Je mužem mnoha profesí. Vařil na Pražském hradě, prodával počítače, připravoval bezpečnostní systémy pro síť poboček České spořitelny. S novinářskou činností se poprvé setkal v televizi Z1, kde pracoval po boku erudovaných novinářů, jakými jsou například Martin Mrnka či Barbora Tachecí. V dostihovém světě je Martin Haleš známý především svými výjimečnými fotografiemi a v současné době také ambiciózním projektem Galopp-foto, který odstartoval na sklonku loňského roku.

U všech respondentů začínáme obligátní otázkou, jaké byly jejich začátky, proto ani ve vašem případě neuděláme výjimku. Jak dlouho se již věnujete focení?
Fotit jsem začal, to už je hrozně dávno. Moment, který ale vnímám jako začátek opravdového focení, se datuje 4 až 5 let nazpátek. Předtím jsem fotil fotky, které se sice každému líbily, ale já v tu chvíli ještě nepoznal, jestli jsou opravdu dobré. Protože jsem nikdy neměl výjimečné umělecké cítění a dobré fotky jsou i o této schopnosti, šel jsem na to po stránce počítačů tzn. podle jasně daných pravidel, systémů a zákonitostí.

S jakou technikou jste začínal?
Začínal jsem se standardní technikou, ale zároveň jsem věděl, že v technice je obrovský rozdíl, což je ostatně vidět i dnes. Když chcete fotit top fotku, musíte mít k dispozici top techniku.

Ne každý však má dostatek prostředků, aby se top technikou vybavil...
Když se někam, ať už ve své zálibě či práci chcete dostat, máte vždycky dvě cesty. Bavíme-li se o focení, můžete být například nadějný student, který je kreativní, ale nemá peníze a snaží se vybudovat si jméno. Praxe vám nechybí, ale jste limitovaný technikou. Anebo na druhou stranu, můžete být boháč, vlastnící třeba velkou firmu, který si koupí nejlepší vybavení, ale nemá pro fotografii cit. Ač se to zdá být nepravděpodobné, tyto dvě cesty se na konci setkají. Student začne po čase vydělávat a koupí si techniku, která ho osloví. Naproti tomu boháč cvaká a cvaká, a když u toho vydrží, získá praxi. To, že tento jednoduchý princip funguje, se mi potvrdilo nejen u fototechniky.

S focením jakých objektů jste začínal?
Vždycky jsem se hlásil ke sportovní fotografii. Prioritní pak byly sporty, které jsem sám dělal, tzn. paragliding, kiteboarding . Později se okruh zájmu rozšířil o snowboarding a cestování. Cestovat jsem se naučil ve dvaceti letech, a jelikož je mi dneska 42 let, dá se s trochou nadsázky říct, že posledních dvacet let jsem procestoval. V době, kdy jsem s cestováním začínal, nebyl internet, a proto data formou videí nebo fotek, měla svou cenu.

Co nebo kdo vás přivedl k dostihům?
K dostihům jsem se dostal přes kamaráda Petra Luska. To je člověk, který mě podporoval a hodně mi v začátcích pomohl. Jeho hlavním odvětvím je motoristický sport, konkrétně Dakar a rallye. Díky němu jsem také po půl roce, co jsme se znali, odjel na svůj první Dakar. Právě tam jsem poznal, jak moc náročné je celé toto dobrodružství absolvovat a přivézt nějaký výstup. Jinak dostihy fotím aktivně čtyři roky a začínal jsem u fotek pro majitele Martina Bláhu.

Fotil jste pouze soukromé pro pana Bláhu, nebo i za jiným účelem?
Fotil jsem i pro bulletin čtvercového formátu, který v té době vzniknul. Původně to byla pouze stájová věc, která ovšem po několika měsících nabrala jiný směr a stal se z toho Galopp Reporter. Laťka byla nasazená poměrně vysoko, protože se jednalo o měsíčník. Pro nás neználky to znamenalo, že jsme museli relativně často jezdit po akcích a hodně fotit. K tomu redaktoři narychlo psali texty...Z dnešního pohledu to byla věc, jejíž výstup na úrovni tištěné formy byl pěkný.

U focení dostihů jste zůstal i po svém odchodu z redakce Galopp Reporteru. Co vás u dostihů „přidrželo“?
Když jsem před čtyřmi lety s focením dostihů začínal, byla to pro mě velká neznámá a nic mě k nim netáhlo. Z mého laického pohledu byly dostihy proti adrenalinovým sportům, které jsem do té doby fotil, absolutní nuda. První půlrok to pro mě byl jen při výdělek formou dohody, ale vztah žádný jsem k nim neměl. Vztah jsem si vybudoval až tím, že jsme začali dělat různé reportáže a rozhovory pro Galopp Reporter. Teprve tam jsem si naplno uvědomil, že jakýkoliv rozhovor s někým, kdo má co do činění s koňmi, ať už je to kovář, zubař, veterinář nebo kdokoliv jiný, je jeden lidský příběh a začalo mě to do jisté míry bavit. V tu chvíli jsem vzal v potaz i ty koně, kteří tam na začátku nebyli.

