Z MOZAIKY ČTYŘEK V NAŠEM TURFU (2.)
Je až neuvěřitelné, co všechno se ve světě i u nás může odehrát v průběhu pouhých třiceti let. V plné míře se to týká období druhé části našeho ohlédnutí za dostihovými čtyřkami.
V roce 1904 Rakousko-Uhersko sice zahnívalo, ale ani zdaleka se ještě nehroutilo. V průběhu roku 1914 vypukla první světová válka. O deset let později už naplno probíhala relativně šťastná léta prvního období Československé republiky. V roce 1934 však po celosvětové hospodářské krizi už byl v Německu u moci Hitler. Stále zřetelněji se rýsující hrozba, kterou jeho nástup znamenal, a kterou si většina států a jejich obyvatel ještě příliš nepřipouštěla, se měla brzy naplnit.

Velké politické a dějinné zvraty poznamenávaly všechno. Jednotlivé lidské osudy i veškeré společenské dění. Ani dostihy nemohly být ušetřeny. V letech první světové války na ně nebylo ani pomyšlení.
1904
V Praze byla v plném proudu stavba nového závodiště ve Velké Chuchli, protože Císařská louka několik let předtím pro tyto účely definitivně dosloužila. Zato Karlovy Vary se závodištěm chlubily už pět let. Bylo zbudované v předposledním roce devatenáctého století. Jezdecký klub v Karlových Varech, který navázal kontakty s obdobnými kluby v Praze i ve Vídni, si připomněl desáté výročí svého vzniku. Karlovarské závodiště střídalo ve své historii šťastná období s daleko méně příznivými. Často se sem, hlavně zpočátku, sjížděla vynikající konkurence ze zahraničí. I proto, že zdejší dostihy bývaly velmi štědře dotovány. Nejvíce byly dostihům v tomto západočeském lázeňském městě nakloněny stáje z Drážďan, které sem vysílaly mnoho často velmi kvalitních koní. Právě v tomto roce startoval na zdejším závodišti ve Dvorech i populární čtyřletý hřebec Bodo Modo, vítěz Německého derby 1903. Všemi obdivovaný Bodo Modo také bez problémů splnil roli vysokého favorita a bezpečně vyhrál hlavní dostih, Cenu města Karlovy Vary.
Ač se jednalo o „čtyřkový“ rok, Velká pardubická steeplechase tehdy byla do značné míry ve znamení trojek. Konala se 30. října a byl to její jubilejní třicátý ročník. Největší událostí bylo třetí vítězství Angličana Thomase H. Buckenhama, který po boji s klisnou Gretnou Grey a jejím jezdcem Ulrichem Rosakem (vítězem z let 1902 a 1903 vždy s hřebcem Jour fixem), přivedl jako prvního do cíle šestiletého polokrevníka Dennise. Ten patřil knížeti Karlu Kinskému z Heřmanova Městce. Trenérem koně byl Walter Earl.  Tento muž se 5. listopadu 1874 zúčastnil jako mladý jezdec první Velké pardubické. Při pádu své klisny Clementine na zdi si vážně zranil krční páteř. To mu pak zabránilo pokračovat v jezdecké kariéře. Úraz způsobil Earlovi trvalé následky. Po celý další život trpěl strnutím šíje. Nemohl otáčet hlavou, ale dostihům zůstal věrný. Stal se z něho úspěšný trenér.
V této Velké pardubické startovalo pouze sedm koní, ale jen jediný ji nedokončil. Takové procento úspěšnosti do té doby, a de facto ani potom, Velká snad nikdy neměla. I když se samozřejmě jedná o kritérium značně relativní.
Thomas Buckenham předtím vyhrál Velkou pardubickou už v letech 1899 s klisnou Slavou (ta tehdy dostih dokončila jako jediný z pěti startujících koní) a 1900 s hřebcem Magyarádem. Po Baltazzim, Fletcherovi a Geogheganovi byl Buckenham čtvrtým trojnásobným vítězem. A na celých dalších 68 let také posledním. Protože tím pátým (a později i prvním čtyřnásobným) se stal až v roce 1972 Václav Chaloupka v sedle svého nezapomenutelného Koroka.
1914
Na chuchelském závodišti se sice běhalo už devátou sezónu, ovšem velice sporadicky a nepravidelně. Bez předem připravené a dané termínové listiny. Pouze u Velké pražské steeplechase bylo nepochybné, že se uskuteční každou, tedy i tuto sezónu. Ovšem i tato minimální jistota vzala teď na delší dobu za své. Měsíc po sarajevském atentátu (28. 6.) na Františka Ferdinanda d´Este vyhlásilo 28. července Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Během několika týdnů byla celá Evropa ve válečném konfliktu, který se později rozšířil na další světadíly.
Také Velké pardubické, která se ten rok měla běžet po třicáté deváté, první světová válka na delší dobu odzvonila. Na pokračování své podmanivé historie si druhá nejslavnější steeplechase planety po Velké národní v Liverpoolu musela počkat šest let. Stejně jako dostihy ve Velké Chuchli a v Karlových Varech.
