Pochází z Jemnice a je absolventkou Střední odborné školy služeb v Jihlavě. Na dostihové dráze debutovala letos v květnu v sedle hnědáka Quimbyho a získala pěkné páté místo. V pokračování našeho seriálu vám tentokrát představíme Nikolu Štroblovou, studentku SŠDSaJ, která dálkově ve Velké Chuchli navštěvuje obor jezdec-ošetřovatel.

Jaká byla Vaše cesta ke koním a proč jste se rozhodla pro povolání dostihového jezdce-ošetřovatele?
Moje cesta ke koním začala na koňských táborech. A pak už se to se mnou vezlo… Dostihový jezdec-ošetřovatel je takové moje povolání nepovolání. Mám vystudovanou střední ekonomickou školu a říkala jsem si, že by nebylo špatné udělat si dálkově ještě obor dostihový jezdec-ošetřovatel, když tuto práci dělám denně. Tak proč nemít papír o vyučení tohoto oboru.

Co volba povolání, nebyli rodiče proti?
Rodiče nebyli proti. Pochopili, že to není špatný nápad, když jsem denně ve stáji.

Jak těžko nebo lehko se drží předepsaná váha a co Vám případně pomáhá při hubnutí víc: sport, nebo sauna?
Už odmala jsem byla vychovaná spíše na zdravější stravě, takže mi před dostihem stačí více hlídat cukry a tuky ve stravě a k dennímu ježdění přidat ještě nějaký ten sport jako běhání, kolo či posilovnu. V sauně jsem byla za život asi třikrát.

Jaké sporty děláte konkrétně? Běh a plavání jako většina jezdců, nebo ještě něco jiného?
Dříve jsem boxovala. Ale teď už bydlím jinde a nejsou takové možnosti docházet poctivě na tréninky. Baví mě fitness, posilování, občas si jdu zaběhat, zajezdit na kole nebo in-line bruslích.

U kterého trenéra aktuálně působíte a máte ve stáji nějakého koňského oblíbence?
Působím u trenéra Vladimíra Vinklárka a samozřejmě každá koňská osobnost má něco do sebe, mám ráda všechny. Kdybych měla jmenovat, tak mými oblíbenci jsou Quimby, Polonaise a Justicius.

Jaký je Váš dostihový sen?
Nevím, jestli to nazvat jako dostihový sen, ale dokázat, že i mladí jezdci mohou vyhrávat, ať už jde o pátou, čtvrtou, nebo i lepší kategorii. No a vždycky jsem si chtěla zkusit steeplechase.

Nejen v dostihovém prostředí, ale i v jiných sportech obecně platí, že holky to mají těžší než kluci. Jak to vidíte Vy?
Nemyslím si, že to mají holky těžší než kluci. Spíš si myslím, že obecně v dostihovém prostředí platí, že s prosazováním to mají těžší mladí a ještě ne tolik zkušení jezdci.

V každém sportu panuje určitá rivalita. Máte mezi svými spolužáky i kamarády a kamarádky?
Vždycky se najdou lidi, kteří nepřejí nebo závidí. Ale nejvíc to zamrzí od těch, co se tváří jako kamarádi. Kolem sebe mám fajn lidi, pro falešné není místo.

Každý musí mít někoho, komu věří a kdo ho podporuje. Kdo je takovou oporou Vám?
Oporu mám hlavně v rodičích a sestře, u nich žádná rivalita a škodolibost nehrozí.

Co Vás kromě dostihů a koní baví ještě?
Zajímám se všeobecně o zdravý životní styl, zdravou stravu, pohyb, box a bojové sporty.

Jakou hudbu ráda posloucháte a jaké filmy se Vám líbí?
Ráda poslouchám RnB, rap. Ale ráda si poslechnu i starší hitovky třeba od Petra Nováka, Věry Špinarové, Michala Tučného atd. Když jde o filmy, tak mám ráda krimi, thrillery, horory a dramata.

Jaký předmět Vás ve škole nejvíc baví?
Jelikož dělám obor dálkové a máme školu jednou za měsíc a píšeme pokaždé ze všech odborných předmětů, tak se asi nedá úplně říct, že mám nějaký oblíbený (smích). Fajn je životospráva jezdce.

Co je naopak Vaším nejméně oblíbeným předmětem?
Nemám vyloženě předmět, který bych neměla ráda. Všechny hrozné předměty, jako matematika nebo účetnictví, jsem si odbyla na ekonomické škole.

Jak často v sezóně si dopřejete "velké jídlo" a co máte nejraději? Jsou to klasické české dobroty, nebo dáváte přednost třeba italské kuchyni, číně, burgerům?
Rozhodně u mě neplatí hladovění, jak u některých jezdců, takže nejvíc se asi najím po dostihovém víkendu. Spíš u mě platí pravidlo, když víš, co jíš, můžeš toho sníst hromadu a nepřibereš ani deko. Mám ráda zdravou kuchyni, ale pizzu si taky ráda dám.

Jak často chodí na dostihy někdo z rodiny a jak Vás podporují?
Nikdo z rodiny zatím na dostizích nebyl. Říkají, že na to nemají nervy, strach je silnější než oni. Takže vyčkávají nervózně doma a čekají na telefon, až zavolám, že žiju.

Máte nějaký jezdecký vzor?
Jezdecký vzor vyloženě asi nemám, líbí se mi, jak jezdí Jirka Chaloupka a v překážkách Pepa Bartoš. A můj obdiv patří trenérovi Vinklárkovi.

Foto: Šárka Votavová a archiv Nikoly Štroblové