Pochází z Hoevelakenu v Nizozemsku, je narozen ve znamení Střelce a ve svých osmnácti letech se může pochlubit velmi vytříbeným jezdeckým stylem. V dalším díle našeho seriálu, který představuje talentované adepty dostihového řemesla, tu máme Patricka Boekhouta, jež v neděli při svém debutu dovedl k velmi dobrému druhému místu v dostihu V. kategorie šestiletého Le Cagnarda.

Jaká byla tvá cesta ke koním a proč ses rozhodl pro povolání dostihového jezdce - ošetřovatele?
Ke koním mě přivedli rodiče. Když mi bylo dvanáct, pořídili mi poníka a já „drandil“ po vesnici a okolí. Poté jsem byl osloven trenérem z jezdeckého oddílu Fassati v Jaroměři. Když jsem si pak volil střední školu, škola ve Velké Chuchli byla jasnou volbou.

Předpokládám, že rodiče tvoji volbu schvalovali…
Byli nadšení, že jsem si vybral povolání, které mě bude bavit.

Na jezdce jsi poměrně vysoký, jak těžko se ti drží předepsaná váha a co ti pomáhá při hubnutí?
Váha se drží opravdu těžko, protože jídlo mi moc chutná. Váhu si udržuju hlavně běháním. Snažím se chodit běhat každý den a občas si se mnou zaběhá i můj táta.

Sportuješ i jinak?
Kromě běhání si i rád zaplavu.

U kterého trenéra aktuálně působíš a máš nějakého oblíbence ve stáji?
Ve školní stáji jsem u Františka Mourka, kde jsem moc spokojen. Ve svém volnu pak docházím k panu Fedorowiczovi. Mojí oblíbenkyní ve školní stáji je „šílená“ dvouletá Caroliness a u trenéra Fedorowicze rád jezdím „Vítka“.

Máš nějaký dostihový sen?
Objevit se na startce Velké pardubické a úspěšně ji dokončit…

Nejen v dostihovém prostředí, ale i v jiných sportech obecně platí, že kluci to mají o něco lehčí než holky. Sdílíš tento názor?
Jsou sporty, ve kterých vynikají víc holky než kluci, ale konkrétně v dostihovém sportu tohle platí.  Kluci to mají lehčí.

V každém sportovním odvětví panuje určitá rivalita. Máš mezi svými spolužáky i kamarády a kamarádky?
Mezi svými spolužáky mám kamarády i kamarádky a musím říct, že na intru jsme poměrně dobrá parta.

Máš mezi nimi i někoho, komu věříš a vzájemně se podporujete?
Určitě ano. Alespoň si to myslím.

Co tě kromě dostihů a koní baví ještě?
Hodně času trávím u koní, ale vždy se najde čas na posezení s přáteli nebo fotbálek.

Jakou hudbu rád posloucháš a jaké filmy se ti líbí?
Poslouchám všechno, co se mi líbí. Vždycky se rád podívám na dobrou komedii, u které se zasměju, ale nejradši sleduji Letecké katastrofy.

Jaký předmět tě ve škole nejvíc baví?
Nejvíc mě baví odborný výcvik.

Co je naopak tvým nejméně oblíbeným předmětem?
Samozřejmě ty nejnudnější předměty jako matematika, český jazyk, angličtina…

Jak často v sezóně si dopřeješ "velké jídlo" a co máš nejraději? Jsou to klasické české dobroty, nebo dáváš přednost třeba nějakému tradičnímu nizozemskému jídlu?
Rád si odmalička dopřávám smažený sýr s kroketami. Z holandských specialit mám rád frikadel s hranolkami.

Jak často chodí na dostihy někdo z rodiny a jak tě podporují?
Rodiče se vzhledem ke svému vytížení na dostihy často nedostanou, ale jakmile to jde, rádi se přijedou podívat. Hodně mě podporují a za to jim moc děkuji.

Zatím jezdíš roviny, chtěl by ses do budoucna věnovat i překážkám?
Vzhledem k mé váze bych se za nějakou dobu, po kterou se budu snažit nasbírat co nejvíc zkušeností, chtěl přeorientovat na skoky. I proto mám v plánu začít jezdit o letních prázdninách u pana Váni.

Na žáka druhého ročníku máš velmi pohledný jezdecký styl. Máš nějaký jezdecký vzor? A jak často navštěvuješ chuchelský trenažér?
V rovinových dostizích se mi velmi líbí, jak jezdí Jan Rája, Petr Foret a Jiří Chaloupka. Na překážkách pak Josef Váňa a Josef Bartoš. K trenažéru mám omezený přístup, ale když to jde, rád si na něm zatrénuji.

Foto: Monika Smolková, Lenka Lojová, archiv Patrika Boekhouta