Když si na jaře roku 2011 vzala atraktivní rusovláska Veronika Peterlíková po několikaleté známosti žokeje Tomáše Lukáška, mnohým dívkám a ženám se rozplynul jejich sen. Od této doby uplynulo již mnoho vody a temperamentní dvojice zažila několik stěhování i životních změn. Nejen o nich, ale také o výchově dětí či plánech do budoucna jsme si povídali s Veronikou Peterlíkovou-Lukáškovou.

Pocházíte se slavného dostihového klanu. Vodili vás rodiče odmalička ke koním?
Vodili, ale ježdění mi zakazovali. Směla jsem jen pomáhat. Protože děda byl můj komplic, potají jsem u něj o prázdninách jezdila.

Rodiče vás tedy neuhlídali…Jako amatérka máte odjetých osmnáct dostihů. Jak vzpomínáte na svůj první?
Svůj první dostih jsem jela ve Freudenau na koni jménem Bulletin pana Schneidera, který byl majitelem stáje Quo Vadis. Dokončili jsme pátí. Byl to tehdy celkem slušně obsazený dostih, který vyhrál maďarský suverén Kancellár.

I po dvou dětech máte ideální postavu pro rovinové dostihy, neplánujete návrat do sedla?
Návrat do dostihů zatím neplánuji.

Kdy a jak jste se seznámila se svým manželem Tomášem?
S Tomášem jsme se seznámili při ranním ježdění do Chuchle. Potkávali jsme se o víkendech v autobuse nebo v metru a bylo nám tehdy něco kolem patnácti let.

Byla to láska na první pohled, tak jak ji známe z amerických romantických filmů?
Spíš až na třetí (smích).

Kolik působišť jste společně vystřídali a kde se vám nejvíce líbilo?
Společně jsme byli ve Zhoři u pana Trávníčka, pak chvíli v rakouském Ebreichsdorfu, dál u pana Vocáska v Němčicích, v Malajsii a teď jsme ve středisku Darhorse pana Kopeckého. Můžu upřímně říct, že všude jsme byli spokojeni a měli jsme štěstí na lidi kolem. Rádi jezdíme na návštěvy jak do Zhoře, tak i do Němčic, protože tam máme přátele.

Zmínila jste působení v exotické Malajsii. Co vám tato zkušenost dala?
Malajsie byla pro mě taková dlouhodobá dovolená. Pořád teplo a neuvěřitelně přátelští lidé. Pro Tomáše to bylo chvílemi spíš peklo, a to kvůli váze. Oba jsme měli příležitost poznat úplně jinou mentalitu lidí, kulturu a zvyky. Vyzkoušeli jsme si jaké je to být daleko od domova a rodiny. Tomáš zde navíc vyhrál svůj první grupový dostih mimo Evropu.

Nyní jste společně opět doma i v práci. Netrpíte někdy ponorkou?
Ponorkou netrpíme, je to divné, ale takhle nám to zatím vyhovuje. Oběma se nám v Darhorse líbí a také naše děti tu mají kamarády. Tomík jde v září do školy, která je kousek od domu. To je určitě výhoda.

Určitou část svého života jste se živila prací v kanceláři. Co bylo impulzem vrátit se do sedla v roli pracovního jezdce?
Zpět do sedla mě přivedli trenér Zdeno Koplík s Inkou Janáčkovou, když mě jednou přemluvili, ať se jdu svézt a já i přes Tomášovy protesty šla (smích).

Co je z vašeho pohledu nejtěžší na životě s žokejem?
Nejtěžší na životě s žokejem není ani strava, ani stěhování, ani fanynky. To všechno jsou věci, se kterými se musíte smířit, jakmile se rozhodnete s žokejem žít.

Jakou vlastnost na svém manželovi nejvíce oceňujete?
Nejvíce na Tomášovi oceňuji, že rodina je pro něj vždy na prvním místě.

Čím vás Tomáš spolehlivě naštve?
Spolehlivě mě naštve, když chytne svou uklízecí mánii, vyháže i přes mé protesty půlku věcí s tím, že je nepotřebujeme a za týden je hledá, protože by se hodily.

Máte dvě děti, pětiletého Tomáše a tříletou Elišku. Shodujete se v názorech na výchovu a kdo z vás má u dětí větší respekt?
V něčem se shodneme, v něčem ne. Co se týká přísnosti, já jsem přísnější na Tomíka a Tomáš na Elišku.

Dá už se teď říct, že se děti v lásce ke koním „potatily“ či „pomamily“?
Je ještě brzy na to, říct zda ano či ne. Každopádně do stáje chodí oba a občas se chtějí i svézt. Elinku hlavně baví při všem asistovat. Kdyby jednou jezdili dostihy, nevadilo by nám to.

Vím, že při práci u koní moc volného času nezbývá. Když ale náhodou je, čím se nejraději zabýváte?
Já ráda čtu, během týdne jsme schopná přečíst třeba i dvě knížky. Teď jsem začala chodit do fitka. Jinak oba rádi chodíme na houby a na borůvky a jezdíme na chatu. Tomáš je vášnivý rybář a také rád čte.

Vaše budoucnost by mohla vypadat zhruba takto: domeček, stáj plná koní a fungující rodinný podnik…Jak ji vidíte vy?
Do budoucna máme zatím jen jeden velký cíl a tím je vlastní dům se zahrádkou. Co přijde pak, se uvidí…