Sen o účasti ve Velké se letos Martině Růžičkové sice nesplnil, její svěřenec Rubín, kterého původně do Velké připravovala, jí ale vše vynahradil skvělým výkonem a druhým místem ve druhém největším krosu nedělního svátečního odpoledne – tradiční Ceně Labe.

Váš svěřenec Rubín zaběhl v Ceně Labe svůj životní dostih a došel si pro druhé místo. Věřila jste před startem v takový výsledek?
Ne, ne, to bych kecala. Ale věděla jsem, že je v pořádku a formu má. V poslední kvalifikaci si sice na Irské škubnul zády, v práci to pořád nebyl on - pomohla nám až fyzioterapeutka, paní Hercová, která ho asi hodinu a půl rovnala, měl pootočený obratel - i s tím vším se nám ho ale podařilo dostat před Labem do formy. Ale že půjde až takhle …

Rubín přitom podle sázkových kursů k favoritům dostihu rozhodně nepatřil …
Přišlo mi trošku přehnané, že byl vypsán jako druhý největší outsider, kor když na něm seděl Pavel Kašný. Kdybych jezdila já, tak bych to ještě pochopila, že mám vysoký kurs… Navíc loni byl Rubín v Labi krásně pátý, už tenkrát šel ze špice, udělal ten dostih… Letos tam nebyli takoví koně, Pepčovi koně neměli tentokrát takovou formu, takže pořád ta šance, že bude na tabuli, byla velká. Protože on to umí.

Jak jste ten dostih prožívala? Sledovala jste Rubína v Pardubicích naživo?
Samozřejmě, že ano! To by neběžel, kdybych tam nebyla. Svým způsobem jsem si to užívala, hlavně jeho skokanské umění.  Ale to víte, že jsem se strašně bála, vždycky se bojím, aby se něco nestalo. Čím déle ty koně máte, tím jsou pro vás větší kamarádi. Ale věřila jsem, že se o sebe Rubínek postará, že na sebe dá pozor - on je opatrný. No a to, co předváděl, jak skákal, s jakou lehkostí… Když si vzpomenu, jaký to bylo strašný trdlo, když začínal běhat … A dneska to je naprostý mazák, profík.

Kde vidíte příčiny úspěchu?
Zaprvé musím moc poděkovat jezdci. Pavel dostihy ze špice umí, a já ani v dobách, kdy jsem jezdila, v největším laufu, bych toho koně takhle neodjezdila. Takže je dobře, že ho jezdil on. I když je fakt, že jsem měla i váhu, i všechny věci připravené, protože to byl šestý dostih, a kdyby sebou Pavel předtím někde švihnul, tak bych si samozřejmě na Rubína sedla, už bych ho nikomu nepůjčila, protože ho znám. Ale takhle to dopadlo nejlíp, jak mohlo.

Rubín šel na Prodlouženém Taxisu na špici a zůstal tam téměř celý zbytek dostihu. Byla to plánovaná taktika? Jaké pokyny jste dala Pavlovi Kašnému do dostihu?
Řekla jsem Pavlovi, ať se s ním netahá, ať to nechá na něm a udělá hezký dostih. Ať koně jdou přes Irskou a kam dojede, tam dojede, v půlce ať ho nechá odpočinout a může jít znova. Ale hlavně, jak jsem ho jezdila teď ve Velké benešovské, udělala jsem tu chybu, že jsem mu dala bičem. A on už je starší pán a řekl si – hele, víš co, tak si škubni nohou. Já se tu můžu přetrhnout a ty mi ještě jednu vrazíš. Nezůstal sice úplně stát, ale nepřidal mi, zůstal v tom tempu a říkal – tak si uhoď. Tam jsem zjistila, že bič opravdu ne. Pavel koně moc neuhodí, není to takový ten bijec. V jednu chvíli sice bič vytáhl, a pak mi říkal, že si hned vzpomněl, že mu nesmí dát ani jednu, bič hned otočil, jezdil jenom rukama, dělal na něj bububu a dal to až domů.

