Je jižansky půvabná, činorodá a při práci překladatelky zvládá ještě péči o domácnost i dvě děti. Ptáte se, kdo je onou tajemnou černovláskou? Manželka moravského trenéra Martina Suchánka, který již devátou sezónu připravuje své svěřence v Křenůvkách nedaleko Prostějova.

Kdy a jak jste se s manželem seznámili?
Bylo to v roce 1998 v Kladkách, kam Martin nastoupil jako trenér. Tehdy jsem tam chodila jezdit. On ale tvrdí, že jsme se viděli už dřív.  To si já nepamatuji, protože na určitá období máme úplně rozdílné vzpomínky… Přesně si pamatuji, že když jsme jednou nakládali koně v Křenůvkách, kde trénoval jeho táta, říkala jsem si, že bych tak nikdy skončit nechtěla. A už jsme tady devátou sezónu a je nám krásně.

Byla to láska na první pohled?
Ne, budoucího manžela jsem v něm nepoznala. Martin byl v tu dobu zadaný a já měla plnou hlavu cesty do Španělska, kam jsem odjížděla učit angličtinu. Sešli jsme se až za několik měsíců, když jsem se vrátila domů.

Co je podle vás na životě s trenérem nejtěžší? (stěhování, nervy z očekávaných výsledků…)
Stěhování mi nevadí, byli jsme spolu v Kladkách, potom ve Švýcarsku, ale i v  Itálii. Já jsem víc do větru, šla bych i do Afriky, hlavně aby tam bylo teplo. Uvědomuji si ale, že děti už tady mají své kamarády a stěhování by teď bylo těžší. Nervózní jsem z každého dostihu, radši se dívám ze záznamu, když už vím, že koně došli zdraví. Nejtěžší je, vzhledem k mé práci, která je časově náročná, organizace času, protože s trenérem nevíte nikdy dopředu, co se bude dít.

Jak často s dětmi pomáháte tatínkovi ve stáji? Jezdíte ještě na koni?
Děti jsou ve stájích denně, mají to pár kroků, ale spíš tam chodí zlobit a hrát si v seně. Mají svého poníka, obě jezdí, chtěla jsem, aby se to naučily, když mají tu možnost, ale Terezka radši tančí a baví ji horolezectví a Maty chtěl ještě před nedávnem být hasič, teď chce pást kozy. No, proč ne, když u toho bude šťastný. Já už nejezdím, spíš si s koňmi chodím povídat a občas se svezu na nějakém hodném. Když byly děti malé, měla jsem ten luxus, že si Evča, která tu byla zaměstnaná, brala místo koně kočárek a já chodila jezdit.

Kterou vlastnost na svém partnerovi nejvíce oceňujete?
On je jak skála, dává pocit bezpečí. Miluje svoje děti a umí se o ně perfektně postarat. Je přímočarý, říká věci na rovinu, jako správný Štír (takže když něco nechcete vědět, neptejte se ho). Nosí mi kytky, dokonce ví, které mám ráda. A oceňuji, že mu vydržela láska ke koním, protože bez ní se tahle práce dělat nedá.

Čím vás partner spolehlivě naštve?
Jéé, toho je. Myslím, že naše italské manželství by už vydalo na román. Ale stoprocentně zabírá věta: „Budu to řešit, až to přijde.“ (smích) A taky poměrně nestandardní způsob ukládání věcí na místa, kam já bych je nikdy nedala.

Máte dvě děti. Shodujete se v názorech na výchovu? Koho z rodičů děti více respektují?
V zásadních věcech jsme zajedno. Já jsem mírnější a děti na to hřeší, Martin je důslednější a má větší respekt, ale tak to má být.

Pracujete jako překladatelka na volné noze. Co překládáte a z jakého jazyka? Je těžké se v dnešní době překladatelstvím uživit?
Překládáním si plním svoje sny. Překládám dokumentární filmy a knížky. Teď zrovna jsem překládala krásný dokument o Terrym Pratchettovi a jeho cestě na Borneo, na stole mám už nějaký čas moc pěkně napsaný beletrizovaný životopis Evity Perónové, který překládám ze španělštiny. Filmy a knížkami se hlavně bavím. Živí mě překlady odborných textů z oblasti práva, ekonomiky, financí apod. Jedná se hlavně o překlady z angličtiny. Občas to zpestřím nějakým tlumočením. Živit se tím dá velmi dobře.

Překladatelství vypadá na první pohled velmi časově flexibilně, je tomu skutečně tak? Musíte pracovat každý den, nebo si harmonogram určujete sama?
Když se chcete uživit a zároveň zvládat rodinu a s dětmi různé koníčky, je to náročné. Práci si plánuji sama, pracuji pro několik agentur a dabingových studií. Co nestihnu přes den, musím často dohánět po večerech a o víkendu, ale už se to snažím omezovat. Zatím pracuji doma právě kvůli dětem, protože si můžu vzít volno, když je potřeba. Miluji léto, takže v létě si beru volna trochu víc, nebo si beru práci s sebou, kamkoliv jedu.

Nejen podle fotek jste velmi půvabná žena. Jakým způsobem si udržujete skvělou postavu a mladistvý vzhled? Pečujete o sebe ráda?
Děkuji, ale v mém věku už to chce dobrého fotografa. (smích). Pravda je, že sportuji, osm let jsem dělala atletiku, pak několik let jezdila a před dvěma roky jsem se vrátila k běhání. Mám za sebou pár čtvrtmaratonů, v létě se chystám na půlmaraton. Jinak cvičím jógu. A samozřejmě, že si asi jako každá žena ráda koupím něco na sebe. Španělsko mě naučilo zajímat se i o ty ženské věci, o vzhled, oblečení. Mám ráda módu, dobře sladěné barvy a krásné staré věci kolem sebe.

Oba dva jste velmi zaměstnaní, přesto mi to nedá nezeptat se, co vás ve volném čase baví…
Oba máme rádi horská kola a lyžování. Dobře lyžují i obě děti. Máme rádi hory, Martin hlavně v zimě, já asi víc v létě. S dětmi jezdíme na bazén, chodíme bruslit, na procházky do lesa, jezdíme na kole. Já dopoledne sedím u počítače, takže jdu odpoledne radši ven, zaběhat si. Martin ráno sedí na koni, takže nepohrdne relaxací u televize. S kamarády jsme založili občanské hnutí SOPKA, které organizuje spoustu akcí pro rodiny s dětmi. Máme svůj vlastní čtvrtmaraton „Mezi lesy“, jehož trasa vede zdejším vojenským prostorem, pořádáme drakiádu, a spoustu dalších akcí. Loni v zimě nás napadlo uspořádat kurz klasických tanců, i s manžely. To byla sranda. Nenudíme se. Mám ráda, když se něco děje. A zároveň se učím i relaxovat.

 Foto: Peggy Cotton a archiv Jany Suchánkové