Je manželkou trenéra Zdeno Koplíka, maminkou žokejky Ingrid Janáčkové-Koplíkové, jezdce Filipa Koplíka a ač se to díky mladistvému vzhledu a vystupování zdá téměř neuvěřitelné, i babičkou pětileté Viktorky Janáčkové. O lásce k manželovi, dětem, ale i o celoživotním poslání jsme si povídaly s Ingrid Koplíkovou.

Kdy a jak jste se s manželem seznámili?
Seznámili jsme se na učilišti ve Velké Chuchli, kde jsme spolu chodili do jedné třídy.

Byla to láska na první pohled?
Asi tak na stopadesátý…(smích). Chodit jsme spolu začali až ve druhém ročníku.

Co je na životě s trenérem nejtěžší? (stěhování, nervy z očekávaných výsledků…)
Jsou to neustálé nervy, ale zase i velká radost, když vše dopadne, jak má. Život s trenérem není o klidu, ale ani o nudě. Rozhodně bych neměnila.

Kterou vlastnost na svém partnerovi nejvíce oceňujete?
Co se týká vlastností, které na Zdenálovi oceňuji, tak to je především smysl pro humor, upřímnost (která mu bohužel někdy komplikuje život), cit pro trénování koní a hlavně ochota pomoc svým blízkým a přátelům, když je to v jeho silách.

Čím vás partner spolehlivě naštve?
Nedochvilností.  Někdy je až moc velký flegmatik a bordelář, což mu ale s láskou promíjím.

Máte dvě dospělé děti, které si vybraly stejné povolání jako vy. Jste ráda, že tak učinily?
Děti si vybraly toto povolání, protože s námi vše v práci prožívaly. Věděly tedy, do čeho jdou. Vzhledem k tomu, že vím, co tato práce obnáší, jsem nadšená nebyla. Zvlášť u Ingrid, když poté, co udělala přijímačky na obchodní školu, stejně zvítězili koně.

Oba dva, Ingrid i Filip, žijí aktuálně v zahraničí. Nechybí vám?
Je jasné, že mi chybí, tak to má být. Jsou ale už dospělí a získat zkušenosti ve světě, to je pro ně velké plus. Díky skypu a mobilům jsme v kontaktu neustále.

Ač na to rozhodně nevypadáte, jste již babičkou malé Viktorky. Co nejraději společně podnikáte a jak často jí vídáte?
Viktorka je naše sluníčko, které nám chybí ze všech nejvíc. Jezdí domů o prázdninách a Vánocích, to si užíváme, jak se dá. Nejvíc času trávíme ve stáji. Když můžu, letím za ní do Španělska, kde jí vodím do školky. Po školce pak chodíme k bazénu, nebo jezdíme na výlety.

Byla byste ráda, kdyby se dcera s rodinou přestěhovala zpět do Čech, nebo si myslíte, že v zahraničí je to pro ně při aktuálním stavu českého turfu lepší?
Samozřejmě, že bych je radši měla tady, ale Vaškovi se tam daří, tak by byla chyba toho nevyužít.

Se svým manželem jste prakticky 24 hodin denně, nehrozí občas „ponorka“?
Teď jsem prozatím v Tochovicích a Zdenek v Krabčicích, tak jsme si vzácní. Jinak na ponorku, když jsme spolu dělali, nikdy nebyl čas.

Jak se vám zamlouvají Krabčice, nové tréninkové působiště vašeho muže?
Je to nové tréninkové centrum, na které si manžel nemůže stěžovat. Dle mého názoru jsou v Krabčicích ideální podmínky pro trénink dostihových koní.

Přestože jste oba velmi zaměstnaní, nedá mi to nezeptat se, co vás ve volném čase baví…
Na koníčky při našem povolání bohužel moc času není, takže koně jsou naší prací a zároveň zábavou.

Jak byste charakterizovala vaše manželství jednou větou?
Pohoda, klídek, tabáček…(smích).

 Foto: Petra Jansová a archiv Ingrid Koplíkové