Vzestupy a pády, věci, které  trenérského řemesla (a nejen dostihového) přicházejí často. Ale v tak rychlém sledu jako u Tomáše Váni, je to spíše výjimka. V předloňském  roce  sahal po vítězství v trenérském  šampionátu, a místo aby mohl tohle řádně oslavit, mnozí majitelé odvezli od něj koně, na což mají právo. Z výsluní přímo na ústa, slušněji řečeno. Musel to být velký otřes, ale nakonec díky shodě okolností a s doporučením trenérské legendy Františka Vítka dostal znovu šanci se zajímavými koňmi. A chopil se jí dokonale. Jeho svěřencům se daří, což asi nejvíce potvrdil v nedělí  Tannhaeuser ve Velké červnové. Slyšel jsem jak z něj někteří dělali favorita derby, ale  to by určitě i Tomáš nerad slyšel. Jenže předpoklady na dobré umístění ukázal. A Tomáš Váňa? Ten zase dokazuje, že se zřejmě vyplatí jeho schopnostem důvěřovat. Samozřejmě, že kdyby se jeho koním dařit přestalo, tak že mi tyhle řádky někdo otluče „o hlavu“.  Ale to klidně unesu. Někdy obecně  v našem dostihovém sportu opravdu probíhají žabomyší zákulisní akce, které, kdyby neměly vážnější následky, tak by se nad nimi musel člověk pousmát.  Ne že bych byl rád,  že  jsem kmetem, a že by mohlo v této době usilování o nějakou děvu skončit po jejím úderu tragicky, ale zas mě těší, že si to pousmání můžu ve svých téměř  66 letech dovolit…
Aleš Pohořal