23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (2. část)
Sonda do stáje
Vítězka St. Leger, korunní princezna Jarní ceny klisen i Velké jarní ceny, a také nejlépe hodnocený tříletý kůň v generálním handicapu roku 1983 Centurie zůstala na dostihové dráze i jako čtyřletá. Na počátku nové sezóny provedl Dostihový zpravodaj důkladnou sondu do aktuální situace v našich dostihových stájích. V části věnované tréninkovému středisku Františka Vítka v Lysé nad Labem se uvádí:

Trenér František Vítek pečuje v sezóně 1984 o 33 koní. Čistý, ,klasický´ Hřebčín Napajedla zastupuje 13 koní. Jsou mezi nimi předpokládaní kandidáti derby Viróza (Scottish Rifle – Viréna) Cat River (Silver – Catania), Kleón (Behistoun – Kleopatra) a Vladan (Lincoln – Vlasta). Mezi pěti dvouletými jsou dva ,Scottishové´, (Vakance a Cer), nejstarší je čtyřletý Valát. Největším trenérovým esem ovšem zůstává Centurie, jediný kůň stáje TJ Tatran Praha – Hřebčín Napajedla. Pod zdvojeným majitelem (pronájem + Napajedla) budou běhat i další koně. JZD Všelibice – Hřebčín Napajedla má tři dvouleté, dva, resp. dvě, tříleté, Vakru (Lincoln – Vakuola) a Voldavu (Dakota – Volga), která se ukazuje velice slibně. Z modrobílých Napajedel přestoupil do žlutých Všelibic, zvyklých až dosud na výhradně ,dámskou´ společnost, osmiletý Valdaj, vítěz derby z roku 1979, jenž je zdravotně naprosto v pořádku a měl by být i letos užitečný. Pouze o rok mladší je další populární kůň Calumet, jediný zástupce Televizního klubu mladých – Hřebčína Napajedla. Jedinou, ovšem slibnou akvizicí Turf klubu SSM – Hřebčín Napajedla je tříletá ryzka Ninočka (Kayoon – Ninive). Tři koně svěřilo trenéru Vítkovi JZD Čebín, dvouleté Motiva a Vladyku, a tříletého Orbise (Val II – Ora). Druhým největším majitelem Vítkových koní je PP Topolčianky s osmi koňmi v čele s vynikajícím šestiletým Lorenzem. Dále sem patří tři tříletí, Marcelka (Scottish Rifle – Malorca), Patrola (Scottish Rifle – Pásztordál) a Ruth (Behistoun – Rose Marie), a čtyři dvouletí. Jezdeckou jedničkou zůstává Vlastimil Smolík, za ním jsou mladí (Jaroslav Michna, Tomáš Váňa a další).“
Tolik tedy z článku Co nového v našich stájích v Dostihovém zpravodaji 2/1984. Tuto pasáž z celého obsáhlého materiálu jsme ocitovali jako dokument, který dokládá vytíženost Vítkova trenérského úseku, ale také zájem tehdejších majitelů dostihových koní o jeho práci a důvěru v ni
Centurie v roce dva
20. března 1984, v klubovně TJ Tatran Praha, se konala beseda zástupců Hřebčína Napajedla a JZD Všelibice s novináři. František Vítek tam způsobil značný rozruch prohlášením, že v případě její dobré formy nevylučuje start Centurie ve Velké ceně Evropy na podzim v Kolíně nad Rýnem. Z našich koní na ní do té doby naposledy startoval Silver v roce 1967.
Prvního dostihu se Centurie jako čtyřletá zúčastnila koncem května. Klisna značně ostré, resp., jak by řekl František Vítek, „přísné“ povahy, jejíž chování v domácí stáji nebylo ani zdaleka vzorné a působilo jejím pracovníkům nemalé problémy, znovu excelovala v Ceně Lidové demokracie na 2400 metrů. Se Smolíkem v sedle, po takticky bezchybném výkonu, rozdrtila, navíc ve velmi dobrém čase, všech sedm svých soupeřů. Byli to samí hřebci, včetně vítězů derby z dřívějších let Valdaje a Cedrose. První červencový den ve Zlatém poháru Zemědělských novin na trati o dvě stě metrů delší Centurie v roli absolutního favorita (kurz 11:10) všechny soupeře, včetně svého vrstevníka a vítěze Čs. derby 1983 Tarana, deklasovala znovu.
