Již několik let patří mezi absolutní špičku českých rovinových žokejů. V letošním roce vyhrál Cenu jezdectví i Memoriál prof. Michala a prostřednictvím ryzáka Azteka v péči manželů Tomáše a Ivety Váňových získal Velkou cenu českého turfu a obhájil loňský triumf v Ceně prezidenta republiky. O sezóně, která již pomalu zatahuje svou oponu, o šampionátu i  plánech na příští rok jsme si podívali s Petrem Foretem.

V neděli jste obhájil v sedle Azteka vítězství v Ceně prezidenta republiky. Věřil jste v takto jednoznačný triumf?
Věřil jsem mu a ze srandy jsem říkal Honzovi Rájovi, že v neděli neprolomí Autor svou sérii druhých míst, což se nakonec potvrdilo. Je pravda, že v tu chvíli, kdy jsme se o tom bavili, mě to nenapadlo, že to bude o tolik. Co rozhodlo? Určitě to, že Aztek měl oproti ostatním favoritům, kteří běželi v Pardubicích delší pauzu na regeneraci a oni po 14 dnech, kdy šli na těžké dráze, to měli hodně obtížné. Před rokem to nedal ani Trip To Rhodos, a tak to prostě je.

Jak se pro vás vyvíjel dostih, bylo optimální sedět na čtvrtém - pátém místě?
Nebylo to, třeba oproti Velké ceně turfu, vůbec optimální.  V dostihu dost tahal, takže jsem ho musel vzít zpátky, vycouvat z hlavního pole a čekat, až se to trochu zrychlí. Pak jsem ho teprve nechal cválat. Od 1800 metrů už jsem se vezl, když jsme přišli do rovinky, tak se mi to otevřelo, a to co předvedl v cílové rovině, bylo neuvěřitelný. Prostě je zdemoloval.

Dlouho jste byli na špici sami bez kontaktu s ostatními. Nebál jste se, že vám Aztek začne koukat nebo něco vymýšlet?
Bál, protože vím, že to umí udělat. Jezdil jsem ho bičem jen minimálně a na těch posledních sto metrech jsem si to pojistil. On přirozeně táhne trochu doleva, a jak slyšel diváky a jeli jsme po vnějším okraji dráhy, kde to nebylo rozbité, začal koukat. Nakonec to ale zvládl dobře.

Aktuálně atakujete třetí příčku šampionátu rovinových jezdců, jak vidíte své šance?
V úterý jedu do Slušovic, jedu tam na dva koně, jeden z nich by mohl zvítězil, druhý spíš  ne. To, že jsem se dotáhl na Jirku jsem ani nevěděl, řekla mi to po doběhu Prezidenta paní Chaloupková. Tím, jak ti tři přede mnou měli velký náskok, počítal jsem se čtvrtým místem a nesledoval to. To, že  jsem Prezidentem přeskočil Jiříka a teoreticky bych mohl být třetí, je super.

Kdyby se ve Slušovicích zadařilo Jiřímu Chaloupkovi, pojedete ještě bojovat do Koles?
Kdyby přišla nabídka na šancového koně, tak ano.

Blíží se zima a s ní i otázka, zda zůstanete v Čechách nebo, jako většina vašich kolegů, strávíte tyto měsíce v zahraničí.
Zimu bych rád strávil v zahraničí. Česká zima mi moc dobře nedělá, zvlášť u nás na Vysočině, a přivydělat si nějaké peníze, také není špatné.

Jak hodnotíte letošní sezónu?
Sezóna byla úžasná. Před dvěma lety jsem odešel z Pegasu do Lukaracing, kde je spousta koní, a ta očekávání byla velká. Očekávání vítězství ve velkých dostizích, být šampionem roku...  Trenér mi pořád říkal, že bych se neměl spokojit s tím, co mám, ale chtít víc. Nakonec jsem ale neměl ani to, co v Pegasu. Jediné pozitivní bylo, že jsem vyhrál ve Francii v Chantilly, což se mi už asi nezopakuje. Ale co se týče české sezóny, bylo to průměrné. Letos to probíhalo všechno dobře, neměl jsem žádné zranění, na dostihy jsem se těšil a víceméně se i dost dařilo, nemám žádný důvod být nespokojen.

Prozraďte na závěr, jaké jsou vaše plány pro příští sezónu?
Zůstávám v Pegasu a samozřejmě jako každý i já bych chtěl vyhrát derby, to je jasné. Myslím, že pro každého žokeje mají některé dostihy větší prestiž. Pro mě tuhle prestiž má Cena prezidenta, kterou jsem vyhrál letos i vloni a pak Pardubický St. Leger. V Pardubicích se konají roviny jednou za rok a ten dostih, nejenže je o dost peněz, ale přijde mi dost zajímavý. Klasiky mě taky lákají, ale tenhle je takový specifický a přál bych si ho jednou vyhrát.