Nenápadná blondýnka, narozená ve znamení Kozoroha, je dcerou trenérky Gabriely Bekrové a od roku 2008 i životní partnerkou dvojnásobného žákovského šampiona Michala Macha. Co na svém příteli obdivuje, jak vypadají jejich společné plány či proč už sama na koni nejezdí, to vše a ještě víc nám prozradila Lucie Bezstarostová jako další respondentka seriálu „Ženy známých mužů“.

Pocházíte z dostihové rodiny, trénoval už váš dědeček a tréninku se věnuje také maminka. Jaký je váš vztah ke koním?
Úvodem bych ráda zmínila, že na jezdeckou a trenérskou kariéru mého dědy i mamky jsem opravdu pyšná. Zvlášť proto, že obstát v tomto „nevděčném" povolání, při kterém jste jednou nahoře a podruhé zase dole, není jednoduché. Vztah ke koním mám samozřejmě kladný, vyrůstala jsem u nich a jsem za to ráda. I když v posledních letech už na koni nejezdím.

Co bylo důvodem toho, že jste přestala jezdit?
Přestala jsem jezdit už asi v patnácti letech a víceméně z dětského rozmaru. Od té doby jsem na koni seděla jen párkrát. Tím, že nevlastním žádného svého „provozáka", mě to už tolik netáhne. Uvažovala jsem sice, že bych si nějakého pořídila, ale to je zatím v nedohlednu. Snad až náš Ruby King přestane běhat dostihy… Tedy pokud by mi mamka svého miláčka dala (smích).

Jakou školu jste vystudovala a kde aktuálně pracujete?
Vystudovala jsem obor Ekologie a ochrana krajiny na střední škole v České Lípě. Po střední jsem absolvovala ještě roční pomaturitní studium anglického jazyka na Univerzitě Jana Ámose Komenského. Pracuji teprve od nového roku, a to jako inseminátorka ve společnosti Selma ve Zhoři.

Přestěhovala jste se tedy za přítelem do Zhoře u Jihlavy…
Ano, bylo to asi půl roku poté, co Michal do Pegasu nastoupil. V té době jsem dodělávala studium angličtiny a mamka měla zlomené rameno.

Říká se "Vysočina - drsný kraj" - jak to vidíte vy?
Na Vysočině se mi moc líbí. Jediné, co mi přijde trochu nepříjemné, je vítr. U nás na severu tak chladný vítr nefučí.

Jak často jezdíte domů na sever a nestýská se vám po mamce, sourozencích?
Po rodině se mi samozřejmě stýská, nejradši bych je měla tady. Ale jsme často v kontaktu a jezdíme za nimi. Naposledy jsme byli u mamky po Vánocích. Tím, že mám práci, je i míň volného času. Často se stává, že když má Michal o víkendu volno, já musím do práce.

Vraťme se ale na začátek vašeho vztahu s Michalem. Jak jste se seznámili?
Michala jsem poznala, když u nás začal poprvé pracovat, konkrétní rok si ale už nepamatuji. To jsme byli jen kamarádi. Potom Michal odešel k panu Koplíkovi a od něj zamířil do Anglie. No a z Anglie se vrátil k nám…

Nebyla to tedy klasická láska na první pohled…
Láska na první pohled rozhodně ne. Spíš přátelství.

Co je z vašeho pohledu nejtěžší na životě s žokejem? Strava, stěhování, fanynky…
Nejtěžší na životě s žokejem? No asi ty fanynky. Některé jsou dost otravné. Jsou schopné vás bombardovat přes facebook i celé dny.

Kterou vlastnost na svém partnerovi nejvíce oceňujete?
Nevím přesně, kterou vlastnost na něm nejvíce oceňuji, ale určitě mám ráda jeho smysl pro humor, protože on si dokáže udělat srandu snad úplně ze všeho. Zajímalo by mě, kam na ty svoje přirovnání a výrazy chodí (smích).

Existuje něco, čím vás Michal spolehlivě naštve?
Poslední dobou mě naštve vždy, když řešíme, co bude k večeři. Michal má teď období, kdy jí hrozně moc vajíček, takže když přijdu s návrhem, že bude něco jiného, nepochodím. Stojí si pevně za svým a k večeři jsou opět - pro změnu - vajíčka…

Máte kromě koní a dostihů ještě nějaké společné zájmy?
Oba moc rádi spíme a chodíme do kina. Co se týče filmů a hudby, máme i podobný vkus. V létě jsme spolu zkoušeli hrát tenis na zhořském školním kurtu a docela nás to chytlo. Strávili jsme tam skoro celé letní prázdniny.

Jak si představujete svou společnou budoucnost?
Žádné velké plány do budoucna nemáme. Momentálně je pro nás důležité, aby Michal dodělal školu, a proto se mu snažím s čím můžu, pomoct. Oba se teď musíme nejdříve soust ředit na práci. Já abych se správně zaučila a Michal, aby dobře jezdil, rádi bychom totiž ve Zhoři vydrželi delší dobu.