Pochází z východních Čech, je narozena ve znamení Vah a sedm let pracovala v oblasti komunikací. Půvabná blondýnka Alice Nováková, pro níž byli koně původně jen velkou zálibou, kvůli lásce k Josefu Sovkovi opustila svou práci i bydliště a přesídlila na Polánku, aby se zde podílela na přípravě koní trenéra Jana Blechy. Minulý čas je použit záměrně, jelikož v současné době se sympatická „Ali“ více než na koně soustřeďuje na příchod prvního potomka.

Kde a jak jste se s Josefem seznámili?
Toho času jsem jezdila v dostihové stáji nedaleko Opočna a trenér Pepču obsazoval do dostihů, pokud byl volný. Já koně do dostihu vodila, takže jsme o sobě věděli, ale k žádnému oficiálnímu seznámení nedošlo. Vše to začalo až „seznámením“ přes Facebook.

Byla to láska na první pohled?
Nebyla to láska na první pohled, ale sympatičtí jsme si určitě byli. Postupem času, jak jsme se poznávali, se přátelství změnilo v lásku.

Jakou vlastnost na svém příteli nejvíce obdivujete?
Nejvíce na něm obdivuji jeho klid, spolehlivost, zodpovědnost, pracovitost. Má ale i spoustu dalších kladných vlastností...

Najde se mezi těmi všemi klady i něco, čím Vás naštve?
Asi to bude znít neuvěřitelně, ale za tu dobu, co jsme spolu, mě ještě nenaštval. Vždy si vše zavčas v klidu řekneme, takže pak není důvod být na sebe naštvaní.

Pracujete společně, relaxujete společně, nepřichází čas od času ponorka?
Naštěstí nepřichází a doufám, že ani nepřijde.

Jaké zájmy kromě koní a dostihů společně sdílíte?
Sice koně a dostihy zabírají většinu našeho času, ale snažíme se vyrazit i na kola, na procházku se psem, nebo někam na výlet autem. V zimě pak máme oba rádi běžky.

Co je podle Vás nejtěžší na životě s žokejem? Diety, stěhování z místa na místo, tlaky fanynek…
V Pepčově případě to není nic ohledně stravování, on může jíst všechno a kdykoliv, takže tohle naštěstí neřešíme. Nejtěžší jsou pro mě chvíle, kdy přijde nějaké zranění.

Prožíváte Josefovy dostihy emotivně, nebo jste spíš „klidná voda“?
Určitě klidná voda nejsem. Dostihy velmi prožívám, občas mám takové nervy, že se nevydržím ani dívat. Třeba loňskou Velkou pardubickou jsem poslouchala v rozhlase. Klidná jsem vždycky až po dostizích, když odjíždíme a vím, že je všechno v pořádku.

Váš partner má docela dost velkou smůlu na zranění, jaké z vašeho pohledu bylo zatím to nejhorší?
Každé jeho zranění je pro mě těžké, ať už jsou to naraženiny, zlomeniny, odřeniny... Jaké bylo nejhorší, to nedokážu říct.

Již brzy se stanete rodinou. Jak se na tento moment připravujete a už máte vyhlédnutá jména?
Ano, miminko čekáme na konci listopadu a už se moc těšíme. Vyhlédnutá jména máme, jediné co ale mohu říct je, že pokud to bude chlapeček, bude se jmenovat po tatínkovi a pro holčičku jméno ještě vybíráme.

Je léto, čas dovolených, jak podle vás vypadá ta ideální? A už jste dovolenou letos stihli?
 Dovolená v létě pro nás nepřichází v úvahu kvůli tomu, že Pepča téměř každý víkend jezdí. Po sezoně jsme plánovali, že bychom jeli k moři, ale to letos nedopadne, tak třeba příště a už ve třech. Letos jsme měli jen pár dní volno, a to jsme strávili výlety po Čechách.

Jak byste charakterizovala váš vztah jednou větou?
Jsme šťastní, že máme jeden druhého a vážíme si sebe navzájem.

 Foto: Šárka Votavová, Martina Havlínová a archiv Alice Novákové