Je to dáma, která umí překvapit. A každý, kdo ji zná trochu líp, ví, o čem mluvím. Jen málokdo by tipoval, že za vizáží seriózní farmaceutky se skrývá nadšená turfmanka, která s neuvěřitelnou energií dokáže povzbuzovat své svěřence a upřímně se radovat i z malých pokroků a vítězství. Právě taková je Majka Pešlová, majitelka stáje Desire Hit a chovatelka anglického plnokrevníka, jejíž srdce bije pro dostihový sport a která o svých koních mluví jen s obdivem a láskou.

Majko, kudy vedla tvá cesta ke koním?

Koně se mi líbili už v dětství, ale aktivně jsem je nevyhledávala. Pocházím se severní Moravy, úplně blízko mého bydliště tehdy koně nebyli. Později cca ve 20 letech jsem absolvovala ve Frenštátě týdenní kurz jízdy na koni. Líbilo se mi to, ale na natolik, abych pokračovala. A upřímně – nikdy jsem nebyla sportovní typ, vždycky jsem měla nějaká kila navíc, na horší časy. Nicméně touha poznat koně blíž v mém podvědomí přetrvávala...

Touha přetrvávala a okolnosti tě zavály do Prahy...

Právě tam začal můj život s koňmi. Do Prahy jsem se vydala dost pozdě, až v roce 2006. Důvodem bylo to, že jsem neměla vlastní rodinu a už ani rodiče a rodiny obou bratrů měly svůj život. Na Moravě mě tedy nic příliš nedrželo a nechtěla jsem žít až do konce života na maloměstě. Toužila jsem po změně prostředí a částečně i změně způsobu života, což se podařilo, byť zdaleka ne vše vyšlo tak, jak jsem si přála.

V květnu 2011 jsi poprvé zamířila na dostihy do Velké Chuchle...

Ano, poprvé, a už do měsíce jsem měla tehdy čtyřletou Freyu, odchovankyni Jitky Michalcové, a brzy i dostihovou stáj Pohoda. V dalším roce na podzim jsem stáj rozšířila o dvě ročky z Irska, kterým jsem dala jména Kitty Lot a Dally Hit.

Na podzim 2013 Freya ukončila dostihovou kariéru. I po prodeji Freyi do rekreačního ježdění nové majitelce pro její tehdy dvanáctiletou dceru jsem s Freyou zůstala ve stálém a častém kontaktu a měla jsem na ni dohodnuté předkupní právo.

Stáj Pohoda jsem měla v letech 2011 až 2013, v letech 2014 a 2015 pak na Pohodu navázala stáj Hit Lot – obsahující jméno trenéra, v níž jsem byla tichým společníkem.

Následovala osmiletá pauza, po níž ses rozhodla opět "vrátit do ringu"...

Ano, po delší odmlce mám opět svoji dostihovou stáj. Nazvala jsem ji Desire Hit, což pro mne velmi volně přeloženo znamená Touha být při tom, Touha zasáhnout s výhledem, že časem bude název stáje více odpovídat přesnějšímu překladu "Touha  zasáhla". Dostihové barvy a hvězdy na dresu navazují na dresy mých předchozích dostihových stájí, přičemž vínovou jsem zvolila proto, že je to má oblíbená barva a žlutá zase zvýrazňuje hvězdy.

Kolik koní bude v následujících sezónách reprezentovat  tvé barvy a s jakými ambicemi?

Aktuální sestava stáje reprezentuje můj nový začátek v turfu po delší odmlce. Je pravdou, že dostihový sport jsem nikdy úplně neopustila, a to díky lásce ke koním a chovatelským ambicím. Moji dva odchovanci Fram a Frami Hit několik let běhali za levínskou stáj a pak krátce i za tu moji. Aktuálně mám do dostihů pět koní, což je nejvíce za dobu mého působení v dostihovém prostředí.

Pět, to už není úplně malé číslo... Koho tedy letos uvidíme na dráze a jaká jsou tvá esa, schovaná v rukávu?

