V TRÉNINKU PŘES TAXIS, ANEB „PŘÍSPĚVEK DO DISKUSE“
Letos to bude dvacet devět let, kdy pravděpodobně poprvé v historii, a nejspíš také, alespoň prozatím, naposledy, došlo ke skoku přes obávaný Velký Taxisův příkop jindy než v průběhu samotné Velké pardubické. V kurzu jiných dostihů se tato legendární a dlouho také velice kontroverzní překážka jak známo nevyskytuje. A zkoušet ji překonat „jen tak“, v rámci tréninku, v rámci přípravy, bylo a je odjakživa něco absurdního. Něco naprosto nepředstavitelného, ba snad svatokrádežného. Zkrátka absolutní tabu.

TAXIS A TAXIS
V onom roce 1985 měl ještě Taxis, čtvrtá překážka v kurzu Velké pardubické, své původní parametry. Tedy 150 cm vysoký a 150 cm široký živý plot, za jehož koncem byl pět metrů dlouhý a ve svém středu, pod místem, ve kterém plot vyrůstá z půdy, dva metry hluboký příkop. Není vyloučeno, že se právě v této době na „nějaký ten centimetr“ nehledělo, takže živý plot před propastí příkopu mohl být, a možná skutečně byl, ještě o něco, možná o dost, vyšší.
Porovnejme to s dnešní podobou. Výška živého plotu je stejná – tedy 150 cm. Šířka směrem k příkopu měří dokonce o 30 cm více, tedy 180 cm. Zásadní rozdíl, který činí současný Taxis podstatně snadněji překonatelný a hlavně bezpečnější, spočívá ve tvaru, hloubce a délce příkopu za živým plotem. Jeho profil není do písmene V, jak tomu v podstatě bylo před rokem 1993. Ta kdysi obávaná „jáma“ tedy není nejhlubší uprostřed, nýbrž hned pod živým plotem, a pak se směrem k hraně doskoku zvedá. Hloubka příkopu, resp. délka pomyslné kolmice spuštěné z nejvyššího bodu, kterého kůň při překonávání překážky dosáhne, nečiní nyní 360 cm, nýbrž 260 cm, protože příkop je v nejhlubším místě o jeden metr mělčí. A od konce živého plotu k hraně příkopu není, jak tomu bylo dříve, pět metrů, nýbrž metry čtyři.
Dříve se tedy musel kůň, počítáme-li, že se ke gigantickému skoku odrazil jeden metr před živým plotem a dopadl půl metru za hranu doskoku, vznést do výšky více než jednoho a půl metru a současně překonat vzdálenost přibližně osmi metrů. Posledních dvacet let se sice nic nezměnilo na potřebné výšce skoku, ale jeho délka, aby kůň mohl dopadnout bezpečně za hranu, je přibližně o jeden metr kratší než dříve. Navíc výrazně mělčí a povlovně se zvedající příkop podstatným způsobem snižuje riziko úrazu jezdce i koně.
SYN LYONA, VNUK MASISE
Diskuse okolo kontroverzní překážky, často více než pouze emotivní, velice drsné, urážlivé, i nactiutrhačné se vedly prakticky po každém skončeném ročníku Velké pardubické. Nejinak tomu bylo před necelými třiceti lety. V 94. ročníku připomínala situace za Taxisem drastickou scénu z válečné středověké bitvy historického filmu. Padlo tu tehdy jedenáct koní. Dva z nich těžký karambol nepřežili. Ohlas na tento masakr, k němuž přispěly velmi nepříznivé povětrnostní podmínky a především bezhlavé počínání řady jezdců, byl v našich i zahraničních médiích zdrcující. Postupem času samozřejmě odezníval, ale s dalším blížícím se ročníkem nabývalo kontroverzní téma Taxis opět na aktuálnosti. 
A právě za této situace došlo ke skoku přes původní, nesmírně obtížný Velký Taxisův příkop v rámci přípravy koně, který ve Velké pardubické nikdy předtím nestartoval, ale který se chystal na blížící se 95. ročník. Byl to syn slavného otce, Lyona, mj. vítěze Československého derby 1962, a vnuk ještě slavnějšího děda, pozdějšího českého koně 20. století, Masise. Jmenoval se Santos a byl to nevysoký, spíše vyloženě malý osmiletý valach. Patřil Státnímu statku Vimperk. V květnu tohoto roku, tedy 1985, dosáhl nejprve cenného vítězství ve steeplechase na 4000 metrů v Bratislavě, nazvané Cena 40. výročí osvobození. Za několik týdnů vyhrál Santos rovněž na závodišti ve Starém háji další steeplechase, Velkou cenu Bratislavy. Měl v dostihu sice jen pět soupeřů, ovšem kvalitních, a vyhrál suverénně – zadrženě o 15 délek. V případě obou bratislavských triumfů byla v sedle rodící se překážkové hvězdy nezkušená amatérská jezdkyně Světlana Kržová.
