Svými výkony patří mezi užší rovinovou špičku už čtvrtým rokem. Michal Mach, dvojnásobný žákovský šampion, který v minulém roce nejen úspěšně dokončil studium na Střední škole dostihového sportu a jezdectví, ale získal i žokejský titul, v tom letošním na tuzemských drahách příliš nezářil. Zato si našel, stejně jako Tomáš Lukášek nebo Václav Janáček, cestu k našim sousedům do Polska…

Jak k Vašim polským „výletům“ došlo?
Na jaře jsem tam na základě pozvání jezdil a jednou jsem vyhrál. Pak jsem se ještě několikrát placíroval. Byl jsem tam s Vendou Janáčkem, takže veliká sranda. A pak mě pozvali znovu…
Všichni, kdo do Polska jezdí, oceňují především úroveň velkých závodišť…

Je to tak, závodiště mají nádherná. Opravdu mě to tam uchvátilo. Pokud bude zájem, budu jezdit do Polska i příští rok.
Létáte jako Vaši kolegové, nebo se dopravujete jinak? Jde přece jen o velké vzdálenosti…
Když jsem tam byl poprvé, udělal jsem školáckou chybu a jel tam autem. Jeli jsme s  přítelkyní, která navíc den předtím ztratila peněženku kompletně se všemi doklady, a jeli jsme tam šest a půl hodiny… Na místě jsme si pak s vysmátým Vendou Janáčkem dali láhev sektu a této příhodě se od srdce zasmáli. Polsko se mi líbí a doufám, že se tam časem třeba i uchytím.

Na českých drahách se Vám oproti předchozím sezónám až tak nedařilo…
S letošní sezónou spokojený rozhodně nejsem. Po mém velkém nástupu v průběhu posledních tří let, kdy jsem byl ve škole a získal titul žokeje, přišel útlum. O koně už si ani nevolám, protože mi to přijde zbytečné.  I když si zavolám, jede místo mě nakonec Murzabajev. Nic proti němu, Boržan je u nás top a moc mu to přeju. Nevolám si hlavně z toho důvodu, že někteří, když se dostih nepovede podle jejich představ, mi pak nadávají. Samozřejmě ne všichni, ale i tací se najdou.

Od letošního roku nově spolupracujete s realizačním týmem kolem stáje Jeso, od koho vzešel první impulz?
Neměl jsem nic do Velké jarní a zavolal mi Jarda Myška, jestli bych nejezdil jejich Lorpena. Tak jsem samozřejmě souhlasil. Skončili jsme pátí a Lorpen dokázal, že i českých chov může konkurovat drahým importům. Bohužel před derby se něco pokazilo, Lorpen se kopnul, otekla mu noha, a tak derby neběhal. Myslím, že i když derby nešel, tak to v St. Legeru, kde jsme přišli čtvrtí, majiteli vrátil. Umístil se mezi dobrými koňmi a ukázal velké možnosti.

Právě s Lorpenem můžete v neděli zabodovat v Ceně prezidenta republiky. Jak vidíte své šance?
Na Lorpena se moc těším. Ve Varech mi přišel trochu spící, ale teď věřím, že zaběhne dobře. Jarda měl před čtrnácti dny úspěchy v Pardubicích, tak doufám, že to v neděli dobře dopadne. Jsem opravdu rád, že mě letos tahle stáj podržela, za což bych chtěl moc poděkovat.

V barvách stáje pana Jezdinského jste se objevoval relativně často, zatímco v dresu „domácího“ Pegasu pouze sporadicky...
To bylo jasné už na jaře, že Petr bude v Pegasu jednička a já dvojka.

V Pegasu ale i nadále zůstáváte, pokud se nemýlím…
Zůstávám, nemám tam žádný problém. Budu se podílet na zimní přípravě jako každý rok. S trenérem vycházím dobře, už se u nás usadil a zvykli jsme si. Během sezóny ho potkaly věci dobré i špatné, ale tak to je. Dostal po Gregovi koně, kteří dostali velkou zátěž, někteří to dali, jiní ne. Teď přišla omladina a musíme jet dál.

Z dvouletých se na dráze již pěkně ukázala Sedmikráska…
Sedmikráska je určitě dobrá kobyla, ale je zelená. Jezdil jsem ji v práci celou sezónu, je nedorostlá, a to co ukázala, je jen její velkou třídou. Podle mého mínění příští sezónu ukáže mnohem víc. Myslím, že bude podobný typ jako Pegas, do 2000 m, zepředu. Ostatní jsou pozdní a trenér na ně ani netlačí, nedává jim zbytečně moc práce. Omladina pana Trávníčka, která teď přišla, je moc pěkná, vždycky byla hezká, ale letos se vydařila obzvlášť. Myslím, že se máme příští rok na co těšit!

Ve Zhoři zůstáváte po boku Petra Foreta, který se už několikrát objevil i na překážkách. Máte i Vy takové choutky?
Už ty choutky mám také, je to úplně jiné než roviny, více o zraněních. Brzdí mě to, že mám práh bolesti úplně jinde.  Jakmile mě třeba začne bolet zub, hned si na to beru prášky a je jedno jak silné. Chtěl bych to ale také zkusit, přijde mi to lákavé. Překážkových žokejů je málo, tak bych si to rád příští sezónu osahal.

Máme za sebou  Jockeys´ Cup i Velkou pardubickou. Jak se vám tyto akce líbily?
Jockeys Cup mě nadchnul. Díval jsem se v televizi a bylo to nádherný. Škoda jen, že spadl Martin Dwyer, což je super žokej. Jezdili tady opravdoví profíci Fabris Veron a Cristian Demuro, jehož styl se mi moc líbí. Co mě zklamalo? To jak se postarali o Frankieho Dettoriho v Pardubicích. Bolí mě to ještě teď, je to ostuda, když přijede taková dostihová osobnost, jakou Frankie je. Myslím, že přinejmenším měl být u předávání cen a fotit se s klukama před Velkou v paddocku.

Kde jste sledoval Velkou?
Protože mám strašně rád synka Milana Zatloukala, tak jsme se s přítelkyní dívali právě u Milana. Vyhrál Mára Stromský, kterému to snad všichni přáli, a vyhrál zaslouženě. Vždycky měl smůlu a já osobně jsem moc rád, že to byl právě on. Smutné je, že se stala nehoda Míšovi Köhlovi, je to pro dostihový sport strašné a přesně to ukazuje, že štěstí chodí po úplně jiných horách, než si my představujeme.