V sobotních Pardubicích jako by se nic nekonalo. Proti kvalifikačním dostihům Velké pardubické si totiž steeplovými hvězdami nabitý Zlatý pohár mohl připadat jako hodně chudý příbuzný. Záštitu nad ním sice převzal předseda poslanecké sněmovny, ale prořídlé ochozy připomínaly náš zákonodárný sbor ve dnech, kdy se projednávají opoziční interpelace.  S tím rozdílem, že se nekonaly žádné velké jedovatosti…

Myšlenka na zavedení velké steeplechase na českou scénu se objevila v devadesátých letech tak trochu v opojení tehdejšími skvělými vztahy Pardubic a Cheltenhamu. Z hlediska mezinárodního zařazení českých dostihů na ní není vůbec nic špatného, mít v Pardubicích velký dostih  i v disciplíně, která by byla prezentovatelná  a uchopitelná v zahraniční. 

Jenže Zlatý pohár si k srdcím českých turfmanů cestu pořád  ještě nenašel, a sobotní návštěva toho byla dokonalým důkazem. Důvodů může být několik – absence televizního přenosu a s tím související velká propagace z televizních  obrazovek na straně jedné, ve srovnání s Velkou miniaturní dotace na straně druhé. Nic z toho by ale nemělo hrát až tak negativní roli, jaké by napovídal pohled na sobotní tribunu. Vždyť sledovanost dostihových přenosů samotných v televizi nedosahuje mimo Velkou nijak závratných čísel, a i přes nízkou dotaci se sešla na startu Zlatého poháru skutečná česká smetánka, vylepšená jedním cizincem (a cizí účastí se nemůže pochlubit ani nedělní České derby…)

Proč se tedy v Česku bráníme novému „zlatému“ opojení?   Těžko soudit.  Co ale možno soudit je, to je pozice Zlatého poháru v intencích celé sezóny.  O tom, že by měl být jarním protipólem Velké, se sice dost řeklo a napsalo, ani v samotném pardubickém zázemí  ale nic takového necítíte, Zlatý pohár je nadále spíš chudým příbuzným kvalifikací.  A jeden předseda poslanecké sněmovny jaro sám o sobě nedělá. Tím míň velký dostih... 
Petr Guth