O malé rozvíření stojatých vod naší rovinové jezdecké špičky se v letošním roce stará mladý jezdec Baujrzhan Murzabajev. Talentovaný dvacetiletý mladík původem z Kazachstánu se nebojí přiznat, že má vysoké cíle, zároveň ale zůstává nohama pevně na zemi …

Odkud přesně pocházíte a jak jste se dostal k nám do Česka?
Pocházím z Alma Aty, hlavního města Kazachstánu. A je zajímavé, že jak klisna Saltanat, se kterou jsem teď byl druhý v St. Legeru, tak její majitel Ardak Amirkulov, jsou ze stejného města. Všichni tři jsme z Alma Aty (smích). Do Česka jsem se dostal právě s pomocí pana Amirkulova. Jeho kamarád,  ředitel závodiště v Alma Atě, mi pomohl, abych mohl do zahraničí, do Evropy. Zprostředkoval mi práci přes pana Ardaka Amirkulova, který měl dříve koně v tréninku u pana Šavujeva. Přes něj jsem se tedy dostal do Česka, získal jsem tu vízum, a protože byl zájem, abych tu pracoval dál, zůstal jsem tu. Za rok a půl jsem udělal zkoušku z českého jazyka, dostal jsem licenci a postupně jsem začal jezdit.

Jak se vám u nás líbí?
Jsem rád, že jsem tady. Líbí se mi tu, zatím jsem spokojený. Mám už i víc známých a kamarádů. U pana Šavujeva, kde pracuji, máme ve stáji slušné koně a díky němu mě majitelé posazují i do velkých dostihů, za což jsem moc rád. Rád bych také poděkoval všem dalším trenérům, kteří si mě všimli a dávají mi třeba i pravidelně šanci.

Jak vypadá dostihový sport v Kazachstánu. Jsou tam dostihy populárnější než u nás?
Dostihový sport tam teď bohužel nemá takovou úroveň jako před krizí. Lidé tam mají sice rádi koně i dostihy, ale není tam taková organizace jako tady. V Kazachstánu jsou například hodně populární dlouhé vytrvalecké dostihy, které se běhají na vzdálenosti třeba okolo patnácti kilometrů. Rovinové dostihy, tak jak je známe tady, jsou v Kazachstánu až na druhém místě. Zatímco do vytrvaleckých dostihů se investuje hodně peněz, na dostihy evropského typu už tolik financí nezbývá. Věřím ale, že se to zlepší.

Zmínil jste, že v Kazachstánu jsou koně a dostihy velmi oblíbené. Dalo by se tedy říci, že jsou takovým kazachstánským fotbalem?
Fotbal? O tom sportu toho moc nevím, nezajímá mě…  Zajímají mě dostihy. (smích)

V neděli jste se Saltanat obsadil druhé místo v St. Legeru a zopakoval tak umístění z klasického Oaks, kdy jste byl pro změnu v sedle klisny Sapsiree…
S výsledkem v St. Legeru jsem spokojený, doufám, že majitel s trenérem budou spokojeni také. I když samozřejmě, trochu mrzí, že jsem nevyhrál… Být v klasice druhý je pro mě velký úspěch, zvlášť,  když jezdím teprve druhou sezónu.

Jaký výsledek na českých drahách považujete prozatím za svůj nej?
Jako největší úspěch prozatím beru vítězství s Cut Me Loose v jedničkovém handicapu na 1400m minulý víkend v Mostě. Je to první jednička, co jsem tu vyhrál. Dostih byl pro mě ideální, měl jsem dobrého koně, s dobrou váhou. Druhý kůň nosil o šest kilo více než můj, a to asi i rozhodlo. Hodně si cením také dvou druhých míst v klasických dostizích – Oaks a St. Legeru. O víkendu jezdím ve slovenském Oaks Sapsiree, která by měla mít dobrou šanci. Tak třeba to napotřetí v klasice klapne...

Jaké jezdecké cíle máte do budoucna?
Určitě bych chtěl vyhrát derby, to je sen každého žokeje. Rád bych vyhrál i další velké dostihy a jezdecký šampionát. Letos jsem zatím čtvrtý... Na jaře jsem šampionát nějakou dobu vedl, ale teď jsem trochu ztratil. Na malých závodištích, kde se jezdí přes léto, se mi moc nedaří, raději mám velká áčková. Boj o letošní šampionát ale rozhodně ještě nevzdávám.

Ve vašem věku máte kariéru před sebou. Plánujete zůstat v Česku, nebo vás spíš láká posunout se dál směrem na západ?
Na západ bych určitě v budoucnu chtěl, abych se něco naučil. Je mi dvacet a jezdit teprve začínám… Mám vysoké cíle, takže na sobě musím pracovat a uvidíme, čeho se mi podaří dosáhnout.

Kateřina Jupová