Sofie Kvízová: Své rozhodnutí beru jako krok kupředu
Říká se, že v nejlepším se má přestat. Že si ale tuhle formulku vezme k srdci jedna z nejtalentovanějších a neslibnějších rovinových jezdkyň současnosti, nečekal asi nikdo. Po sezóně, v níž vyhrála dva jedničkové dostihy a až do poslední chvíle srdnatě bojovala o titul rovinové šampionky, Sofie Kvízová končí. Stylově, doublem na svém nejoblíbenějším závodišti ve Slušovicích, kde za pět a půl roku své kariéry vyhrála celkem 24 dostihů. Co vedlo dvadvacetiletou dívku, která miluje sport a dokáže na sobě tvrdě pracovat, k tomuto rozhodnutí? A existuje reálná šance, že se někdy ještě vrátí?
Sofie, ve Slušovicích, kde se vám tradičně daří jste ukořistila dvě vítězství. Věřila jste, že na dráze, na níž se cítíte jako doma, to znovu klapne?
Upřímně, nepočítala jsem stoprocentně s vítězstvím, a to vzhledem k mým statistikám v poslední době, ale koním, které jsem ten den jezdila, jsem věřila. Jezdím tyto dvě klisny pravidelně a myslela jsem si, že by na to mohly mít, což se také potvrdilo. Víc jsem věřila Rulandě, která mě o svých schopnostech přesvěčila v předminulém startu, když jsme společně vyhrály. V sobotu vyšlo vše podle představ a vše nám hrálo do karet. A protože jsou to dostihy, i štěstí bylo potřeba, a to při nás stálo.

Jako je Martina Havelková specialistkou na karlovarskou dráhu, o vás lze směle říci, že jste v posledních letech královnou té slušovické. V čem tkví tajemství úspěchu?
Ve Slušovicích mě to baví, jezdí se mi tam dobře, přirozeně a sebevědomě. Mám tam dobré zkušenosti z koní od pana Holčáka a i hezké vzpomínky na dobu, kdy jsme tam vše spolu vyhrávali, takže se mi tam vždy dobře vrací. Možná i to je důvod, proč se mi ve Slušovicích daří. Jezdec tam musí jezdit trochu jinak než na velké dráze, a to je prostě moje.

Po dvou úspěších, které jste zaznamenala, pravděpodobně ne málo lidí překvapilo, že jste oznámila konec dostihové kariéry...
Pro někoho určitě nepochopitelné, ale mně to smysl dává. Zdraví a být šťastná v životě je pro mě důležitější. To nejhezčí mám za sebou a někdy je čas posunout se dál i v tom nejlepším. Své rozhodnutí beru jako krok kupředu.
U koní ale pracovně zůstáváte, pokud se nemýlím...
Ano, aktuálně působím ve stáji Lokotrans u trenéra Luboše Urbánka a jsem tam moc spokojená – super koně, skvělý kolektiv, přesně to já potřebuju a doufám, že to bude fungovat.
O nadcházejícím víkendu nás čeká další z vrcholů sezóny, klasické Oaks. Komu budete vítězství přát, když už vás neuvidíme v sedle...
V sedle sice nebudu, ale možná budu na tribuně a fandit svému tipu, který bych si ale ráda nechala pro sebe. Jsou to dostihy, bude potřeba štěstí, ale i forma ve stáji. Ale určitě jezdcům, trenérům a majitelům přeju štěstí do Oaks a budu držet pěsti.
Jsme téměř v polovině tuzemské sezóny a na čele jezdeckého i trenérského rovinového šampionátu je Martina Havelková. Kdo podle vás letos zvítězí, jaký je váš tip?
Můj tip mezi trenéry nebude konkrétní. Můj názor je ten, že pokud je kvalitní trenér a zrovna nemá šikovné koně ve stáji, tak bohužel nic nezmůže, rozhodne tedy aktuální forma stájí.
Co se týče jezdeckého šampiona, kdybyste jste se mě na tuto otázku zeptala na začátku roku, tak bych tipovala sebe, ale situace už je jinde, takže mým tipem je šampionka z minulého roku, nicméně vše se ještě může otočit. I když je pravda, že by už to mohl prolomit nějaký kluk, ale pssst, to bych asi jako žena jezdkyně říkat neměla. (smích)

Změnila jste působiště a oficiálně pověsila rajtky na hřebík. Plánujete si ted´odpočinout a užít si letní dovolenou?
Léto si moc neužívám, není to zrovna moje období a horko špatně nesu i při dostizích. Na dovolenou se nechystám, ale šetřím náboje na skialpy, lyže – prostě hory. Tam jsem žila a tam i srdcem zůstanu.
Chápu. Je nějaká možnost, že své rozhodnutí, ne hned, ale třeba za pár let, přehodnotíte a znovu vás uvidíme v dostihovém sedle?
Možná ano, ale jen na koních, s nimiž mi to bude dávat smysl. A musela by to být nějaká mimořádná spolupráce..třeba kdybychom obnovili spadlé mosty...
foto: Bohumil Křižan, Romana Nevěřilová, František Klauser a Monika Smolková