1924
Ten rok se na chuchelském závodišti běželo po čtvrté Československé derby. Poprvé v něm zvítězila klisna, a to Cléopatra ze stáje Kary v sedle s Bernardem Wenzelem. Jejím trenérem nebyl nikdo jiný než William Lomax, starší z legendární dvojice Angličanů, otce a syna (Leslieho), kteří se v Chuchli po první světové válce usadili. Cléopatra vyběhla čas 2:39,0, v Československém derby do té doby druhém nejlepším. Vyhrála o pouhý krk před další klisnou Székelyver. Vítězka derby startovala v této sezóně patnáctkrát, z toho byla sedmkrát v cíli první. Narodila se a byla odchovaná v hřebčíně Gomba u Dunajské Stredy, který dal název úvodnímu dostihovému odpoledni každé sezóny na chuchelském závodišti. Dodnes populární Gomba handicap se poprvé se konal právě tento rok. Vyhrála jej čtyřletá Soubreta, svěřenkyně trenéra Karla Šmejdy, s maďarským žokejem Štěpánem Tussem. Ten se v tomto roce také stal šampiónem rovinových jezdců. Nejúspěšnější mezi majiteli byla už potřetí za sebou stáj Kary, jejíž barvy vítězka derby, která se stala nejúspěšnějším koněm sezóny, ten rok reprezentovala společně s dalšími osmi koňmi.
Velká pardubická slavila padesát let od svého založení. Účast, ani celková úroveň čtyřicátého třetího ročníku však mimořádnému jubileu příliš neodpovídala. Pronikavě, až drasticky, byla snížena celková dotace dostihu. Ze 47 500 Kčs o plných 19 000 – na 28 500. Snad i proto na startu stanulo pouhých pět koní. Byl sice mezi nimi obhájce vítězství z roku 1923 Landgraf II, který pak vyhrál Velkou ještě v roce 1925, ale tomu se tentokrát nevedlo. Nedoběhl do cíle. Vynikající výkon ovšem podal, a to byl nejsvětlejší moment těchto nepříliš povedených oslav, vítězný kůň – starší polokrevný valach Herero. Těžký kurz dostihu, se všemi jeho záludnostmi, zdolal bez jediného, byť sebemenšího zaváhání. Velmi dobře podporovaný jezdcem Eduardem Stärzem proběhl cílem s obrovským náskokem, i když, i vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám v nijak mimořádném čase nad třináct minut. Také rozdíl mezi druhým a třetím koněm v cíli Leffersem II (v sedle s Karlem Holoubkem) a Ikarusem, byl propastný. Landgraf II byl zadržen, stejně jako zbývající účastník tohoto ročníku Horowitz.   
1934
O deset let později se Československé derby ve Velké Chuchli běželo po čtrnácté. 3. 6., první neděli v červnu, je v konkurenci deseti koní vyhrál Simplon, syn legendární dvojice koní Simson-Lissy. V sedle hřebce byl Maďar Viktor Tausz, který tak obhájil prvenství z roku 1933, kdy vedl Famose. Ze stejné obhajoby se mohl těšit i Simplonův trenér a Tauszův krajan Ondřej Kereszturi. Tausz se tehdy stal druhým jezdeckým dvojnásobným vítězem našeho derby po Karlu Holoubkovi, Kereszturi druhým dvojnásobným vítězem mezi trenéry po Williamu Lomaxovi. Zajímavostí bylo, že Simplonovým majitelem byl Holanďan. Jmenoval se Philip de Vries. Simplon vyhrál lehce o tři délky před Sultanem s jezdcem Jiří Eschem (ten si na druhé vítězství v Československém derby počkal do roku 1936, kdy zvítězil s Napolim) a Luciferem. Lucifer byl pod žokejem Lesliem Lomaxem třetí jenom o krátkou hlavu. Jiří Esch si „pouhé“ druhé místo v derby ten rok vynahradil prvenstvím v šampionátu rovinových jezdců. Z 96 startů vytěžil 28 prvních míst.
V padesátém šestém ročníku Velké pardubické startovalo 14. října tucet koní. Tři délky chyběly tenkrát Normě a Latě Brandisové k tomu, aby vyhrály o tři roky dříve, než k prvnímu a dosud jedinému vítězství ženy skutečně došlo. Norma a Lata Brandisová, jíž bylo tehdy třicet devět let, startovaly ve Velké společně podruhé. Pro jezdkyni, příbuznou rodiny Kinských, na jejichž panství v Chlumci nad Cidlinou byla Norma odchována, to bylo v dostihu s Velkým Taxisovým příkopem celkově už páté účinkování.
Zdenku Radslavu Kinskému patřilo z dvanácti startujících koní hned pět. Německo reprezentovaly tři koně, samé klisny. Klisny také tuto Velkou pardubickou, v pořadí padesátou třetí, naprosto ovládly. Nebylo koneckonců divu, protože tvořily tři čtvrtiny celého pole. Z pěti prvních, a tedy dotovaných, míst, obsadily čtyři. První, druhé, třetí a páté. Tři délky, které Normě, druhému koni v cíli chyběly, měla před ní k dobru vítězná devítiletá německá hnědka Wahne s H. Wiesem. Plné křestní jméno vítězného německého jezdce, který později startoval v sedle stejné klisny i ve zbývajících třech meziválečných ročnících Velké pardubické, žádné dostupné prameny bohužel neuvádějí. Pan Wiese měl na vítězství klisny Wahne podíl nejen jako jezdec. Byl totiž i jejím trenérem a majitelem.
Do cíle Velké pardubické 1934 doběhly dvě třetiny startujících koní, tedy osm.

Petr Feldstein                                                                           
Příště léta 1944, 1954, 1964, 1974