V první části rozhovoru s Martinou Lukovou jsme vám přiblížili její začátky u dostihových koní a odtajnili okolnosti seznámení s jejím manželem Václavem. V druhé části zaostříme hledáček na rodinu a nahlédneme i pod pokličku Bošovických střípků.

Jak vypadá ve zkratce váš pracovní den?
Ráno vypravím a odvezu Matyáška do školy. Popřípadě vezmu Lukáška do školky, do které chodí zatím jednou - dvakrát v týdnu. Pak jdu jezdit. Někdy po odsedlání posledního koně už běžím do auta, vyzvednout Lukyho ze školky. Dám ho spinkat a opět se vracím do stáje. Oběhnout koním nohy, zkontrolovat, jestli se nezranili a popřípadě je ošetřit. Pokud zůstaneme s Lukášem doma, je ze mě klasická mamina na mateřské. Uklízím, uvařím něco dobrého. Následuje cesta pro staršího syna, samotného ho zatím nepouštím, protože má školu daleko. Odpoledne jedeme na trénink, na angličtinu, či nakoupit. Večer jsem ráda, pokud se všichni společně sejdeme u stolu. Klidnější večery se u nás střídají i s těmi pracovními, ale to je praxe mnoha domácností.

Máte ve stáji nějakého vysloveného oblíbence?  Kdo jím je a proč?
Mám ráda všechny lidi, kteří tvoří náš tým v Bošovicích. Každý je něčím specifický a myslím, že dohromady jsme báječný kolektiv. Pokud jde o koně, je to asi jako s lidmi, některý je vám sympatický víc, jiný méně, ráda je ale mám všechny stejně. Každý den se o ně staráte, tak zkrátka nejde je nemít rád. Loni k nám přijel kamion ročků z Irska a já uviděla prokvetlou hnědku s lysinkou a obrovským zadkem. Moc se mi líbila a přála jsem si, aby u nás jednou zůstala napořád. Jsem ráda, že se to povedlo a Woolfilly zůstala ve stáji.

Charakteristickými barvami střediska Lukaracing jsou modrá a bílá. Proč právě tato barevná kombinace?
Pamatuji si to jako dnes. Seděli jsme tehdy s Vaškem v kuchyni a on říká: „ Budeme se jmenovat Luka racing“ a já na to: „Dobrý a budeme v barvách královské modře“.

Pro webové stránky Lukaracing píšete velmi čtivý blog „Bošovické střípky“. Kolik času Vám zabere jeden příspěvek a chtěla byste se v případě nějakých změn psaním živit?
Psaním bych se živit nechtěla a ani nemohla. Některé střípky napíšu jedním dechem, jindy potím každou větu. Záleží na tématu, náladě a také vím, že bych měla psát častěji. Většinou se musím ale dokopat, měsíc uteče, jak voda a já to nestíhám.

Časopis Galopp-reportér, který je díky majiteli Martinu Bláhovi úzce spojen s vaší stájí odhaluje krásné dámy českého turfu. Už jste byla oslovena, abyste zapózovala?
Ze strany Galopp-reportéru již jsem oslovena byla. Jejich fotky se mi moc líbí. Láká mě to, ale zároveň úplně nevím, jestli bych chtěla být tolik na očích veřejnosti.

Ačkoliv jste ve stáji velkým pomocníkem, po mateřské jste již žádný dostih nejela. Je důvodem to, že jste maminkou dvou dětí a už nechcete tolik riskovat?
V práci jezdím mladé i starší koně a nebezpečí si nijak nepřipouštím. Vždy, když mi někdo položí otázku, jak to že jako matka dvou dětí strach nemám, většinou odpovím, že daleko větší adrenalin je jet na dálnici D1, kudy jezdím k rodičům na Moravu. Kdybych měla svého koně, tak bych asi nějakou amatérku zkusila.

Jako rodina budíte navenek dojem dokonalosti. Je to třeba i tím, že máte rozdělené domácí práce?
Domácí práce zvládám sama. Ne, že by mi Vašek nechtěl pomáhat, ale nemá na to čas. Jsem ráda, když mi pomůže vykoupat a uložit děti. A nejspíš by mi do toho začal brzy kecat, jak ho znám. Ráda peču i uvařím něco dobrého.

Ze kterého z rodičů mají vaše děti větší respekt?
Myslím, že respekt mají kluci z nás obou. Ve výchově držíme při sobě, máme na ni podobný názor a většinou se shodneme. Maty ale říká: „ taťko ty jsi tady ve stáji kapitán“, tak asi ho nejspíš vnímá jako větší autoritu.

Co máte na svém manželovi nejraději, a co nejvíce oceňujete na svém životě manželky dostihového trenéra, šampióna?
Na svém manželovi si vážím jeho upřímnosti, silné osobnosti a lásky k rodině. Jsem člověk, který stojí nohama pevně na zemi. Moc dobře vím, že jednou jsme šampióni a další rok může být vše jinak. Život manželky trenéra má své výhody i nevýhody. Můžu dělat práci, která mě baví, svým způsobem se přičinit na různých rozhodnutích. Na druhou stranu se ode mne očekává stoprocentní a bezchybný výkon.