Pohybuje se jak v překážkovém, tak i rovinovém provozu, kde ji už pouhé tři čárky dělí od titulu žokeje. S patnácti plnými zásahy je blízko tomu, aby překonala svůj sezónní rekord, kterého dosáhla vloni a příští neděli se hned dvakrát představí v galaprogramu Velké pardubické, což byl vždy její sen. Už víte, kdo přijal naše pozvání na kus řeči? Dívka, která o svých úspěších i nezdarech hodně přemýšlí, krásně se vyjadřuje a když se usměje, máte pocit, že vychází slunce – Anna Lebdušková.

Aničko, jak prozatím hodnotíte průběh letošní sezóny?

S letošní sezónou jsem velmi spokojená, i když to mělo stinnou stránku, a to, že jsem byla měsíc mimo kvůli těžké nemoci. I přesto se mi sezóna vydařila líp než ta minulá.

Máte nějaký konkrétní cíl týkající se počtu vítězství nebo umístění v šampionátu, který byste si ráda splnila?

Nějaký velký cíl asi teď nemám.  Ten měsíc mi hodně uškodil, ale všechno se děje z nějakého důvodu a já věřím, že se to teď zase obrací zpátky. Jsem ráda, jak se vše vyvinulo a těší mě, že jezdím hodně. Šampionáty neřeším. Máme před sebou ještě měsíc a půl sezóny a tomu, co přijde, nechávám volný průběh. Na nic nebudu tlačit a uvidíme, kam až doputuju.

Během posledních čtrnácti dnů jste přidala hned tři vítězství. Které z těch letošních vás nejvíc potěšilo?

Vítězství mě těší každé, ať už je to třeba s Lowe Wole nebo s jinými oblíbenými koňmi. Vítězství, na které nejčastěji vzpomínám, je s mým oblíbeným Amor Cordisem v tréninku Martiny Havelkové v německém Bad Harzburgu. Koník předvedl skvělý výkon, a to na specifické dráze, kde jsme oba byli poprvé.

A který triumf byl nejpřekvapivější?

Hodně mě překvapilo vítězství před týdnem v Chuchli s Lattaashem v dostihu druhé kategorie. To jsem opravdu nečekala a měla jsem velkou radost. Nicméně každé vítězství je pro mě signálem, že svou práci dělám dobře a nabíjí mě pozitivní energií. Každého úspěchu si vážím a vyhrát je vždycky hezké.

Letos jste navázala úspěšnou spolupráci hned se dvěma dalšími trenérkami, Helenou Blažkovou a Vendulou Korečkovou. Jak k tomu došlo?

S Helčou Blažkovou to bylo takové překvapivé a tak nějak to vyplynulo ze situace. Poprvé se mi ozvala, když hledala jezdce pro Norridora do Pardubic. A jelikož jezdím velmi často po odpolední práci do Lysé, domluvily jsme se na dalším. Naše spolupráce přetrvává a já jsem za to strašně ráda. Dostávám na ježdění všechny její koně a je to super, mít za sebou zrovna ji. Vím, že od ní šanci dostanu a doufám, že se nám bude i nadále dařit, a to jak s mladými, tak i překážkovými koňmi.

Jak to bylo s Vendy?

S Vendy Korečkovou se známe z Lysé, znám ji z doby, kdy teprve začínala trénovat. Jednou mi přišla zpráva, že se kupuje tříletý Mission Accepted a že pokud ho zaskáču a budu s ním chodit skákat, nechá mi ho do dostihů. Já, Vendy i majitel, prostě my všichni, si tím teď plníme sny. A do toho přišla ještě Blinding Light. Skvělá klisna, která dokáže být pátá v listed proutkách v Meranu a za kterou jsme obě moc rády. Zatím se nám daří, spolupráce je skvělá, všechno klape a snad to bude klapat i dál. Že budeme mít štěstí a koníci budou zdraví, což je nejdůležitější.

Na začátku roku si vás na zahraniční mítink ve Francii zapůjčil Josef Váňa mladší. Je v plánu pokračování vaší spolupráce?

Doufám, že s ním zase v zimě pojedu na mítink do Cagnes-sur-Mer a snad i do Itálie, to se ještě uvidí. Časově to k Váňovým nestíhám. Teď jsem se k nim trefila na dva dny před Gran Premiem, ale pokaždé, když koně Scuderia Aichner běží a já se na ně můžu koukat, tak jim úspěch moc přeju a prožívám to.

To vám věřím, protože ač jste výborná na rovinách, vaše srdce bije pro překážky. Jak se těšíte na Velkou pardubickou, která se už nezadržitelně blíží?

Na Velkou pardubickou se těším moc, je to náš překážkový vrchol a já mám tu čest, jezdit v ten den dva koně. Tím prvním je od již zmíněné Vendy Korečkové čtyřletý Mission Accepted a druhým a tedy i skvělou šancí v Poplerově memoriálu, Twickenham Park z tréninku Jiřího Brože. Právě s tímto koněm už jsem měla tu čest se několikrát umístit i ve vyšších kategoriích. Těším se velmi zejména proto, že poprvé budu vše prožívat z pohledu přímého účastníka.

Pole Velké pardubické není sice početné, ale nabízí opravdovou kvalitu. Komu vy osobně budete fandit?

Nebudu říkat, komu budu fandit, ale moc bych to přála Lence Neprašové, která je moje velká kamarádka. Moc držím palce, ať se jí všechno povede. Nejdůležitější je, aby se Velká obešla bez kolizí a karambolů a aby se všichni vrátili domů ve zdraví.

Ještě předtím než se přehodíte na překážkový mód a soustředíte se na příští víkend, vás tuto neděli čeká Memoriál Harryho Petrlíka, kde budete opět po roce v sedle ryzky Materany. Vloni jste obsadily třetí místo, jak vidíte společné šance nyní?

Materana je třídová klisna, která má svou hlavu. A i když to bude těžké, protože soupeřky jsou kvalitní, mohla by ukázat, co v ní je. Upřímně doufám, že budeme bojovat vepředu i proto, že právě tato klisna je také mojí srdeční záležitostí. Uvidíme tedy, jak se nám to spolu povede, ale myslím, že by to mohlo být super. 

foto: František Klauser, Andrea Zavadilová, Jana Syručková, Jitka Fialková, stáj Francis Fuchs, Chuchle Arena Praha