Trenérka Oliva Horová se věnuje přípravě dostihových koní od roku 2006. Převážná většina jejích svěřenců je českého chovu a běhají dostihy nižších kategorií. V nich pak i proti zahraničním importům dokážou bodovat a občas vítězit, jako například Vranka před čtrnácti dny v chuchelské Ceně Agroefekt.

Připravujete na pražském závodišti celkem 12 koní, od kterého nejvíce v letošní sezóně očekáváte?
Lord Beccari, Adrasteia. Nejvíce zatím čekám od tříletých, starší jsou již zařazeni do svých kategorií a mladí jsou zase stále ještě moc mladí.

Váš svěřenec Wolf zkouší letos v dostizích taktiku vabank. Myslíte, že může nést ovoce, zvláště na měkké půdě?
Pokud jde o Wolfa, nejsem z této taktiky nadšená. Zatím se evidentně v dostihu pohybovat neumí. Pro příští start jsme vybrali jiné závodiště a doufám, že mu to pomůže k tomu, aby se naučil rozvrhnout si lépe síly v dostihu. Jeho taktika je způsobena stínidly, ale bez nich pro změnu vůbec nezávodí.

Předminulou neděli zvítězila vaše svěřenkyně Vranka v lukrativním kurzu 30:1. Věřila jste v tento úspěch?
Vranka už na počátku sezóny podávala velmi dobré výkony v rychlých pracích, ale v prvním dostihu, kde jsme očekávali alespoň umístění, zklamala. Moc jsme ji tedy napodruhé nevěřili. Jako poslední „fintu“ jsme zkusili stínidla, nahrála nám i měkká půda, no a vyšlo to.

Vaší stájovou jedničkou je talentovaný Martin Laube. Pracuje přímo pro vás, nebo dochází i k jiným trenérům? A jak jste s jeho výkony spokojená?
Dokud působil ve Velké Chuchli Michal Lisek, spolupracoval i s ním. Docházel k němu brzy ráno a od 7 hodin pokračoval u mě. V současné době po ukončení „směny u mě“ míří k trenérce Pejškové. Jinak s Martinem jsem velmi spokojená, je to typ jezdce, který přemýšlí o své práci a dělá vše proto, aby patřil k nejúspěšnějším. Mimo jiné je to i prima kluk se smyslem pro humor a další jeho neocenitelnou vlastností je pracovitost.

Dříve jste pracovala na JC ČR. Nepřemýšlíte, že byste se k práci v kanceláři alespoň částečně vrátila?
O práci pro JCČR zcela určitě nepřemýšlím. Byla to sice dobrá zkušenost po škole, ale jelikož jde o práci bez možného profesního postupu, není to nic pro mě. Externě učím odborné předměty na SŠDSaJ ve Velké Chuchli a musím říci, že tato práce mě baví daleko víc. Práce se studenty je kreativní, sice občas k pláči, ale častěji je to zábava. Pokud by mě v budoucnu neuživilo povolání trenéra, chtěla bych se věnovat učitelství na plný úvazek.