Populární startérku a ředitelku Střední školy dostihového sportu a jezdectví Soňu Froňkovou není nutné dlouze představovat. Povodně v roce 2002 zažila a teď jen s napětím sleduje, kdy opadne voda a umožní tak první vyklízecí práce ve škole, která je po jedenácti letech opět zatopena…

Zažila jste na závodišti povodně v roce 2002. Když se podíváte, jak situace vypadá nyní, v čem je to jiné?

V srpnu 2002 jsem nebyla ani u evakuace, ani v prvních hodinách po ústupu vody. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala z Tater, kde jsem byla tehdy na dovolené. Vzhledem k uzavření Strakonické jsem chodila do Chuchle pěšky od Slivence, a tu spoušť jsem viděla vlastně až po opadnutí vody. Uprostřed klusácké dráhy bylo jezero a další smradlavá laguna se rozprostírala mezi Velkou a Malou Chuchlí. Nepořádek, bláto, smrad, špína, v budově školy vyvrácené dveře, rozmlácená skla, převrácený nábytek, vše zabahněné a zanešené odpadky, jak se Berounka přes školu hnala do Vltavy…. Co se týče stájí, voda v úrovni horního okraje oken.  V té době jsem bydlela v 1. patře na intru a v místnosti v době kulminace bylo „jen“ 20 – 30 cm vody. Všechno bylo ale nasáklé, voda vzlínala dřevěným nábytkem, oblečením ve skříni i postelí vzhůru … v podstatě nebylo co zachraňovat a vše se muselo vyházet.

O jedenáct let později (i po předchozím ujištění vodohospodářů a politiků, že se něco takového již nebude a nemůže opakovat) jsem do poslední chvíle nevěřila, že povodeň takového rozsahu může přijít. V neděli dopoledne jsem nařídila zaměstnancům školy okamžitý nástup do práce a preventivní evakuaci cenného materiálu a dokumentů do 1. patra. To jsem byla stále ještě přesvědčena, že pokud něco přijde, zatopí to tak sklepy, maximálně parkoviště před školou. V pondělí už bylo jisté, že to bude špatné a už jsem jen čekala, zda se hladina vyšplhá zase až do 1. patra. Vzhledem ke zprávám vodohospodářů a situaci v jižních Čechách jsem přesvědčila starostu a chuchelské dobrovolné hasiče, aby nás na člunu dopravili zpět do školy, kde jsme přenesli nejdůležitější dokumenty a počítače do 2. patra. Odvezli jsme také sedla, uzdečky a deky, abychom si nemuseli moc věcí půjčovat. Jsem moc ráda, že nám v této situaci všichni vychází vstříc. Velké díky!

Kam jste s koňmi přesídlila a kdy jste Prahu opouštěli?

Ing. Sýkorová zajistila evakuaci koní do Mostu a Slivence, poslední z nich byli nakládáni v neděli kolem sedmé večer. Do Slivence k panu Janu Slavíkovi se přesunuli čtyři koně včetně poníka Falka „po kopytě“, jedním z důvodů byl i potenciálně možný problém při jejich nakládání. Dva své klusáky, které má v našich stájích ustájené, si domů na Slivenec odvezl Ing. Semerád.

Co říkáte na přesun derby-dne na mostecký hipodrom?

V rámci možných variant je to jedno z řešení, ale v současné době nejde moc spekulovat a musíme se přizpůsobit podmínkám. Věřím, že Prezidium zvážilo všechny možnosti a vybralo tu nejlepší.

Myslíte, že se letos dostihy do Velké Chuchle vrátí?

Těžká otázka. Myslím si, že je to možné, definitivní rozhodnutí bude moci ze strany provozovatele padnout zřejmě až po opadnutí vody, zhodnocení škod, možností oprav a samozřejmě to bude záležet i na letním počasí a případných dalších klimatických extrémech …

Půjdete pomáhat při odklízení následků povodně?

Nadbytečná otázka, jasně, že ano! Odklízela jsem už v roce 2002 a zprovoznění stájí nám trvalo necelý měsíc. Mám dvě zdravé ruce, takže budu dělat cokoli, co bude potřeba, abychom provoz školy obnovili co nejdříve. Jen doufám, že letos to tak dlouho trvat nebude. Věřím, že náš zřizovatel, kterým je Hlavní město Praha, dobrovolníci a dostihoví příznivci nám pomohou a v této situaci nás podpoří.