Když začínal, řada lidí ho srovnávala s Václavem Janáčkem, po jehož boku se na Pavlině Dvoře učil. Po letech, která strávil v různých tuzemských i zahraničních angažmá, a také jako žokej na volné noze, se do stáje pod Ralskem vrátil. Aby navázal tam, kde začal, s lidmi, které dobře zná. A jak je podle výsledků za poslední tři sezóny patrné, spojení Zatloukal-Manovi prostě funguje...

Milane, za pouhý měsíc jsi získal sedm tuzemských vítězství, což tě vyneslo na druhou příčku v rovinovém šampionátu. Jak se cítíš na vítězné vlně?

Jsem rád, že to jede, že se daří. Víš, já mám vždycky během sezóny takové dobré období, kdy bývám v šampionátu první, druhý, třetí a pak přijde podzim, a ten bývá slabší. Letos se to otočilo a jsem za to rád. Těší mě, že lidi, pro které jezdím, tedy trenéři i majitelé, jsou spokojení, a to je pro mě nejdůležitější.

Už třetím rokem jsi jezdeckou jedničkou v úspěšné centrále manželů Manových...

Je to pro mě domovská stáj a má absolutní prioritu. Moje nejoblíbenější ze všech. Byl jsem tady v učení, ještě za Filipa Neuberga, pak jsem měl pauzu, odjel jsem do Švýcarska, působil v jiných stájích... Tohle je ale má srdeční záležitost a já jsem hrozně rád, že můžu spolupracovat právě s Tondou a Janou. A myslím, že nám to funguje. Jana svou práci dělá chytře a dobře a má za sebou sehraný tým.

Jak už jsme zmínili v úvodu, za poslední měsíc jsi na tuzemských drahách posbíral sedm (a s bratislavským hattrickem dokonce celkem deset) vítězství. Čím to je? Jsi odpočatý, více motivovaný, nebo si to teď jen všechno sedlo?

Je to psychikou. Nikdo nic nehrotí, majitelé jsou v pohodě, s Janou a Tondou se na všem dohodneme. I v partnerském životě zažívám pěkné období, mám skvělou přítelkyni, synovi se daří v hokeji, není tedy co dodat. Zažívám asi své nejlepší období. A Pavlin Dvůr? Je to moje poslední práce u koní, o tom jsem přesvědčený.

Minulou neděli jsi v sedle Embarga s přehledem ovládl rovinový vrchol chuchelského odpoledne – dvojkový handicap pro tříleté a starší na 2200 metrů. Kam až může Embargo podle tebe vystoupat? Zatím jde start od startu výš a výš...

Myslím, že se může vyšplhat až do nejvyšších kategorií. Věřil jsem mu už minulý rok, když ho pan majitel koupil. Byl problémový, špatně dýchal, byl hektický, nicméně v práci jsme ho dali dohromady.

Vyladili jste zdraví a vy dva jste se naladili na společnou notu, jak říká trenérka...

Možná je to i tím, že jsme si povahově podobní.

Jaký program čeká Embarga dál?

Za dva týdny půjde Velkou cenu českého turfu, tam ho ale já jezdit nebudu, protože jsem si vybral Vazirpoura. Nicméně věřím, že právě Embargo může příští rok dokázat spoustu věcí.

Přichází podzim a o pozornost už si říkají dvouletí. Třeba překvapivá vítězka z Karlových Varů Viktorie Anna...

Viktorie Anna mě hrozně nadchla. Když šla poprvé, věřil jsem, že by to mohlo být dobré. Že by mohla být třeba na tabuli... Ale to co předvedla? Je to super zvíře, kobylka na příští rok, velká bojovnice a srdcařka. Vypadá perfektně a v práci ukazuje velký potenciál. Měla by jít Zimní královnu, měl bych na ní sedět a moc se na to těším.

Co ostatní junioři z Pavlina Dvora?

Máme spoustu šikovných dvouletých, z nichž někteří jsou pozdní. Asterfee, co běhala v neděli, šla také moc pěkně, byla třetí. Ti, co letos nevyběhnou, dostanou čas, aby dozráli.

Působíš velmi spokojeným a uvolněným dojmem, což pokud vydrží, vidím tě jako hlavního kandidáta na zisk šampionského titulu...

Nikdy jsem český šampion nebyl. Šampionem jsem byl jen jednou ve Švýcarsku. Určitě nebudu nic hrotit, protože mám i jiné cíle, třeba vyhrát nějaké velké dostihy. Nicméně kdyby se to povedlo, byl bych určitě šťastný.

foto: Pavla Pechmanová, Monika Smolková a archiv Milana Zatloukala