Začal jste tedy focení koní spojovat s lidskými příběhy, které vás svým způsobem fascinovaly…
Ano a po roce a půl jsem zjistil, že focení koní není vůbec jednoduchá věc. Začala to být pro mě výzva. Na rozdíl od neživých věcí, které mají nějaký tvar, nějakou rychlost, vzdálenost a po matematické stránce lze všechno spočítat, je kůň zvíře a navíc s jezdcem. Takže focení dostihů je výsledkem dvou rozdílných pohledů – jednak pohledu na zvíře a pak na lidi, kteří se kolem pohybují. Vyfotit koně pěkně v pohybu s ohledem na fakt, že dostihy u nás začínají v době oběda, což je z pohledu fotografa nejhorší čas, kdy jsou nejtvrdší stíny a největší kontrast, je uměním.

Vaše fotografie jsou z mnoha hledisek pozoruhodné a ocenění na sebe nenechala dlouho čekat. Čím si to vysvětlujete?
Ať jsem fotil jakékoliv odvětví, které jsem jmenoval, nikdy jsem nic nevystudoval a vším jsem se musel prokousat sám. Tím se možná vysvětluje i to, že jsem v těchto odvětvích uspěl. Je to z důvodu, že nefotím uniformně, jak je to zavedené. Rád si na vše přijdu sám, hledám určité úhly, emoce a věci, které ve své fotce chci zkrátka mít.

O své know-how, které si každý pečlivě střeží, jste se rozhodl podělit s dalšími fotografy. Co vás k tomu vedlo?
Po třech letech, kdy jsem bral dodávání fotek do časopisu jen jako práci, jsem poslední půlrok, co fotím pro sebe, přemýšlel. Mojí ideou bylo oslovit lidi, které by focení zajímalo. Motivovat je a eventuelně dát jim i určitý směr. Z vlastní zkušenosti vím, že každý, kdo někam dojde, začne časem stagnovat. Ve chvíli, kdy zajede do určitých kolejí a bere focení jen jako práci, jeho výstup je průměrný a má klesající tendenci. A aby člověk mohl růst, musí mít kolem sebe lidi, kteří ho motivují. Tím, že jsem měl možnost cestovat a vidět, jak se fotografie dělá na světové úrovni, rád bych teď své zkušenosti předal lidem ve skupině Galopp-foto. Samozřejmě jsem si byl už na začátku vědom toho, že skoro každému se bude náš výstup líbit, ale málokdo pro něj bude ochotný něco udělat.

Proč název Galopp-foto?
Je to díky tomu, že jsem tři roky dělal časopis Galopp Reporter, kde jsem měl na starosti kvalitu prezentovaných fotografií. Věc, kterou říkám snad každému, koho potkám, je, že fotografie mají dělat parádu. Pokud jen vyplňují prázdné stránky, nemají v časopise co dělat. A to se přihodilo právě v Galopp Reporteru. Galopp-foto má být jiné, má za úkol ilustrovat cestu fotografa. Od úplných začátečníků, přes člověka, který občas fotí a třeba mu to moc nejde, až po ty, kteří si hrají na profesionály a jejich výstupy s tím absolutně nekorespondují. Přičemž společným jmenovatelem je kůň.

Co je hlavním smyslem vašeho projektu?
Galopp-foto je odpovědí na současný stav fotografie na úrovni dostihového sportu. Jde o komunitu, která sdružuje amatérské a profesionální fotografy se zaměřením na koně. Jejím smyslem je pořádat workshopy pro různě zkušené fotografy a pomáhat jim v jejich rozvoji. Například zajistím skupinu lidí, kteří středně dobře fotí a za tuhle skupinu na akci ručím. S pořadateli si řekneme podmínky, kam můžeme, kam nás pustí. Se skupinou udělám workshop a fotky dám pořadateli zadarmo, aby si je odprezentoval na svých stránkách.

Co si fotografové, kteří se nyní rozhodují, zda vás oslovit, mají představit pod heslem pomáháme v rozvoji?
Rád bych lidem ukázal, že to, co vypadne z foťáku, není v žádném případě hotová fotka. Mým cílem je tedy naučit fotografy, kteří se k nám připojí, aby uměli upravit své fotografie v PC. Dále, aby se naučili využívat místa, která mají k dispozici. Například na dostizích, aby zkusili fotit z cílové roviny, z oblouku, nebo třeba na tribuně. Hlavně aby nestáli pořád v paddocku na jednom rohu a cvakali furt dokola, kůň, kůň, kůň... No a na  konci této cesty bych chtěl všem autorům ukázat, že vlastní autorský web je už v dnešní době nutností. Jeho prostřednictvím může fotograf šířit svou prezentaci, ať už na facebooku nebo někde jinde. Potenciální zákazník (trenér, jezdec, majitel...) si jeho práci prohlédne, a on ji pak může prodat. Galopp-foto chce své autory někam dostat a umožnit jim, aby prodali svou práci a nedávali svůj výstup zadarmo.

Kolik fotografů aktuálně Galopp-foto sdružuje a jaké akce máte již za sebou?
Aktuálně máme 34 aktivních členů. Za sebou máme již velmi úspěšný workshop na dostizích ve Svatém Mořici, stali jsme se oficiálním partnerem prvního ročníku turnaje v koňském pólu na sněhu, které se konalo na začátku března ve Špindlerově Mlýně a naše výstupy přebírají i německá média. Dále plánujete různé worshopy například na závodišti v Pardubicích či Kolesách, zúčastníme se několika soutěží v rodeu, parkúrech a drezúře po celé republice či výstav. Následovat bude cesta po USA, kdy tentokrát vyrazím až za "velkou louži" do Wisconsinu na koňský veletrh spojený se závody a semináři Midwest Horse Fair 2014.