Ohlédnutí za půlkulatými ročníky Českého derby, aneb

OD HŘEBCE RENOMMÉ KE KLISNĚ READY FOR LIFE

Po devadesáté páté, i když na chuchelském závodišti vlastně „teprve“ po devadesáté třetí (protože právě před dvaceti lety se České derby konalo v Karlových Varech a předloni v Mostě), bude v neděli 21. června vítězný kůň dekorován vavřínový věncem s modrou stuhou. A po desáté budeme svědky derby, které, vzhledem k tomu, že jeho pořadové číslo končí pětkou, můžeme označit jako půlkulaté. Vydejme se při této příležitosti krátce historií dosavadních devíti pětkových ročníků. Připomeňme si jejich protagonisty a dominanty a s o to větší zvědavostí a napětí si počkejme, kdo letos naváže na své předchůdce.

1925: RENOMMÉ  (Joseph Cockeram)

Čtyři roky po vzniku Československého derby (to první se konalo 22. 5. 1921 ještě jako Cena Československého Jockey Clubu) byl náš nejvýznamnější klasický dostih uspořádán na chuchelském závodišti po páté. Na startu se sešlo osm koní a diváci byli svědky zajímavého průběhu i strhujícího závěru, v němž o vítězství bojovali ryzák Renommé, odchovanec Napajedel, vedený australským žokejem Josephem Cockeramem, s Flamendrem, v jehož sedle byl Maďar Štěpán Tuss. Obsazení našich koní především zahraničními žokeji nebylo v Československém derby ve dvacátých letech minulého století, zvlášť v jeho první polovině, náhodné. Majitelé a trenéři jim dávali vzhledem k jejich větším zkušenostem před domácími jezdci přednost. Renommé, kterého v Chuchli trénoval Angličan William Lomax, nakonec Flamendra zdolal o půl délky. A dosáhl i velmi dobrého času – 2:34,8. Byl to tehdy nový rekord Československého derby a vydržel deset let. Tedy až do dalšího půlkulatého ročníku.

1935: PŘEMYSL (Heinrich Teltschik)

Ten patnáctý byl ještě dramatičtější. A to od samého počátku. Hned po startu totiž došlo k těžké kolizi tří ze sedmi zúčastněných koní, kterou zavinil jezdec jednoho z nich, Luciuse, Němec Artur Dannegger. Následkem bezohledného Danneggerova počínání Lucius vrazil do Přemysla a pak do Bohatýra. Ten upadl, vážně se zranil a nemohl v dostihu pokračovat. Přemyslovi se jako zázrakem nic nestalo, byl však totálně vyveden z tempa. Jeho rakouský jezdec Heinrich Teltschik, který patřil k tehdejší evropské elitě, navíc přišel o oba třmeny. I bez nich, po obdivuhodném a vyloženě kaskadérském výkonu, nejenže absolvoval 2400 metrů dlouhou trať, ale dokázal dovést Přemysla, syna legendární chovné klisny Lissy, svěřence trenéra Josefa Slepetzkého, k přesvědčivému dvou a půl délkovému vítězství. Navíc v rekordu Československého derby 2:34,0. Jakého času by byl asi dosáhl, nebýt toho skandálního incidentu na samém začátku dostihu… Na dalších místech skončili Siva, Tank a Lucius, jehož jezdci Danneggerovi byla okamžitě odňata licence a krátce nato musel z Chuchle nedobrovolně odejít. Vrátil se sem až v letech okupace.

1945: RAVELLO (Leslie Lomax)

O dalších deset let později, v roce kdy skončila druhá světová válka, se po dramatických a v mnoha ohledech i tragických událostech za pražského povstání, kterých nebyla ušetřena ani Velká Chuchle, ani samotné závodiště, konalo Československé derby znovu pod tímto názvem. V letech nacistické okupace se v roce 1939 jmenovalo Českomoravské derby, v letech 1940-1944 Modrá stuha českomoravská. V už osvobozené republice se deset účastníků postavilo na start pětadvacátého ročníku z pochopitelných důvodů v nezvykle pozdním termínu 2. září. Nadšení diváci, kteří si tehdy ještě naplno vychutnávali první měsíce míru, viděli souboj o vítězství dvou koní. Ani jedním z nich nebyl favorizovaný Norman, vedený Karlem Havelkou, nýbrž svěřenec trenéra Josefa Cellera Ravello s jezdcem Lesliem Lomaxem a Persimon s Františkem Hofbauerem. Vítězství uhájil v Německu odchovaný Ravello, Norman a Havelka se museli spokojit se třetím místem.

