Jako trenérku bílo-zelených barev stáje Hrubý si ji vybaví snad každý pravidelný návštěvník dostihových odpolední. Po čtyřech letech trenérské kariéry a ukončení spolupráce s majitelem stáje v roce 2008 prostředí turfu zcela opustila. Co dělá nyní? A chystá případně návrat?

Po čtyřech, dá se říci úspěšných, trenérských letech jste ze dne na den zmizela. Kam se vaše pracovní a soukromá cesta ubírala dál?
Nějaký čas jsem se pohybovala ještě u koní, dokonce jsem přemýšlela, zda se nevydat do zahraničí, ale pak jsem potkala svého nynějšího partnera a v tu chvíli se můj život (tedy náš společný) začal ubírat jiným směrem. S jeho pomocí jsem začala podnikat. Podařilo se nám otevřít obchod s nábytkem, bylo to zajímavé a poučné. Nicméně založení rodiny dostalo zelenou, a tak jsme podnikání utlumili.

Změnilo nějak mateřství vaše hodnoty?
Vím, že budu opakovat mnohokrát vyslovenou frázi "miminko mi úplně změnilo život a jeho hodnoty". Kristiánek je naše největší štěstí. Maximálně mě naplňuje, je úžasný, usměvavý, veselý, hravý a jsem za něj strašně moc ráda. Práce s koňmi byla a je krásná, ale nejšťastnější jsem až nyní se svou rodinou. Chci dát malému co nejvíc, těšíme se až ho budeme učit hrát golf, lyžovat a třeba i jezdit na koni, když bude chtít.

Přijdete se alespoň občas s partnerem podívat na dostihy?
Můj partner z dostihového prostředí není, takže koně nejsou úplně středobodem jeho zájmu. I přesto se mnou občas zajde na větší dostihy, nebo když nemáme nic jiného v plánu. Věnuje se především golfu, který se snažím hrát s ním. Hodně také cestujeme a sportujeme. Zimu trávíme na horách při lyžování.

Nyní jste na mateřské a svého syna si viditelně užíváte. Co ale potom, třeba i návrat ke koním...?
Do budoucna opravdu plánuji vrátit se ke koním, ale v trochu jiné roli než doposud. Ráda bych se věnovala fyzioterapii. Tak trochu využívám čas na mateřské k tomu, abych si některé věci nastudovala a proškolila se. Už v době, kdy jsem trénovala, mě velmi zajímala práce fyzioterapeutů a chiropraktiků, kterou jsem zažila v zahraničí. Rodina ale samozřejmě zůstane stále na prvním místě.

V souvislosti s vašimi plány do budoucna, uvidíme vás tedy častěji na dostizích?
Myslím, že na dostizích se určitě teď uvidíme častěji. Je to o čase, ale vždycky se ráda setkám s kamarády a známými z tohoto prostředí, které mě stále velmi zajímá.