Kdo si dělal poznámky, kolikrát se v komerčních televizích v minulém týdnu objevilo slovo derby v souvislosti  s koňským zápolením, měl nepochybně  tužku jako novou. Pokud se v jejich programovém schématu objevila nějaká zvířata, šlo spíše o vystresované mazlíčky zesnulé Ivety Bartošové. Ale týden se ještě ani nesešel s týdnem, a kameramani i moderátoři  nejsledovanějších stanic se na dostizích objevili. Fenomén jménem Váňa je prostě magnetem i tam, kde fenomén jménem  derby nikoho neláká.

Dá se na tom něco změnit?  A mělo by se na tom vůbec něco měnit? Nic proti Josefu Váňovi,  naopak, před jeho vůlí klobouk dolů, ale situace, v které na největší domácí rovinový dostih dorazí tolik nedostihových novinářů, že  k jejich sečtení bohatě stačí prsty jedné ruky, určitě není dobrá, a rok od roku se navíc zhoršuje. Na druhé straně určitě je dobře, že alespoň ve Váňově osobě má český turf spolehlivý mediální magnet. Najde se spousta sportů, které o něčem takovém mohou jen snít. A svého „Váňu“ nikdy mít nebudou.

Jak situaci zlepšit? To je úkol těžký, v současné situaci českých dostihů vlastně spíš nemožný.   Jednotný marketing českého turfu je totiž asi stejně dosažitelným cílem, jako triumf koně  českého chovu v Epsom Derby v roce 2015. Nedá se o něm uvažovat v atmosféře, kdy největší česká překážková dráha jede „svou lajnu“ a jiná závodiště pro ni neexistují, zatímco největší česká rovinový dráha před letní přestávkou připravila tomu, kdo by měl jednotný marketing zastřešovat, nepříjemné akciové překvapení.

A tak buďme rádi, že dostihy mají alespoň jednoho nekontroverzního  a  na veřejnost pozitivně  působícího ambasadora, který dokáže vstoupit do obýváků těch, kdo by jinak neměli tušení . Je totiž obrovskou devizou…