Pak ovšem přišlo obrovské zklamání v Ceně Kincsem v Budapešti. František, ale samozřejmě nejen on, nýbrž celá početná výprava z Československa, včetně mnoha našich dostihových fanoušků, věřila, že klisna v tomto dostihu pomstí ukradené vítězství Nikolase z roku 1979. Leč nestalo se tak. Doběhla až sedmá z dvanácti. Spolupracovník Dostihového zpravodaje Petr Kaňka, který nechyběl v Budapešti ani tentokrát, označil výkon klisny za nejhorší v celé její kariéře. A měl pravdu. Ocitoval i bezprostřední reakci vedoucího chovu koní Státních plemenářských podniků ing. Jana Vaňourka, který byl v Kincsem Parku také: „Když jsem zjistil, že Centurie na distanci neútočí, rozklepaly se mi ruce tak, že už jsem dalekohledem skoro nic neviděl.“
Klisnin „výbuch“ měl ovšem své příčiny. Ráno, v den dostihu, na ni v budapešťské stáji spadlo okno. Rozbité sklo jí přitom poranilo na noze. Ne tak, aby kulhala, ale při její zjitřené vnímavosti ji tato událost přece jen vyvedla z míry. Navíc, a to byl také po dobu její kariéry velký problém, dostala těsně před startem říji. V podobném rozpoložení absolvovala v předcházející sezóně Velkou cenu československého turfu. Tam to její výkon také poznamenalo, i když ne tak výrazně. František Vítek byl po Ceně Kincsem zase jednou hodně zklamaný. Vítězný kůň Cisów z Polska vyběhl čas, na který Centurie podle jeho názoru nepochybně měla.
O měsíc později, na mezinárodním mítinku v Berlíně, kde poprvé při tomto měření sil dominoval Kleón, byla Centurie v hlavním dostihu, Ceně Moskvy na 2800 metrů v těžké konkurenci čtvrtá, jeden a půl délky od druhého místa, když ji a Smolíka v cílové rovině silně poškodil hodně problematický, až bezohledný manévr slavného polského žokeje Mieczyslawa Melnického. Chybělo tehdy jen málo k tomu, aby československý šampión skončil na živém plotu zdejší bariéry. Naše výprava uvažovala o protestu, nakonec však od tohoto radikálního kroku raději ustoupila.
Sen o startu Centurie ve Velké ceně Evropy se ovšem rozplynul. Rozporuplné rysy v povaze jinak podivuhodné klisny se do určité míry nakonec do její výkonnosti promítly. Poslední start ve své dostihové kariéře absolvovala ve Velké Chuchli, v den státního svátku 28. října 1984. A i když nevyhrála, s účinkováním na dráze se ve Velké ceně československého turfu na 2400 metrů rozloučila důstojně. Startovní pole bylo co kvantity i kvality nabité. S jedenácti ze svých třinácti soupeřů si Centurie poradila. Porazila mj. vítězku St. Leger 1984 Redaktu, pozdějšího Koně roku 1985 v NSR, znovu Tarana, znovu Cedrose  a také výborné zahraniční konkurenty – Terlistera a Praktikuse z Maďarska i Aneta a Orantese z NDR. Podlehla pouze vynikajícím polským hřebcům Cardiffovi a Dandelionovi.
Dovětek k Arvě
Tučné období konce sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let, symbolizované ve stáji Františka Vítka především Latinou, Nikolasem, Kleónem a Centurií, vystřídaly, pokud šlo o jeho stáj, dvě méně výrazné sezóny. Po nich však už nastala éra Arvy a Laténa. Dominantnímu roku 1988 dvou tehdejších hvězd našeho turfu, kteří, stejně jako řada jejich úspěšných předchůdců, prošli Františkovýma rukama, jsme se věnovali v osmnácté a devatenácté kapitole. Předběhli jsme tehdy čas proto, abychom bezprostředně po sobě zařadili, a zároveň také tak trochu porovnali, dvě tolik si podobné derbyové „historie“ Františka Vítka a především Vlastimila Smolíka. Tu první symbolizovala jména Valdaj a Sparta devět let předtím.
Sezóna 1989 proběhla jako poslední ve starém politicko-společenském režimu. A tedy i v dostihovém sportu podle pořádků nastolených více než o čtyři desetiletí dříve. František Vítek do ní vstoupil po Josefu Cellerovi, svém „učiteli“ Karlu Truhlářovi a Františku Hurbanovi jako čtvrtý československý trenér v historii, který dovedl svého svěřence, a to po dlouhých dvaatřiceti letech, k zisku Klasické trojkoruny. Jako vůbec prvnímu se mu podařilo dosáhnout tohoto triumfu s klisnou. Vypadalo to dokonce, že Arva je snad vůbec první klisna na světě, která dokázala vyhrát všechny tři klasické dostihy určená pro obě pohlaví, tedy Velkou jarní cenu, derby a St. Leger. Později se zjistilo, že úplně první patrně nebyla. Přesto šlo o ojedinělou, velmi podmanivou, u nás vyloženě spektakulární událost. Ostatně – od té doby až do dneška, tedy opět za více než třicet letech, žádná jiná naše klisna na tuto metu nedosáhla. Podařilo se to ovšem třem hřebcům, Glowingovi, Tribal Instinctovi a Age of Japeovi – ve všech případech svěřencům jiného Františka, Holčáka.
