V předvečer svátečního pardubického víkendu nelze čekání na vrchol naší překážkové sezony uzavřít jinak, než touto frází. Frází, kterou startéři Velké již nějaký ten pátek (nebo spíš neděli) těsně před startem opakují všem účastníkům dostihu a která velice dobře vystihuje situaci. 

Jako každý rok nás čeká devět minut napětí, nadějí, zklamání a na jejich konci splněného snu realizačního týmu jednoho z účastníků. Devět minut, které jsou vyvrcholením ne pouze celoroční, ale mnohem spíš dlouholeté práce lidí okolo zúčastněných čtyřnožců. Lidí mediálně viditelných i neviditelných. Devět minut, které spolehlivě přišpendlí naši pozornost. Devět minut, které alespoň jednou ročně přitáhnou na tribuny a k obrazovkám i nedostihové diváky. Devět minut, které zapíšou dvě jména – vítězného koně a jezdce - mezi nesmrtelná. 

Velká je dostihem nejen o koních, ale více než kterýkoli jiný především o jezdcích. O tom, jak dokážou ve vypjaté situaci udržet nervy na uzdě, provést své čtyřnohé svěřence kursem a nakolik se jim podaří zúročit nabyté zkušenosti v tu nejdůležitější chvíli. To, že zvládne Velkou, je pro každého jezdce nejlepší vizitkou. 

Na startu letošního ročníku budou nejlepší překážkoví koně a jezdci, které má český dostihový sport na skladu. Tak doufejme, že tomu bude průběh dostihu odpovídat. Nikdo si nepřeje kontroverzní dostih plný zbrklých jezdeckých manévrů, karambolů a pádů. To, co chceme všichni vidět, je krásný, skokansky čistý a dramatický dostih, s maximem účastníků úspěšně v cíli. Dostih hodný statusu vrcholu české překážkové sezony.

Zbývá jen dodat – ať vyhraje ten nejlepší a všem účastníkům: Hodně štěstí!