Jsou to pětiletý Adal Hit (z paternitní linie Dubawi), čtyřletá Aida Hit (z paternitní linie Scat Daddy a z linie mateřského otce Tapit), dále tříletý Fronte (můj odchovanec po Rolando z Freya) a dvouletý Sam Hit (z paternitní linie Shamardal).

Fresa Hit, dvouletá pravá sestra Fronteho, pravděpodobně vyběhne až v příští sezóně.

Všichni tři zahraniční koníci byli zakoupeni na irských dražbách ročků díky bloodstock agentovi Tomáši Jandovi. Jsem šťastná, že jsem si po dlouhé přestávce opět mohla dovolit koupit ročka podle svého výběru, podle rodokmenů, Aidu i podle prezentačního videa – byť jsem mohla vybírat pouze jen z těch nejlevnějších. Adala jsem si předvybrala už jako odstávče podle rodokmenu a nižší ceny s tím, že možná bude za rok nabízený na dražbě ročků. A vyšlo to...

Jak to bylo s Aidou?

Aidu jsem předvybrala podle rodokmenu a vzhledu až několik dní před dražbou. Byla nádherná. Vloni v létě jí v Pěčíně vyléčili neobyklý zdravotní problém – nemoc králíků. Aida měla nespecifický střevní zánět způsobený kokcidiemi. Nebylo vůbec snadné na to přijít, ale v Pěčíně to dokázali, za což jim moc děkuji. Od té doby se Aida v dostizích zlepšovala a už zase vypadá nádherně...

Nejmladším z tvých nákupů je letos dvouletý Sam Hit...

Sam je v Česku díky Mirce Přibylové z Pěčína, která si do tréninku přála a doporučila mi hřebečka z Shamardalovy linie. Dlouho to vloni na podzim vypadalo, že se do nízkého limitu nezadaří, ale nakonec máme velkého ryzáka.

Velkého ryzáka, který je stejně jako všichni ostatní připravován v Pěčíně u Jaroslava Jelena. Jak k této spolupráci došlo?

S trenérem Jaroslavem Jelenem a jeho asistentkou Mirkou Přibylovou jsme se vzájemně seznámili na dostizích díky Mirčinu koníkovi – její Forte je totiž zároveň mým odchovancem. O něco později jsem se seznámila v Pěčíně s paní Sašou Jelenovou. A bylo to velmi milé vzájemné seznámení.

Spolupráce pak vznikla v létě 2024, kdy jsem do Pěčína přemístila Adala z Krabčic, kde mi nepřipadal spokojený, a Aidu z Levína, kde zase pro změnu nebyli spokojeni se mnou jako s majitelkou. Z tohoto důvodu jsem musela v červenci 2024 nechat odvézt všechny své koně z Levína. Fram a Frami Hit tak ukončili předčasně kariéry, protože v Pěčíně už pro další koně místo neměli. Fram už si své odběhal, ale u Frami to byla škoda.

Fram i Frami Hit jsou tvoji odchovanci. Kdy ses rozhodla, že se vydáš právě totou cestou?

Od léta 2014 už jsem s jistotou věděla, že budu chovatelkou anglického plnokrevníka a těšila jsem se na to. A skutečně jsem se jí stala, i když s jinou hlavní chovnou klisnou, než se kterou jsem v létě 2014 počítala.

Svůj chov jsi postavila na klisně drobnějšího rámce, jejímž otcem není nikdo jiný než populární Ray Of Light...

Zakladatelkou rodiny se stala moje milovaná klisna Freya, která zatím dala šest hříbat. První tři potomci několik let běhali dostihy.

Dvojnásobný vítěz, letos desetiletý Fram, utrpěl úraz v tréninku těstě před tříletou sezónou, po němž následovala roční léčba a rekonvalescence, a pak znovu trénink, ovšem už u jiného trenéra, u Michala Kalčíka na Levíně. Právě zde Fram absolvoval šetrný trénink a úplně zdravý vyběhl až ve čtyřech letech na podzim. Nyní je po ukončení dostihové kariéry už rok a půl spokojený u své nové majitelky – parťačky na rekreační ježdění.

