Sezóna 2013 jde pomalu do finále a boj o šampionáty vrcholí. O pohled na letošní zápolení o český rovinový trůn jsme požádali žokeje z nejpovolanějších, pětinásobného českého, jednonásobného slovenského a (de facto již) dvojnáobného španělského šampióna Václava Janáčka.

Jaké jsou podle vás klady a zápory tří kandidátů na vítězství v letošním rovinovém šampionátu?
Jan Verner - Honzík těžil pouze z formy vlastní stáje. Nevím, proč se nedokáže prosadit na cizích koních, a myslím, že bude rád, když svoji pozici udrží.
Bauyrzhan Murzabayev - pracovitý, skromný kluk z východu, podle mého nejvíce se rozvíjející žokej. Moc se mi líbí, jak jezdí, jak dokáže zachovat klidnou hlavu i v poslední fázi dostihu. Už mohl šampionát rozhodnout dřív, ale nemá ještě tolik kontaktů a kývne asi na každou první nabídku. To je určitě pěkné, ale jako vycházející hvězda našeho turfu by si mohl trošku vybírat. Určitě by to bylo respektováno. 
Jaromír Šafář - už ví, jak si koně namenežovat. Také už mohl rozhodnout, ale stáj a trenér, o které se mohl vloni opírat za ním letos nestojí...

Komu věříte vy?
Kdyby se Honza dokázal trefit i na cizích koních, byl by šampion on. Takhle se musí ještě strachovat o třetí místo. Jaryn bude atakovat Baržana určitě a nějaké čárky do pondělí přidá. Myslím, že nakonec titul obhájí. Doufám ale, že i Baržan ještě něco dokáže vykouzlit a nezklame mě. Nejspíš se rozhodne až v Kolesách.

Jak hodnotíte úroveň letošního rovinového šampionátu, co vás v něm překvapilo, ať už pozitivně nebo negativně?
Podoba je hodně ovlivněna mnohými faktory. Určitě by byli více vepředu Jirka (Jiří Chaloupka), Hrouda (Radek Koplík) a Honza (Jan Rája), ale jsou limitováni váhou, kterou ujezdí. Jasnými favority tak pro mě byli Tomáš (Tomáš Lukášek) a Petr (Petr Foret). Tomáš se ale zaměřil hlavně na zahraničí a Petr bohužel doplatil na ne stoprocentní podporu své stáje. Dostával šance ve Francii a na jaře mezi ostaními vyčníval. Proto jsem nechápal, že jezdil v mých očích druhé šance stáje nebo si musel shánět jiné rito, i když v dostihu byl šancovější kůň z jeho stáje. Pro mě tihle dva kluci měli vládnout českému turfu 2013. Když už takhle probírám žokeje, nemůžu zapomenout na Martina Srnce. Žokej vybavený zkušenostmi z celého světa mi mezi top 10 chybí, ale pro něj statistiky nikdy nebyly důležité a spíš dával přednost velkým dostihům ve střední Evropě. Můj "učedník" Milda (Milan Zatloukal) se také jen tak z top 5 nevytratí. Mezi spolehlivé top žokeje samozřejmě patří ostřílený Dušan (Dušan Andrés), spolehlivá Vendy (Vendula Korečková), která už mnohokrát zužitkovala důvěru majitelů, a úleváři Laubík (Martin Laube) s "doktorem" Machem (Michal Mach).

Rád bych se ještě pozastavil nad rozhovory s žokeji, kteří bojují o šampionát. Nechápu, jak někdo může tři týdny před koncem sezóny tvrdit, že se na šampionát moc nesoustředí, že to nějak dopadne. Jak znám některé žokeje, tak na šampionát myslí od 1. ledna. Možná to je jen můj názor, ale já se od začátku sezóny vždy soustředil na dvě věci. První bylo derby a druhý boj o šampionát. V Čechách není pro rovinového žokeje nic prestižnějšího než tyto dvě mety. Pro mě byla první polovina sezóny vždy důležitá: sehnat dobrého koně do derby a co nejdřív si vypracovat náskok v šampionátu, abych mohl sezónu v klidu dojezdit a vyrážet na konfrontace s žokeji ze střední Evropy v zajímavých dostizích mimo ČR, které vás posunou o stupínek výše. Šampionát je prestižní věc a když je ohodnocen i finanční hotovostí, která vám může krásně zaplatit dovolenou po sezóně, v březnu daně a pomůže přežít dlouhou českou zimu, tak to určitě není k zahození...