Během sobotního slunečného odpoledne se v Mostě odehrála dvě jedničková rovinová klání. Ve sprintu na 1200 m zvítězil poměrně překvapivě pětiletý ryzák Kendy, v Oaks potom triumfovala ryzka Saltanat. V sedlech obou vítězných koní byl stejný jezdec – žokej Radek Koplík.

Když jste vyrážel do Mostu, počítal jste s tím, že vyhrajete oba hlavní dostihy?
Dva hlavní dostihy jsem vyhrál, protože jsem to chtěl věnovat mé mámě, která je teď nemocná a hlavně jsem chtěl vyhrát, protože jsem si přál mít jednou pěkný víkend. Což se podařilo.

V sedle Saltanat jste seděl i před měsícem, kdy tu byla těsně poražena Nidarou … Věřil jste, že si v dnešním Oaks ještě polepší?
Tak kobyle především prospělo dalších dvě stě metrů navíc. A hlavně byl ten dostih rychlejší.  Já byl na kobyle, která má dobrý galupšprung a rychlý dostih jí nevadí, tak jsem seděl na pozici a říkal jsem si, že ti koně co jsou na míli nebo do dvou tisíc, tak jim to nebude vyhovovat. Už v průběhu dostihu jsem věřil, že by to mohlo klapnout, a že budeme hodně nahoře.

Již v cílovém oblouku si Saltanat společně s Whitney Risk vytvořila náskok několika délek na zbytek pole. I toto bylo součástí taktiky?
Oni na ní koně zadupali před cílovým obloukem, tak už jsem nechtěl na nic čekat. Vím, že Saltanat má sice dva závěry, ale ten jeden nemusí vždycky klapnout. Takže jsem nechtěl spoléhat na to, že mě koncové kobyly dohoní a snažil jsem se udělat rychlé tempo.

V Oaks jste dokázal triumfovat i navzdory skutečnosti, že jste o kilo převažoval předepsanou váhu …
Ano, převažoval jsem o kilo, protože jsem měl starosti. Jak říkám, máma je nemocná, takže jsem měl trochu psychické napětí a váha se mi sekla. Proto musím poděkovat trenérovi a majiteli, kteří mi i tak dali důvěru a podpořili mě v tom, abych jel. A jsem rád, že jsem jim to vrátil vítězstvím.

A jak jste viděl vítězství ve sprinterském dostihu s Kendym?
Tak s Kendym jsem měl ordre odskočit, ať se nefláká, ať jde zepředu a pak vytěžit z toho, že je rychlý. A na začátku roviny jsem měl zkusit ostatním utéct. To se povedlo a Kendy předvedl, že se konečně dostal do formy.

Kendyho jste si do Mostu přivezl sám, navíc mu zjevně vyhovuje nezvyklý způsob cestování …
Je fakt, že teď řídím náklaďák s koňmi já, protože u nás zatím nikdo nemá papíry na tak velký vozík. Kendyho jsem ale na dostihy vozil, i když jsme byli v dřívějším působišti. On hůř cestuje – potřebuje mít šetrnější jízdu, aby se mu nic nestalo. Musí totiž jezdit na volno, protože je klaustrofobik a kdyby byl přivázaný, tak by se mu mohlo něco stát. Takhle se už naučil jezdit a je spokojený.

V nedávné době jste se společně s bratrem s koňmi přesunuli z Tušovic do Krabčic. Jak jste spokojen v novém působišti?
Ano, jsme teď s bratrem v novém působišti. Všechno se tam rozvíjí, je to tam moc dobré, majitel se snaží, aby to bylo nejlepší tréninkové centrum u nás, a do všeho dává peníze. Pořád se to tam ze dne na den mění, a to neuvěřitelně rychle. Kromě nás jsou v Krabčicích i koně od pana Šavujeva a hlavně tam mají být koně i pro zahraničí. Podmínky k tréninku jsou ideální – k dispozici je písková dráha, kopce, je to kousek k vodě, výběhy, takže mají koně prostor i pro odpočinek.

Kateřina Jupová