Framův pravý bratr, o rok mladší Forte, vyhrál na dráze už šestkrát. Patří pěčínským a věřím, že i letos nějaké vítězství přidá.

Čtyřnásobná vítězka, osmiletá Frami Hit vyběhla už ve dvou letech a kromě prvních dvou startů, které jí způsobily dlouhodobý problém se startovacími boxy, strávila celou dostihovou kariéru na Levíně. Ve všech vítězných startech byla v jejím sedle Vendula Korečková, které tímto děkuji nejen za Frami Hit, ale i za Frama. Oba vždy dobře odjela, rozuměla si s nimi.

Oba moji odchovanci Fram a Frami Hit byli na Levíně spokojení a oba ukončili dostihovou kariéru zdraví. Za dobrou péči o ně děkuji manželům Kalčíkovým. Frami se nyní je se svou mámou Freyou na Šumavě a zkusí si kariéru v chovu.

Fram, Forte, Frami Hit, co další potomci Freyi?

Čtvrtým hříbětem byla klisnička Frida Scholar, která následkem úrazu uhynula hned v prvním roce života. Ukazovala výborný charakter a možná by byla nejlepší. Oplakala jsem ji, ale nesmutnila jsem dlouho. Úrazy bohužel u koníků bývají. Vzala mi ji Vyšší moc. Úhyn malé Fridy urychlil rozchod s majitelkou Freyi. Její už dospělá dcera přestala mít koníky jako prioritu, a tak jsem si Freyu podle naší dohody odkoupila zpátky.

Nejmladšími Freyinými potomky jsou praví sourozenci Fronte a Fresa Hit po Rolandovi. Oba jsou sice zatím menší, ale zdraví a ukazují výborný charakter. Výhledově s nimi počítám do dostihů.

Zatímco první tři potomci Freyi byli odchováni v centru Darhorse v Krabčicích, zbývající trojice už byla odchována na Šumavě. Co tě k tomu vedlo?

V Darsohorsu byli odchováni kvalitně, ale situace se tam postupně měnila, bohužel včetně mezilidských vztahů. Adélu Císařovou s Farmou Pod Vrškama jsem našla přes inzerci, když jsem na podzim potřebovala někam umístit ročního Frama, u něhož bylo jasné, že brzy nevyběhne. O výběru farmy na Šumavě kromě financí rozhodly hlavně rozsáhlé louky a také profesionální klidný přístup ke koním. Fram se v novém prostředí velice dobře adaptoval, stejně jako ostatní moji koně, které jsem sem postupně přesunula.

Svůj domov zde mají obě tvé chovné klisny, Freya i její dcera Frami Hit...

Devatenáctiletá Freya už má svou nástupkyni a brzy chovnou kariéru ukončí. Ale letos ještě ne. Už dlouho jsem si přála mít její hříbě po Legionarovi. Vloni Freya ani Frami nezabřezly, dostaly se na Slovensko pozdě kvůli SLAKu. Letos to obě už zkoušejí znovu.

U všech Freyiných potomků jsem věřila, že budou lepší než jejich máma nebo aspoň stejně dobří. U tří nejstarších se to splnilo, dva nejmladší dostihová kariéra teprve čeká. U další generace pak věřím v rychlostní a celkové zlepšení.

Frami sama už je o hodně rychlejší než její máma Freya. Trojkovým vítězstvím zaběhla druhý nejlepší čas na 1000 metrů na karlovarské dráze a v Mostě ve dvojce zaběhla tisícovku pod 58 sekund. Samozřejmě na tvrdé travnaté dráze, ne na písku. Věřím, že Frami někdy dá potomka rychlejšího než je sama a tajně doufám, že by se to mohlo podařit už ze spojení s Legionarem.

Vraťme se k tvým koním, kteří se brzy ukáží na dráze. S jakými ambicemi vstoupí do letošní sezóny?

