Má jiskrný pohled, nádherný zvonivý smích a energii by jí mohl závidět snad i bubnující králíček z reklamy. Sylva Novotná, kterou pravidelní účastníci dostihového provozu znají ponejvíce s vysílačkou v ruce při službách v roli dostihového tajemníka, je ideálním prototypem moderní ženy, jež zvládá spoustu věcí najednou. Možná i to před lety zaimponovalo jejímu životnímu partnerovi, jímž je překážkový jezdec Michal Köhl.

Stejně jako v případě Vašeho přítele, i Váš život významně ovlivnili koně. Jak k tomu došlo?
Moje cesta ke koním začala v devíti letech, kdy mě maminka přivedla ke koním do JZD Bořitov a představila mě u pana Kupsy, který tam měl koně na starosti.Ten prohlásil, že pokud vydržím rok pod jeho vedením, koně už nesmažu z hlavy, natož ze srdce. A měl pravdu. Právě od něj jsem dostala tu nejlepší školu, týkající se práce s koňmi. Pro Bořitov jsem se následně vyučila v Kladrubech nad Labem.

Ve kterém roce jste začala působit při dostihových dnech jako tajemník?
Příležitost sloužit při dostizích jako tajemník jsem dostala v roce 2009. Tehdy jsem pracovala v DS Pardubice a tato činnost mi byla nabídnuta tehdejší kolegyní, kamarádkou Kateřinou Mandysovou. Katka už v dostihové komisi pracovala a říkala, že na funkci tajemníka jsem dokonalá. Hlavní plus viděla v tom, že mám dobré vztahy s majiteli, trenér a jezdci, znám je a a vzájemně se respektujeme, což je při výkonu této funkce důležité. Práce dostihového tajemníka mě velice baví a jsem ráda, že ji mohu vykonávat.Strašně se na každý takový dostihový den těším. Samozřejmě nejhezčí, ale i nejzodpovědnější je to o druhé říjnové neděli...

Při práci jste se tedy seznámila s Michalem...
Ano, známe se už dlouho, tak nějak jsme se potkávali a byli jsme kamarádi. Následně jsme přišli na to, že nás k sobě táhne něco víc, a tak se kamarádství před šesti lety změnilo na lásku. Začali jsme spolu trávit více času a teď spolu půl roku bydlíme.

Láska na první pohled to tedy rozhodně nebyla...
Láska na první pohled je „prý“ jen ve filmech. Myslím, že oba jsme po sobě „koukali“ a určitě nás v dobu nenapadlo, že by to mohlo skončit takto. Teď jsem ráda, že můžeme společně žít a myslím, že jsme šťastní.

Co na svém příteli nejvíce obdivujete?
Michal je svůj, a to zvláštně „svůj“. Prostě je to fajn člověk a já jsem šťastná, že je vedle mě i se svými klady a zápory.Všichni máme něco dobrého a špatného,ale jestliže se máme vzájemně rádi, měli bychom se respektovat a brát takoví, jací jsme a nechtít toho druhého měnit.

Existuje vůbec něco čím Vás Michal naštve?
Štve mě někdy tím, jak je málomluvný. Já jsem totiž dost ukecaná a on rád mlčí.

Koně a dostihy jsou Vaším společným koníčkem číslo jedna, co je pomyslnou dvojkou, trojkou?
Bydlíme v rodinném domě se zahrádkou, takže takovým trvalým hobby je pro nás práce kolem domku. Dalším velkým koníčkem je náš pes, a když je počasí, rádi vyrážíme na kolečkové brusle.

Jak prožíváte Michalovy dostihy, jste spíš v klidu ve stylu „nějak to dopadne“, nebo si nervozitou „koušete nehty“?
Když Michal jezdí, mám o něj strach, ale nedávám to znát a snažím se být jeho oporou. Dát mu pocit klidu, že, i kdyby se něco stalo, nakonec vše dobře dopadne. Chci, aby se soustředil jen na daný dostih a splnil požadavky trenérů a majitelů, jak jen to je možné. Prioritní je samozřejmě přivést koně i sebe do cíle ve zdraví a pokud možno s nejlepším výsledkem.

Co je pro ženu dostihového jezdce vůbec nejtěžší?
Michal si tento sport vybral a já ho za to obdivuji (všichni jezdci nasazují své zdraví po každém mávnutí praporku). Určitě ten adrenalin, co při dostizích a překonávání překážek v takovém tempu prožívá, potřebuje mít. Moc mu přeji, aby po vší té smůle, co ho provází v dostizích, na něj opět sedlo to potřebné „štěstíčko“ a on znovu prožil ty vítězné okamžiky. Moc si to zaslouží.

Dokážete si ještě představit jít na dostihy jen tak jako divák?
Já se na dostihy jako divák moc nedostanu a za to jsem ráda, raději při dostizích pracuji.Až budu „jen divák“, bude mi smutno.

Bydlíte společně poměrně krátký čas, jak trávíte večery, co vás baví?
Bydlíme spolu půl roku a je to moc fajn.Večery máme, dá se říct, pro sebe a zatím je spolu trávíme rádi. Občas si dáme lahvinku vína a pustíme film, nebo zajdeme u nás do,“hospůdky k Jáje“. Když je nálada, pustíme si karaoke, vezmeme mikrofony, kytaru a zpíváme, to se pak na vesnici dějí věci.

Foto: Zenon Kisza, Lenka Janatková a archiv Sylvy Novotné