Mezinárodní lesk víkendových dostihovým vrcholům v České republice  dodají už tradičně pouze Slováci. Na to, že by na „nejprestižnější“ české komparační testy dorazili  třeba Němci nebo Italové, můžeme  zapomenout.  Jde o málo peněz, a čelili by řadě rizikových faktorů. Dlouhé cestě,  sporné kvalitě zázemí, značným nákladům či  dobrým soupeřům.  A tak si – stejně jako v minulých letech – najdou doma řadu jiných startovacích variant a k nám se nehrnou.   Ale co, mávne rukou český fanda. Nejlepší čeští koně si to před pražskými diváky rozdají mezi sebou.  Kdo vyhraje, bude král.

Nebude ale tak trochu  jednookým mezi slepými?  Jistě, mílové i vytrvalecké vítězství se v neděli přioděje do slavnostní aury a vítěz, ať se jím stane  kdokoli, si připíše několik cenných skalpů kvalitních soupeřů. Až potud  není co řešit. Jenže vítěz si také připíše vítěznou dotaci  podstatně nižší než ta, kterou přivezl nyní My Old Husband z italské „condizionaty“.  A tady už si na problém zadělávat můžeme.    Už dávno je pryč doba, kdy do velkých cen mířila kompletní tuzemská špička. I když na letošních přihláškách totiž pro pražské velké ceny figuruje značná kvalita,  najde se zároveň řada absentérů. A tak se mohou hnidopichové i ptát,  zda a jaký mají velké ceny smysl.
Jistě je pravda, že na lesku zpřed třiceti let  něco  ztratily, ale  i tak přivedou do Prahy letos naposled takhle kvalitní koně v takhle silném obsazení.  A proto bych řekl, že smysl mají. I za dnešní  podoby se na ně totiž můžeme těšit. A ve skrytu duše doufat, že se třeba jejich prestiž někdy v dohledné budoucnosti zase vyšplhá tam, kde jsme si ji zvykli vídat v minulosti.  Třeba se dočkáme…

Petr Guth