Harry Petrlík se jako trenér pohybuje na středoevropských drahách už nějaký ten čas. Začínal na Slovensku, které pak vyměnil za rakouský Ebreichsdorf a aktuálně za tréninkovou  centrálu stáje Rabbit Trhový Štěpánov na Benešovsku. Při svátečních karlovarských dostizích, kde hlavní bod opanovala jeho svěřenkyně Windsome Honey, jsme ho požádali o krátký rozhovor…

Vaše klisna po dvojkovém triumfu na derby-distanci před čtrnácti dny v Praze přidala nyní vítězství ve Dvojnásobné karlovarské míli. Věřili jste v úspěch?
Jsem rád, že mohla běhat v Karlových Varech, protože jinak bychom s ní museli cestovat až do Milána, aby si zkusila delší distanci. Už předtím jsem byl přesvědčen, že delší dostih prostojí, ale aby šla rovnou 3200 metrů s nejlepšími vytrvalci,  to by nebylo dobré. Měl jsem trochu obavy z měkké dráhy, ona je totiž taková kočka malá, ale zvládla to moc dobře. Žokej Havlík ji jezdil už počtvrté a přesně věděl, co s ní dělat. Jel přesně podle ordre a udělal vše, jak jsme se dohodli. Je trochu škoda, že letos byl tento dostih vypsán pouze jako druhá kategorie, když se v předchozích letech běhal jako jednička. O kobylce jsem už dříve říkal, že je jedničková a jsem rád, že to nyní potvrdila. V Rakousku běhávala tři dostihy po 14 dnech, takže toho, že teď na podzim běhá často, jsem se vůbec nebál.

Koho ze soupeřů jste se nejvíce obávali a kde Windsome Honey dále uvidíme?
Nejvíc jsme se báli Innsbrucka. V týdnu jsme si pouštěli záznamy dostihů našich soupeřů, a odhadovali, kdo by mohl fírovat. Pearl Jeane je taková malinká, tak jsme moc nepočítali s tím, že ona bude dělat tempo. Bohužel to bylo dost pomalé a pro přípravu na „Prezidenta“, kam s kobylkou míříme, se nemůže jít jen 1200 metrů „hopala“. V Ceně prezidenta to budou jiní koně a bude to úplně jiný dostih.

Zůstane jejím jezdeckým partnerem Ján Havlík?
Tomáš Lukášek je zraněný, ale na druhou stranu je dobře, že má jen rameno a nestalo se nic horšího. Kdyby byl Tomáš v pořádku, byla by to pro mě těžká volba, kdo by si sedl, jestli Havlík nebo Lukášek. Ale po dnešním startu už není co řešit.

Z Rakouska jste v minulé sezóně přesídlil do Pičína, jak jste tam spokojený?
V Pičíně jsem od listopadu minulého roku. Rozhovory s panem Jandejskem už probíhaly, ale v době, kdy bratr běhal s Librettistem Derby. Pak jsem se tam byl podívat a slovo dalo slovo. Hlavním, co se mi v Pičíně líbí, je, že pan Jandejsek a Rabbit vytváří po trénink srovnatelné podmínky, jaké mají v cizině. To, že jsou velké nároky na trenéra i personál, je logické. Majitel dá k dispozici vše, co je zapotřebí, i proto jsem tam z Rakouska šel. A spokojenost? Hlavní je, jestli je spokojen pan Jandejsek. To je pro nás podstatné a doufám, že tomu tak je. Když jsem do Pičína šel, slyšel jsem od různých lidí všechno možné. Ale řeči jsou řeči a skutek je skutek. Je to dobrá stáj a samozřejmě každý touží vyhrávat. Majitel je kreativní, je akční, já osobně jsem rád, že jsem ho poznal, a že pro něj můžu pracovat.

Pomáháte tedy bratrovi plus máte v Pičíně i nějaké své koně, jestli to správně chápu…
Přesně tak. Na této koncepci jsme se před mým příchodem domluvili a funguje. Spolupracujeme tedy s bratrem a já mu pomáhám hlavně při startech v zahraničí, kde jsem zběhlejší. Kromě Winsome Honey mám v tréninku ještě dvouletou Diamandu, která by měla  běhat 7. října v Rakousku Cenu EBF, dále byla v naší stáji Lamiranda, ta se ale přednedávnem přesunula k Vaškovi Lukovi do Bošovic, s tím, že bude běhat ve Francii, což u nás zatím nebylo možné. Ve stáji máme ještě jednoho dvouletého, který ale zatím není ani registrovaný. A v brzké době očekáváme ještě dva-tři nákupy. To zatím na mé nervy stačí.