Favorit derby mimo hru
Po Arvě, Laténovi a jejich vrstevnících dospěli ve Františkově stáji v Lysé nad Labem do klasického věku tří let další nadějní koně. Sám trenér, stejně jako jeho první jezdec a vůbec všichni další lidé ve stáji, nejvíce spoléhal na Nikose. Syn Paica a Ninočky startoval jako dvouletý čtyřikrát. Ve svém druhém životním dostihu byl druhý, třetí vyhrál, ve čtvrtém, Ceně zimního favorita podlehl jen Santalinovi, později, bezprostředně před derby, skutečně favorizovanému koni nejdůležitějšího klasického dostihu.
Velkou červnovou cenu roku 1989 vyhráli suverénně Nikos se Smolíkem. Ani zimní favorit Santalino Vítkovu hřebci nestačil. Prohrál s ním rozdílem třídy. Pro derby se tedy zdálo vše jasné, Nikosovy vytrvalecké předpoklady se jednoznačně potvrdily. Sám Santalinův trenér z chuchelské stáje Napajedel Jaroslav Mašek po dostihu trochu odevzdaně, ale vzhledem ke konkurenci uznale, prohlásil: „Je to jasné, Santalino 2400 metrů s Nikosem běhat nemůže. Respektive může, ale nemá proti němu žádnou šanci.“
Bylo to druhé z Nikosových čtyř vítězství jako tříletého koně.
Po doběhu Velké červnové, hned za cílem, však Vlastimil Smolík cítil, že hřebec není v pořádku. Sesedl z něho ještě na dráze. K odsedlání ho vedl. Nikos silně kulhal. Vůbec nebylo jasné, co se mu vlastně stalo. Ani trenér Vítek to nedokázal pochopit. „Nezjistili jsme nic ani večer,“ vzpomínal později. „Namazali jsme mu nohu polysanem a čekali, co to do rána udělá. Ráno jsme zjistili, že pod spěnkovým kloubem, zvenčí, na levé spěnkové kosti, je velmi citlivé místo. Dali jsme mu rivanolový obklad, ponechali ho v boxu, a až v poledne jsme ho vyvedli na procházku. Pak přišel veterinář, který zjistil na citlivém místě malou řeznou ranku. Ale nebylo to otevřené. Krev jen maličko vzlínala. Nikos dostal protitetanovku, dvacet kubíků tomanolu, na který ještě navazovaly tři kubíky sinadinu. Pohyboval se jen v kroku. To jsem si ještě myslel, že pro derby bude v pořádku. Stále jsme měli čas. Pak se ale jeho stav zhoršil. Po třech dnech už nemohl ani došlápnout. Podkova musela dolů, dostal prostředek proti zánětu. Podkovu jsem mu pak sám přibil v neděli, dva týdny před derby. V pondělí klusal a v úterý dokonce tisíc metrů kentroval. Po práci však při zaklusání znovu kulhal. Ve středu přijel z Pardubic kovář Ráliš, který Nikose překoval, ale kulhání nepřestalo. V kopytě to tedy nebylo. V pátek, devět dnů před derby, jsem se rozhodl, že Nikos dostih nepůjde. I kdyby se jeho stav zlepšil, už by se byl nemohl předvést v plné formě.“
Coby příslušník klasického ročníku dosáhl Nikos, vytrvalec vynikajících kvalit, čtyř po sobě jdoucích prvenství v dostizích nejvyšší kategorie. Včetně Velké ceny československého turfu v září 1989. Neúčast v derby, které by se nejspíš stalo jeho nejcennější kořistí, ho ovšem řadí mezi velké smolaře. Celkově osminásobný vítěz startoval naposledy v životě v sezóně 1993 ve Slušovicích. S dostihovou kariérou, v jejímž průběhu se k němu, a samozřejmě k Františkově lítosti, osud nezachoval právě nejlépe, se tento hřebec rozloučil stylově – prvním místem ve Slušovicích. I když „jen“ na trati 1600 metrů dlouhé a v dostihu IV. kategorie.           
                                                                                                                                 Petr Feldstein
(pokračování ve středu 17. dubna)