Dostihový obojživelník Josef Sovka letos dosáhl žokejského titulu na překážkách, ale díky příznivé váze je často vyhledáván trenéry i pro rovinové dostihy - letos absolvoval jak jeden z derby-trialů, tak i Velkou pardubickou. Dva zásahy si připsal i poslední dostihový den tuzemské sezóny v Kolesách. Nejprve triumfoval pohledným finišem s klisnou stáje Lokotrans Savage v posledním rovinovém dostihu roku a následně v sedle Charmera stáje Quartis-Zámecký Vrch vyhrál první ze sobotních překážkových dostihů. O sezóně, která byla pro něj ve znamení častých zranění, ale i velké euforie z druhého místa ve Velké pardubické, jsme si povídali krátce po závěrečných dostizích…

Dostihové odpoledne v Kolesách vám přineslo rovinovo-překážkové double, bylo očekávané?
Se Savage jsem tak nějak úplně nevěděl, jestli to vyjde. Z předchozích startů vím, že je to spolehlivá, šikovná kobylka. Jezdil jsem jí už čtyřikrát a třikrát jsme spolu vyhráli. Dostih sfoukla suprově a přišla krásným závěrem. Hodně mě potěšil čtyřletý Charmer, u něhož nebylo jisté, jestli kvůli slabším výkonům bude pokračovat v dostihové kariéře. Šel sice dobře už před čtrnácti dny v Pardubicích, ale po ráně od volného koně byl dojem z dostihu takový všelijaký. Sezónu neměl kdovíjakou, ale v sobotu ukázal, že by to zase mohlo jít. Super skákal, byl chtivý a na koleské dráze mu to sedlo.

V hlavním dostihu jste byl partnerem jednoho ze spolufavoritů Marl Bory, který si po celý dostih počínal aktivně….
Marl Bora podal stabilní výkon, asi v něm bohužel víc není. Zkoušeli jsme s ním sice běhat lepší dostihy a testovali jsme, zda mu nebudou svědčit třeba delší dostihy, zdá se ale, že k lepší výkonnosti chybí rychlost i třída. Jinak Marl Bora skáče parádně a na sebe si vydělá.

Tuzemská dostihová sezóna je za námi a řada z vašich kolegů míří za hranice, co vy?
Určitě se do zahraničí nechystám, zůstávám tam, kde jsem, tedy na Polánce. Máme tam dobrý tým, dobré majitele. Nedávno jsme se byli podívat ve Francii na nějaké nové koně, takže zřejmě dva během zimy přijdou, jeden čtyřletý a jeden šestiletý. Pokud se k tomu přidají ještě někteří z nových koní, vypadá to, že by příští sezóna mohla být zajímavá. Samozřejmě, když se nic nestane a budou se mi vyhýbat zranění víc než letos.

Kolik zranění jste letos prodělal a jak dlouhá byla rekonvalescence?
Měl jsem dvě taková zásadní, kvůli kterým jsem byl měsíc mimo sedlo. S Velkou to bylo tzv. tip top a kdybych spadl, asi by to neklaplo. Rád bych tímto poděkoval Honzovi (trenér Jan Blecha – pozn. red.) a majitelům, že mě na Al Jazovi nechali, když to bylo tak narychlo po zranění.

Ve Velké jste nakonec s Al Jazem obsadili druhou příčku, jaké jsou vaše cíle do další sezóny?
Velká byla sice kousek, ale příště může být všechno jinak. Každopádně Al Jaz se ukázal jako hodně dobrý kůň pro dlouhé dostihy, zvykl si v Pardubicích, naučil se to tam a určitě se tam s ním budeme těšit. Ve stáji máme i mladší koně, kteří mohou uspět. Myslím, že ambice uspět v lepších dostizích, a třeba i venku, má Dunagiri. Ten první start na proutkách vyhrál, pak byl sice o Velké až čtvrtý, ale to bylo nakropenou trávou, což mu vůbec nesedlo. Trápil se na ní, ale do budoucna by to mohl být dobrý kůň. Tři čtvrtiny sezóny běhal roviny a pak přešel na skoky, což ho úplně jinak baví.

V letošní sezóně máte na kontě pět vyhraných rovinových dostihů. I když preferujete překážky, nepřimějí vás tyto úspěchy k častějším rovinovým „výletům“?
Jezdil jsem většinou pro pana Kantka, protože jsme byli domluvení a letos nám to docela vycházelo. Něco jsme vyhráli, hodněkrát jsme byli za peníze. Beru to tak, že někdy se daří, někdy ne, tak to u dostihů je.

S koncem sezóny přichází i čas na to tzv. „vypustit páru“. Plánujete nějakou dovolenou?
Vidím to tak, že si uděláme s přítelkyní prodloužený víkend a zajedeme si někam odpočinout. Po sezóně je potřeba trochu si zarelaxovat a zamyslet se i nad něčím jiným.