JEŠTĚ JEDNOU, ŠÉFE?
Do třetice zvítězila v roce 1985 dvojice Santos – am. Kržová na místě svého budoucího „činu“, tedy na pardubickém závodišti. 28. července suverénně ovládla Steeplechase Epigrafa na 5500 metrů. Chlouba vimperské stáje v ní porazila i Festivala, druhého z Velké pardubické v předcházejícím roce a jejího budoucího vítěze. Krev svých vynikajících předků Santos nezapřel, i když ne, jako oni, v rovinových dostizích.
Sebevědomí Josefa Stejskala i mladé amatérky, která jezdila v tmavě hnědém dresu se světlým klínem, a hnědou čapkou, což byly barvy vimperské stáje, dosáhlo vrcholu. V srpnu trenér Santose rozhodl, že kůň a Světlana Kržová si v rámci tréninku skočí přes Velký Taxisův příkop. Zřejmě proto, aby za dva měsíce, kdy se poběží Velká pardubická „věděli, do čeho jdou,“ máme-li citovat jeden z později tak okřídlených výroků z filmu Vesničko má středisková.
A teď jiná citace – tentokrát z časopisu Dostihový zpravodaj (5/1985), který vydávalo Státní závodiště v Praze. Nad fotografií Lubomíra Zeiferta, která zachycuje onen moment, kdy se Santos a Světlana Kržová sami přenášejí přes Taxis, se psalo: „Odvaha, zkouška, risk nebo hloupost? Jak nazvat snímek, na kterém zřejmě poprvé v historii překonává kůň Taxisův příkop v tréninku? Z řad odborníků na slovo vzatých jsme zaslechli výraz ,nebezpeční šílenci´, jiní naopak tento počin hodnotili s respektem… …Pokus o historický krok ve smyslu zbourání jedné bariéry vyšel. Santos skutečně Taxisův příkop v tréninku překonal. I když s velkými obtížemi a s pádem své jezdkyně, která se bezprostředně poté trenéra zeptala: sjedeme to, šéfe, ještě jednou?“
Sám Josef Stejskal reagoval na nemalé pozdvižení, které po tomto velice kontroverzním počinu nemohlo nepřijít, takto: „Je to náš příspěvek do diskuse okolo Taxisova příkopu.“
Ve Velké s Kamilem Kuchovským
7. září byl na pardubickém závodišti Santos se Světlanou Kržovou jedním z pouhých čtyř účastníků (na startovní listině byl ještě pátý kůň, ale ten nakonec nestartoval) Steeplechase Koroka na 5100 metrů. Mimochodem – vyhrál ji tehdy teprve 7letý Železník s 32letým amatérem Josefem Váňou. Pro Santose, a především jeho jezdkyni, však skončil tento dostih velmi nelichotivě. Amatérka Kržová tentokrát svého koně vůbec nezvládla. V oficiálním výroku k této steeplechase se uvádí: „Kůň číslo 5 Santos vybočil, později ztratil jezdce a byl zadržen. Řídící dostihová technická komise potrestala trenéra Stejskala sankcí výstrahou za nedostatečnou přípravu koně a jezdce do dostihu. Jezdkyně Kržová byla potrestána sankcí zákazem startu do 15. 10. 1985 včetně za nedostatečný výkon v sedle koně Santos.“  
Znamenalo to, že Světlana Kržová nemohla ve Velké pardubické 1985, která se konala 6. října, startovat. Trenér Stejskal tehdy angažoval do sedla Santose, který patřil do okruhu favoritů, Kamila Kuchovského. Ti dva nakonec po heroickém výkonu koně i jezdce obsadili třetí místo. Dlouho to dokonce vypadalo, že se Kamil, mnohonásobný, legendární účastník Velké pardubické, kterému vítězství v tomto dostihu nebylo přáno, konečně dočká. Nedočkal. Pro Santose byl tento výsledek určitě úspěchem. Ale, dá-li se to tak říci, vyloženě Pyrrhovým.
To už je ale zase jiný příběh. I ten však stojí za vyprávění.

Petr Feldstein