Rubín je již jedenáctiletý kůň a na svůj velký úspěch až dosud čekal. Změnila jste tentokrát nějak přípravu koně oproti minulým startům?
Rubín byl připravován na Velkou – takže těch pět tisíc dvě stě pro něj byla hračka. Letos tolik neběhal, připravovali jsme ho hlavně na ten podzim. Doba se zrychluje a v přípravě už dnes nestačí to, co dřív. Takže jsem řekla – chlapče, je ti jedenáct, nedá se nic dělat, musíme trošku víc pracovat. Hodně jsme cválali, během sezóny šel několikrát dlouhý kentr, třeba na šest a půl tisíce metrů, což jinak chodil jen před Velkou. Jezdili jsme cválat i do Benešova, kde je nový písek a ti koně si v tom opravdu hrábnou. Navíc je to tam pro něj cizí prostředí, kde víc pracuje, než doma. Tam víc maká a víc skáče. Doma má už skoky tak přečtené, že z toho má srandu. Takže se to povedlo i díky vstřícnosti benešovských – Tomáše Hurta a Jarky Trachtové. V dostihu to bylo všecko znát. Pak jsme udělali ještě jednu věc. Rubín nikdy neměl nějakou velkou rychlost. V závěru dostihu dokázal jít tak stopadesát metrů a víc ne. Proto jsme s ním zkusili v práci chodit čtyři sta metrů s dalšími koňmi tak, že jsme ho vždy nechali o hlavu vyhrát. Aby z toho měl radost, aby ho to bavilo – a fakt těch čtyři sta metrů takhle dával. Jenom pod rukama, bez biče, měl položené uši a šlapal až nakonec. Takže vidíte, i na jedenáctiletém koni se dá pořád něco zlepšovat…A strašně důležité je i krmení. Rubín jede na přípravcích Orlingu, které nám dodává jeho majitelka, paní Dušková. Takže ten kůň, když se na něj podíváte, má všechno, co má mít. Byl v lesku, má všechny výživy do kloubů, a je to na těch koních hrozně moc znát. Díky tomu se ti koně takhle dlouho drží na dráze.

Jak jste tento úspěch oslavila, případně jakou oslavu ještě plánujete?
Nic, nic. Já to slavím v sobě. Pro mě je největší odměna, když si můžu znova pustit výkon Rubína na dráze, jeho projev v dostihu … Pít neumím, lidem do stáje jsem koupila pardubické perníky a fičíme dál. Ale nabudilo mě to adrenalinem, strašně mě to nakoplo do další práce, protože vidím, že se ta poctivá práce, kterou dělám, nakonec vyplatí a že to snad nedělám tak blbě. Pro celou stáj je to velké povzbuzení. Moc šťastná byla i Rubínova majitelka, paní Dušková, která je pro mě opravdu majitelkou roku. Je neskutečně velkorysá a trpělivá, dokáže na koně počkat, což dnes udělá málokdo. Takže jsme strašně rádi, že jsme jí udělali radost.

Během sezóny jste uváděla, že si Rubín svými výkony sám řekne, zda zůstane na dráze ještě příští rok. Momentálně se zdá, že není důvod s ním končit… Jak teď vidíte jeho budoucnost?
Z dostihu se vrátil naprosto v pořádku, stejně jako Mr Louise. Na nohách nemají vůbec nic. A když po takhle těžkém dostihu sežere kýbl žrádla, je vidět, že na to byl nachystaný a nehrábnul si na dno. Teď bude „pantáta“ odpočívat a všechno nechám na paní majitelce, kdyby s ním už nechtěla běhat, pochopím to. Ale myslím si, že jsme se shodly na tom, že přeci jen nám dozrál do té Velké, takže ho tam budeme příští rok směřovat. Vydělal v tomhle dostihu hodně peněz, tak se mnou bude paní majitelka určitě souhlasit, že s ním nebudeme zjara běhat těžké dostihy. Počkáme asi, až mu spadne penalizace a nachystáme ho na druhou polovinu sezóny. Pokud bude v pořádku, samozřejmě.

Kateřina Jupová