Sobotní  Pardubice přinesly Josefu Sovkovi jediný zásah do černého, což možná na jeho letošní poměry až tolik není, ale právě toto vítězství znamená pro mladého jezdce víc – posun do čela překážkového šampionátu vedle Dušana Andrése…

Sobotním vítězstvím v Pardubicích jste se posunul do čela průběžného pořadí šampionátu překážkových jezdců. Brousíte si zuby na celkové vítězství?
Protože je ještě dlouhá doba do konce, nemusí to nic znamenat. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že to teď nesleduju. Člověk to ale nemá moc jak ovlivnit. Snažím se dostat na co nejlepší koně, to ano, ale jinak to není nijak zásadní.

Nepokusíte se tedy, kvůli vítězství v šampionátu, shánět například jízdy i u jiných stájí, než pro které momentálně jezdíte?
Pracuju teď u Quartisu, takže jezdím hlavně naše koně, a pak také koně pana doktora Bruny. Myslím si, že to jsou vesměs dobří koně. Vedle toho dostávám šance i jinde, například od pana Nováka, s jehož svěřenci jsem nedávno dvakrát vyhrál. Myslím, že to je dobrá sestava, a že do konce sezony ještě nějakou tu čárku přidám.

Zdá se, že jste v letošní sezoně skvěle nastartovaný. Prozradíte váš recept na úspěch?
Recept na to není. Určitě jezdím dobré koně a o tom to vždycky je. Především musím poděkovat všem ve stáji, protože můj úspěch je z velké části i jejich práce.

Dobře, ale neříkejte, že se vám daří jenom díky dobře připraveným koním, určitě na sobě musíte pracovat i vy sám...
Já si myslím, že moc ne. Dělám normálně v práci a odpoledne jezdím na kole, s tím jsem nedávno začal. Právě jízdou na kole si snažím udržovat a zvyšovat kondici, abych pak bych na koních co platný. To je ale asi tak všechno, nic dalšího zvláštního nedělám.

Vraťme se k vašemu sobotnímu vítězství s Nadalem, jak jste vnímal tento dostih?
Přiznám se, že jsem si s Nadalem docela věřil. Dostih jsem měl celkem klidný, i když jednou jsem se musel vyhýbat dvěma koním, co tam spadli, jinak jsem ale měl průběh pod kontrolou. Pak mě tedy Jarda Myška docela potrápil v cílové rovině, protože jsem ho neviděl. Překvapilo mě, jak k nám přilítl, a pak už jsme bojovali a můj kůň byl lepší. Nadal nosil o pět kilo míň, což bylo tentokrát znát...

Narážíte na náročnou a místy zrádnou dráhu, která tentokrát vinou počasí v Pardubicích byla?
Hlavně ta oranice brala koním hodně sil. Byla taková těžká, že jim to drželo nohy a museli hodně dřít. Takže to tentokrát bylo opravdu náročné.

Dařilo se vám i v kvalifikačním dostihu, kde jste došli s Al Jazem druzí...
Al Jaz mě hrozně moc potěšil. Víme, že je to dobrý kůň, ale doteď běhal přece jenom jen trojky, zkoušeli jsme i dvojky, ale tam se to dvakrát nepovedlo - jednou jsem z něj spadl já, jednou Honza Faltejsek. V sobotu jsme to vzali tak, že uvidíme, na co má. Chtěli jsme to zkusit, i majitelé to chtěli zkusit.  Snažil jsem se jet v klidu, aby to hlavně přeskákal a věděl jsem, že když budu třetí vbíhat na trávu, že tam ještě něco zůstane a bude to dobré i v rovině. Musel jsem ho nechat hodně přefukovat, protože si tentokrát dost hrábl. Byl hodně unavený a bylo to takřka nadoraz. Takže nevím, jak to nyní bude, jestli budou majitelé ochotni ho dohlásit do Velké. Já osobně nevím, spíš bych mu možná ještě rok dal.

Už víte, se kterým koněm půjdete do Velké?
Nic jistého právě ještě nemám... Byl jsem domluvený a Radkem Holčákem na Lingarry, ale ta se bohužel zranila. Není to nic vážného, ale kvalifikaci už jít nemůže, čímž to padlo.  Pak jsem ještě domluvený s Michalem Ročákem ze Slovenska na slovenského koně Bodyguarda, ale to závisí všechno na tom, jestli se naši majitelé rozhodnou dohlásit Al Jaze. Což je otázka, přece jen jde o hodně peněz.

Kateřina Jupová