Patří k úzké špičce žokejů na našich rovinových drahách, v sedlech dostihových koní se pravidelně objevuje od roku 1995. „Mistr tempa“ Jiří Chaloupka rozšířil v neděli svoji sbírku jezdeckých triumfů o půlkulatý třistapadesátý, přičemž tuto informaci kvitoval s potěšením i s nadhledem sobě vlastním. V letošní sezoně se vedle získávání dalších úspěchů v sedle hodlá soustředit i na rozvíjení svých trenérských dovedností.

Počet vašich jezdeckých triumfů se v neděli přehoupl přes kulatých 350 – který z nich je pro vás ten nej?
Určitě derby. To je vítězství, kterého si nejvíc vážím.

Kdy chystáte repete v naší modré stuze?
To nevím, doufám, že letos (smích). I když ještě nevím, koho tam budu jezdit. Vloni jsem byl blízko, uteklo mi to jen o hlavu. I když případné další vítězství v derby to premiérové už asi nepřekoná...

V našich končinách nemáte v sedle již příliš co dokazovat. Neláká i vás přeci jen případný posun někam do zahraničí, například do středomoří po vzoru Václava Janáčka?
Takovéhle cíle už nemám. Myslím si, že už na to nemám věk ani váhu, abych začínal někde v zahraničí, kde bych musel ze začátku určitě jezdit velmi nízké váhy.

Máte možnost jako přímý účastník porovnávat kvalitu dostihů a jezdeckých výkonů od poloviny devadesátých let do současnosti. Máte pocit, že v tomto ohledu došlo k velkému posunu?
Určitě to jde nahoru. Kvalita koní šla hodně nahoru – v současnosti u nás běhají mnohem kvalitnější koně, drahé nákupy, už jenom co tady má za koně pan Šavujev - ti se neztratí ve světě – běhají v Dubaji i jinde velké dostihy a běhají slušně. Celkově šly naše dostihy nahoru. Dřív bylo relativně snadné zvítězit ve čtyřkovém dostihu, teď už není nic jednoduchého vyhrát ani ty čtyřky, trojky. I jezdecké výkony se určitě posunuly, hlavně v tom smyslu, že dnes již ti mladí kluci vidí, jak se jezdí ve světě a mohou se leccos naučit. Samozřejmě by to bylo ještě o něčem jiném, kdyby u nás byla větší jezdecká konkurence. Teď momentálně bohužel nepřichází zase tolik mladých jezdců, ale i tak tam vidím posun.

Po těch letech v sedle, máte stále motivaci k ježdění? Můžeme se těšit na další pokračování vaší úspěšné jezdecké kariéry?
Chtěl bych, aby pokračovala. Rozhodl jsem se sice omezit, především kvůli trénování, ty menší dostihy na vzdálenějších závodištích jako Brno, Slušovice a podobně, protože časově bych to teď asi už špatně stíhal. Ale dokud to půjde, tak bych jezdit chtěl. A hlavně pokud bude zájem. Kdyby nebyl zájem, tak bych nejezdil.

V loňském roce jste se začal věnovat i tréninku dostihových koní – je tedy právě toto pro vás nová výzva?
Ano, v tom kdyby se dařilo, tak to by bylo to, co mě teď momentálně zajímá nejvíc.

Trénujete na závodišti v Chuchli, kolik koní máte v péči?
Mám teď devět koní, což v současné době považuji za optimální počet. Trénuji pro jednoho majitele, Vojtěcha Martina. Takhle si myslím, že je to pro mě momentálně ideální. Jsme tu teď na ty koně dva, takže větší počet koní by už vyžadoval i dalšího zaměstnance.

Kromě starších koní - ve stáji zůstávají například letos již desetiletý Lord Silvano či Aquilis - máte v přípravě i nově příchozí dvouleté …
Dvouleté koně mám tři. Dva jsou naši, jeden je v nájmu. Zatím se jeví slušně, brzy se objeví na dráze – takže doufám, že se jim bude dařit. Jeden z nich je českého chovu – Monte Christo, potomek vítězky oaks Mary Lou - ten by měl začít v dostizích pro české koně a podle toho, jak se mu bude dařit, ho budeme směřovat dál. Pokud nevyhraje, tak by měl dál běhat dostihy pro české odchovance, pokud vyhraje, hledali bychom mu něco lepšího. Dále tu máme dvouletka polského původu, který začne klasicky trojkami pro nezvítězivší a podle výsledků uvidíme. Třetím dvouletým je Němec Thailand, ten musí začít také v trojkových dostizích. Bude trošku pozdnější, ale chtěl bych, aby i on měl letos alespoň dva starty.

Jako svůj největší jezdecký úspěch jste bez rozmýšlení uvedl vítězství v Českém derby. Jak byste viděl srovnání jezdeckého a případného trenérského vítězství v tomto dostihu – které by z vašeho pohledu mělo větší hodnotu?
Momentálně by asi převážilo to trenérské. Protože zatímco jako žokej mám už zkušeností hodně, trénování se věnuji teprve druhou sezónu, takže v tom si ještě tak jistý samozřejmě nejsem, tam se mám spoustu co učit a je to pro mě momentálně mnohem těžší řemeslo než ježdění. To je důvod, proč by pro mě trenérské vítězství v derby bylo asi cennější. Ideální by samozřejmě bylo, pokud by se to spojilo – ale nevím (smích). Letos ve stáji tříletého koně do derby nemám, takže teoreticky to v úvahu připadá až pro další sezony…

Kateřina Jupová