Ač malého vzrůstu, umí se prosadit a říci si své. Přestože sama mluví o nedostatku talentu, neváhá na sobě pracovat a zdokonalovat se. To je cesta Gabriely Zívalové, která má na svém kontě prozatím jedno vítězství (14. 9. 2014 Sun for Life – Velká Chuchle) a ze čtrnácti životních startů pouze šestkrát „upadla z tabule“.

Jaká byla Tvoje cesta ke koním a proč ses rozhodla pro povolání dostihového jezdce - ošetřovatele?
Práce u koní mě vždycky bavila. Od malička jsem chodila k rekreačním koním, ale na dostihového jsem se poprvé posadila vlastně až v Chuchli. Nebyla jsem zrovna talent, ale chtěla jsem si vyzkoušet ježdění dostihů a to se povedlo.

Co na volbu povolání říkali rodiče, nebyli proti?
Moji rodiče se sice koní bojí, ale nic proti nenamítali. Naopak byli rádi.

Povolání jezdce s sebou nese i řadu méně příjemných věcí, ke kterým patří například hlídání nízké hmotnosti. Jak těžko nebo lehko se drží předepsaná váha a co Ti případně pomáhá při hubnutí víc: sport, nebo sauna?
Moc hubnout nemusím, ale musím si hlídat jídelníček. Raději sportuji, než sedím v sauně. Sauna pro mě představuje jen nouzové řešení a za tu dobu, co jezdím, jsem v ní byla jen jednou, nemám ji ráda.

Jaké sporty děláš konkrétně? Běh a plavání jako většina jezdců, nebo ještě něco jiného?
Chodím běhat a když mám čas, jdu i plavat. Ráda také chodím do posilovny, jezdím na kolečkových bruslích. Aktivitu volím pole toho, kde jsem, nebo kolik mám času.

U kterého trenéra aktuálně působíš a máš ve stáji nějakého koňského oblíbence?
Působila jsem na praxi u Václava Luky a občas jsem zavítala k Olivě Horové, když jsem měla zrovna školu. Momentálně dělám závěrečné zkoušky, takže praxe mi bohužel skončila. Mezi koně, na kterých jsem ráda jezdila, patří Mandrage, Freddie Merc a So Classy.

Jaký je Tvůj dostihový sen?
Můj sen je jezdit dostihy i po škole a naučit se je pořádně jezdit.

Nejen v dostihovém prostředí, ale i v jiných sportech obecně platí, že holky to mají těžší než kluci. Jak to vidíš Ty?
Holky to mají lehčí s váhou, pokud zrovna nejsou vysoké. Pokud jde o talent, sílu a prosazování se, mají to o dost lehčí kluci.

V každém sportu panuje určitá rivalita. Máš mezi svými spolužáky i kamarády a kamarádky?
Občas se najde nějaký žárlivec, ale snažím se to nevnímat. Mezi spolužáky mám kamarády i kamarádky, ve třídě si celkem věříme, takže víme o sobě všechno.

                                                                                                                                                                                                          Každý musí mít někoho, komu věří a kdo ho podporuje. Kdo je takovou oporou Tobě?
Nejvíc mě podporuje rodina.

Co Tě kromě dostihů a koní baví ještě?
Asi jako každou holku nákupy, posezení s přáteli a párty.

Jakou hudbu ráda posloucháš a jaké filmy se Ti líbí?
Poslouchám od každého něco. Ráda koukám na horory, komedie, občas se podívám ráno na pohádku.

Jaký předmět Tě ve škole nejvíc baví?
Teorie jízdy, chov koní a tělesná výchova.

Co je naopak Tvým nejméně oblíbeným předmětem?
Ekonomie a pravidla jezdeckých soutěží.

Jak často v sezóně si dopřeješ "velké jídlo" a co máš nejraději? Jsou to klasické české dobroty, nebo dáváš přednost třeba italské kuchyni, číně, burgerům?
Nejlepší jsou určitě česká jídla.

Jak často chodí na dostihy někdo z rodiny a jak Tě podporují?
Rodiče se byli asi dvakrát nebo třikrát podívat v Chuchli. Upřímně moc nechci, aby chodili na moje dostihy, protože mi přijde, že mi to přináší smůlu.

Zatím jezdíš pouze rovinové dostihy, chystáš se i na překážky?
Skákat mě baví, chtěla bych to zkusit, ale nevím, jak by mi to šlo. Asi bych toho musela hodně odskákat v práci, abych se odvážila do dostihu.

Máš nějaký jezdecký vzor?
Líbí se mi, jak jezdí Jirka Chaloupka, Jan Verner, Martin Laube a z holek Pavlína Filipová.

Foto: Šárka Votavová, Martin Langer a archiv Gabriely Zívalové