1955: MASIS (Karel Havelka)

V pořadí třicáté páté Československé derby se už konalo v éře Státního závodiště, které jako organizátor veškerého dostihového dění bylo zřízeno dva roky předtím.  Toto derby je památné především tím, že v něm zvítězil kůň, který byl o čtyřicet čtyři let později vyhlášen pro své dostihové i chovatelské kvality, českým Koněm století. Masise, chloubu napajedelského chovu i napajedelské stáje v derby vedl jeho stálý jezdec Karel Havelka, který se tak v našem derby dočkal svého prvního, ale i posledního triumfu. Oba pak tentýž rok dosáhli významného vítězství i na mezinárodním mítinku v Moskvě. Masis trénovaný stejně jako deset let předtím Ravello Josefem Cellerem, ovládl s Havelkou dostih zcela jednoznačně. Nejenže vyhrál o šest délek před druhým v cíli Diadémem (Josef Bořík), ale časem 2:32,3 překonal po osmnácti letech rekord tohoto dostihu legendárního Tornada, vítěze z roku 1937. I Masisův rekord vydržel úctyhodně dlouhou dobu – dalších patnáct let. Zlepšit ho dokázal až Norbert v roce 1970.

1965: MYJAVAN (František Huleš)

Za startovním zařízením v pořadí už 45. Československého derby se seřadilo třináct účastníků. Po vítězství rakouského hřebce Riha a rakouského jezdce Károlyho Csincseraka v předcházejícím roce se tentokrát v dostihu o modrou stuhu utkali výhradně českoslovenští koně. Hned osm z nich pocházelo z napajedelského chovu. Vítězství však patřilo odchovanci PP Motěšice Myjavanovi, který s Františkem Hulešem, ten tehdy vyhrál derby po druhé, porazil o jednu a čtvrt délky Listra s Karlem Havelkou. Za ním byl o krátkou hlavu třetí Floret s Josefem Šachem a čtvrtá Niagara s Josefem Boříkem. I Myjavan je jednou z velmi zajímavých koňských osobností našeho dostihového sportu. V derby zaběhl i vynikající čas 2:32,4, o pouhou jednu desetinu sekundy horší, než deset let před ním Masis. Myjavanovu velmi dobrou výkonnost nepoznamenalo ani to, že byl na jedno oko slepý. Jeho otcem byl francouzský plemeník Astyanax, jehož nejznámějším potomkem se u nás o několik let později stal trojnásobný vítěz Velké pardubické Korok.

1975: VERONAL (Josef Šach)

Mezi šestnácti startujícími byl v 55. ročníku největším favoritem syn plemeníka Donalda Silvaner, který nedlouho předtím startoval na vídeňském závodišti ve Freudenau v Rakouském derby. Tam se mu nedařilo, ale snad právě proto se očekávalo, že si pod Vladislavem Fedorowiczem ve Velké Chuchli spraví chuť. To se však nestalo. Na Silvanera, zbylo jen čtvrté místo, porazili ho hned tři soupeři. O vítězství bojovali napajedelský Veronal, vítěz Velké jarní ceny, trénovaný Jaroslavem Maškem, v sedle s Josefem Šachem, a Vind s Jaroslavem Drlíkem. Vind, který měl v lahovickém oblouku kolizi s Lukrecií (František Huleš), jež nakonec doběhla třetí, se v cílové rovině k Veronalovi přibližoval. Na konečné metě mu však na vítěze ještě tři čtvrtiny délky chyběly. Josef Šach, který tehdy vyhrál derby po páté, oslavil o půl roku později své padesáté šesté narozeniny, Stal se tak nejstarším jezdcem, který kdy v našem derby zvítězil. Tento primát mu náleží dodnes, a je málo pravděpodobné, že mu jej ještě někdy někdo vezme. 

