Krásné obrazy jako pohlazení po duši. Portréty zvířecích mazlíčků i hrdinů dostihové dráhy. Svět pastelek, tužky a suchého pastelu, to je království 27leté rodačky z Popradu Ľubomíry Petríkové, s níž jsme si povídaly nejen o malování…

Co vás k malování zvířat a konkrétně koní přivedlo?
Koně jsou mojí vášní od doby, co si pamatuji. Když už jsem si něco čmárala, vždycky to byl kůň. Vzpomínám si, jak se mě tatínek ptal, jestli bych nemohla malovat i něco jiného. Třeba princeznu jako každé normální dítě… Ale bohužel, já malovala stále jen koně.

Jak dlouho se malování věnujete?
V podstatě moc dlouho ne. Malovat jsem začala v jeden nudný večer na vysoké škole a hodně aktivní jsem poslední tři čtyři roky.

Své obrazy malujete různými technikami.  Která je vám nejbližší a proč?
Vzhledem k tomu, že jsem samouk, tak různé metody malování teprve objevuju. Dohromady jsem zkusila zatím jenom tři, ale dokážu s klidem v duši říct, kterou ráda nemám. Výsostně totiž nesnáším tužku.

Tvoříte na objednávku ale i pro vlastní radost. Jakou nejoriginálnější objednávku jste prozatím obdržela?
Objednávky nijak originální nebo zajímavé nejsou. Vesměs je to skoro vždy to samé. Zajímavé náměty mě napadají většinou u sklenky s vínem.

Na který ze svých obrazů jste nejvíce pyšná a proč?
Myslím, že je to obraz posledních tří derby vítězů. Mám se svými obrazy problém, že mi na nich vždy něco příšerně vadí. Tenhle těch chyb ale asi nemá tolik, abych se na něj nemohla dívat.

Podle čeho si své živé modely vybíráte a jaký se vám prozatím nejvíce zamlouval?
Většinou si vybírám koně, kterým jsem třeba fandila ještě na dráze, nebo mě nějakým způsobem upoutali.

Jak dlouho vám trvá vyhotovení, dejme tomu, jednoho standardně velkého obrazu?
To je velmi individuální.

Jaký největší a nejmenší obraz jste kdy namalovala a kdo na něm byl?
Největší mám v podstatě dva. Na jednom je Age of Jape a na druhém jsou derby vítězové posledních tří ročníků Kadyny, Mister Aviation a Cheeky Chappie. Oba dva jsou formátu A1 tedy nějakých 60 na 85 cm. Nejmenší? To byla asi tužková rychlovka nějakého neznámého koně na A5.

Jaké je vaše civilní povolání a odkud pramení vaše láska ke koním a dostihům?
Momentálně pracuju jako laborantka v geologické firmě. Vystudovala jsem chemii a pak geologii, takže obor jsem splnila důkladně. Ke koním mě to táhlo odmalička. A právě dostihy ve mně vyvolávají to chvění v hrudi, jak to nedokáže žádné jiné odvětví.

Máte nějaký malířský sen?
Malířský sen žádný nemám. Malování je mé hobby, a pokud se mi bude dařit a mé obrazy se budou líbit, je to maximum co si můžu přát.