Když jednou úspěšný filmový producent vlastní úspěšného koně, je jenom logické, že ze z takového zvířete stane námět pro film. Nejznámějším filmovým producentem, který se v Česku „motá“ kolem turfu, je samozřejmě Jaroslav Bouček. A nejznámějším zvířetem, které se za posledních 20 let objevovalo v jeho bílém dresu stáje BUC film, je pochopitelně bělka Sixteen. A tak neudivuje, že světlo světa spatřil právě dokumentární film Sixteen. Prozatím jen ve stadiu novinářské projekce, širší dostihová veřejnost se prozatím širší  prezentace nedočká. Proč? Jaroslav Bouček za přispění RWE zprodukoval film bez přispění televizí, a tak si na jeho zablikání z obrazovek budeme muset nějaký ten pátek počkat…

Už dnes se ale na něj můžete těšit. Pokud ovšem akceptujete, že film ani trochu není dokumentem o startech, který by do řeči obrázků převáděl čísla a údaje z dostihových ročenek. Sčítatelé překonaných Taxisů budou od obrazovek odcházet neuspokojeni a jejich naostřené  tužky se nedočkají žádného ukrácení.  Dokument je spíš  nahlédnutím do soukromého světa Sixteen, takového, jaký neznaly všechny ty tisícovky jejích příznivců v době úspěchů (i neúspěchů) na dráze.  Je i pootevřením okna do světa (a duše?) producentova i světa klisny, která  u televizí dělala radost milionům bezejmenných fanoušků a dnes ji dělá Boučkovým vnučkám.
Ne, nejde o zásadní faktografický dostihový dokument, který  by si dělal ambice na přehrávání při slavnostním večeru Cartier Awards.  Ale nikdo by se asi nedivil,  kdyby tohle dílo zařadila do svého vysílání francouzská Equidia. Už proto, že Sixteen i po skončení dostihové kariéry za svým jménem nosí francouzský sufix. A také proto, že z exteriérů,  které ve filmu spatříte, se nejpočetněji před diváckýma očima  vyskytuje francouzské  Deauville. Možná se Sixteen dočká dokumentárně festivalových vavřínů.  To ale většinu českého dostihového diváctva až tak zajímat nebude.  Spíš ji potěší, že se dočká zvláštního a specifického pohlazení na duši.  Byť už se nestihne v předvánočním čase…