1985: TROCADERO (Vratislav Kubát)

Bylo to poslední derby, které se odehrálo ještě před původními secesními tribunami chuchelského závodiště. Konalo se 16. června a zúčastnilo se jej šestnáct koní. Velice dlouho, až do poloviny cílové roviny, byl 65. ročník našeho nejvýznamnějšího klasického ročníku otevřenou záležitostí. V tu chvíli však úžasně zrychlil zákupský hřebec Trocadero pod jezdcem Vratislavem Kubátem. Byl to klíčový moment, který všechny ostatní zaskočil. Včetně klisny Whisky vedené anglickým žokejem Williamem Lordem, řadu let působícím ve Vídni. Trocadero, díky kterému získal Jaroslav Drlík své druhé vítězství v derby jako trenér, se o prvenství nenechal připravit. Na druhou Whisky měl v cíli bezpečný náskok tří délek. Třetí místo obsadil Záviš (Vladislav Pekný), čtvrté Korilan (Zdeněk Machů), páté Strela (Karol Šarina). 

1995: REGULUS (Libor Šindar)

Potřetí v historii neslo název České derby, a poprvé se konalo jinde než v Chuchli. Pro platební neschopnost tehdejšího provozovatele dostihů se uskutečnilo v Karlových Varech, na závodišti ve Dvorech, které je ještě o sedm let starší než chuchelské. Nebyla to ovšem jediná mimořádnost tohoto 75. ročníku. Jeho vítězem se stal kůň, který téměř do poslední chvíle neměl jisté, zda se jej pro dosavadní nepřesvědčivé výkony a nízký průběžný handicap bude vůbec moci zúčastnit. Nakonec však Regulus, v jehož sedle se podařilo Liboru Šindarovi dodržet všechny pokyny trenéra Františka Vítka, a všech svých devět soupeřů v poli neuvěřitelným způsobem deklasoval. Nikdy předtím, a zatím ani potom, nevyhrál žádný kůň náš nejvýznamnější klasický dostih s tak obrovským náskokem. Druhému v cíli Zain Dancerovi (Ramil Děmidov) spočítali rozhodčí ztrátu na Reguluse patnáct délek, třetí Cerberus (Jan Demele) byl zpět o další tři a čtvrt délky, další dva koně měli odstup na prvního koně v cíli pětadvacet, respektive jednatřicet délek. Šesté a poslední derbyové vítězství jedné z největších trenérských legend našeho dostihového sportu Františka Vítka bylo zkrátka z mnoha stran výjimečné a pozoruhodné.

2005: READY FOR LIFE (Jiří Palík)

Zatím posledního vítězství v půlkulatém Českém derby, 85. ročníku, dosáhla před deseti lety, 26. června 2005, klisna Ready for Life. Josef Váňa, dnes osminásobný jezdecký vítěz Velké pardubické a její devítinásobný vítěz trenérský, se díky ní poprvé naplno prosadil i jako trenér v neprestižnějším českém rovinovém dostihu. Ready for Life vedl proti dvanácti soupeřům v poli žokej Jiří Palík. Prvních pět koní proběhlo cílem v rozpětí přibližně pěti délek. Vítězná hnědka musela o své prvenství nejvíce bojovat s německým koněm Arrinaem (Jaroslav Kovařík), kterého porazila o jednu délku. Také třetí místo patřilo německému účastníkovi, Do It, s jezdcem z Ostrovů Joem Fanningem. Byl to mimo jiné ročník, jehož ozdobou byla další známá jména zahraničních žokejů – Martin Dweyer, Paul Eddery, John Francis Egan.

2015:???

Už za několik dnů budeme znát jméno dalšího vítězného koně, jezdce, trenéra i majitele. Splní se předpoklady odborníků i zasvěcené části dostihové veřejnosti? Vyhraje favorit, nebo jeden z favoritů? Nebo dojde k překvapení, či dokonce k naprosté senzaci? Prosadí se po deseti letech zase klisna? Všechno je možné, nic není jisté. Zvláště v dostizích. Právě ona příslovečná a zároveň slavná nejistota turfu, který, přes všechny těžkosti a strasti, jimiž si u nás prochází, nade vše milujeme, tento sport krášlí a ozvláštňuje možná více než co jiného. U derby to cítíme a vnímáme ještě o dost intenzivněji než u kteréhokoli jiného dostihu. Byť své zvláštní kouzlo má každý z nich. 

                                                                                                                                 Petr Feldstein