Loňské úspěchy Adala a Aidy jsou především zásluhou týmu v Pěčíně a pěčíňští za to mají můj velký dík. K jejich úspěchům ovšem hodně přispěli i konkrétní jezdci.

Zatímco Adal s žokejem Petrem Foretem se moc hezky umísťoval a pak i krásně zvítězil v dostihu třetí kategoire, Aida se od poloviny roku chytla v dostizích nižších kategorií i díky slovenské jezdkyni Nikole Miklové, s níž si moc dobře porozuměla. Oběma jezdcům bych tímto ráda poděkovala za loňskou sezónu a letos věřím v další zlepšení. Spolupráci s oběma jezdci bych ráda rozšířila i na další koníky v Pěčíně. V sedle mých koní bych ráda znovu viděla i Evu Buriánkovou, která na podzim odjela dvouletého Fronteho v jeho prvním seznamovacím startu.

U mladých nadějí věřím, že Sam mile překvapí a že sourozenci Fronte a Fresa časem navážou na své tři vítězné starší polosourozence. Letos spoléhám hlavně na Adala a Aidu a na všechny své mladé koníky si ráda počkám. Hlavní pro mě je, aby byli moji koně spokojení. A v Pěčíně opravdu spokojení jsou.

O koních, kteří jsou "tvou druhou rodinou", jsme si už povídaly. Nyní se ale zaměřme také na tebe. Co máš na své profesi ráda a proč sis ji vlastně vybrala?

Jsem farmaceutka – lékárnice a pracuji už několik desítek let v lékárnách. Farmacie je poslání a já měla doma příklad, protože moje maminka byla magistrou v lékárně. V dětství jsem ale o téhle profesi nesnila. Jelikož jsem měla ráda zvířátka, uvažovala jsem o veterině.

V době mých studií ještě o výběru pracovního místa rozhodoval stát a já byla součástí katolické rodiny. Naši mě přesvědčili, že pokud bych se vůbec dostala na VŠ, veterina by byla pro mě těžké studium, zejména proto, že bych nejspíš léčila jen hospodářská zvířata a k domácím mazlíčkům bych se vůbec nedostala. A tak jsem se na gymnáziu rozhodla, že místo nemocným zvířátkům budu pomáhat nemocným lidem.

Spoustu času trávíš v práci, abys svým koním mohla dopřát to nejlepší. Když se ale přece jen najde chvilka volna, co ráda podnikáš?

Ve volném čase jsem ráda v kontaktu s přáteli, kteří mě berou takovou jaká jsem, mají mě rádi takovou jaká jsem a přejí mi štěstí. Ať jsou to přátelé od koníků nebo dlouholeté přítelkyně z Moravy, a další přátelé, včetně příbuzných. Přátelství si moc cením, hlavně toho dlouhodobého.

I tvoje další záliby jsou však velmi sympatické...

Ráda čtu, ale spíše odlehčený žánr jako jsou detektivky Dicka i Felixe Francise, E. S. Gardnera, Bočkovy Aristokratky apod., ale občas i vážnější jako např. výborně napsanou trilogii Šikmý kostel Karin Lednické.

Ráda zpívám, jsem členkou amatérského kostelního sboru. Ráda rekreačně plavu – asi proto, že voda nadnáší (smích).

A v posledních patnácti letech jsou mým hlavním koníčkem koníčci – úžasní, nádherní angličtí plnokrevníci. Celkově nelituji času, námahy ani prostředků na ně vynaložených. Ale některých věcí, vztahů a událostí v turfu lituji hodně. Už přes deset let každý den hodně lituji a už vždy budu litovat ztráty Dally Hit, nejlepší klisny mého života, ale jsem ráda, že se má dobře. Ale úplně ze všeho nejvíce lituji, že jsem se nešla podívat na dostihy aspoň o dvacet let dříve...

foto: Pavla Pechmanová, Andrea Zavadilová, Marcela Kozová, archiv Majky Pešlové a Mirky Přibylové