Před sedmi lety opustila dostihové prostředí, aby se mohla naplno věnovat mateřství a své rodině. Dnes se vrací na scénu ve zcela jiném světle. Povolání trenérky dostihových koní vyměnila za svět akupunktury, fyzioterapie a masáží. O tom, proč tak učinila a co oceňuje na své nové práci, jsme si povídaly s Lucií Vondrovou.

Většina lidí si Vás pamatuje jako trenérku úspěšných svěřenců stáje Hrubý. Co Vás přivedlo k masážím koní?
Již v době, kdy jsem se věnovala trénování koní, mě velmi zajímaly léčebné metody typu chiropraxe, fyzioterapie, akupunktury apod. Viděla jsem je používat v zahraničí a byla jsem dost překvapená, jak výrazné a rychlé účinky měly. V té době jsem se však naplno věnovala pouze přípravě koní. Když jsem pak s trénováním skončila, uvažovala jsem o tom, co bych chtěla dělat dál. Představa byla poměrně jasná, u koní jsem chtěla zůstat a stále víc mě lákala profese terapeuta. Měla jsem chuť naučit se něco nového a současně využít poznatky z trenérské praxe.

K terapii a masážím však nevedla přímá cesta…
Celý proces mi trochu zpomalilo narození našeho chlapečka. Teď už je to tříletý malý-velký muž a já jsem dobu na mateřské dovolené využila k přípravě a následnému studiu fyzioterapie v Anglii.

Do nové práce jste se vrhla doslova po hlavě. Prozraďte, jaké všechny kurzy máte za sebou?
Zpočátku jsem se účastnila menších kurzů, které byly určitě užitečné, ale neměly dostatečný rozsah. Bylo to pro mě takové seznámení s tímto oborem, ale věděla jsem, že pokud chci mít kvalitní znalosti a dovednosti, budu se muset vydat do zahraničí. Vybrala jsem si studium sportovní masáže koní v programu Equinenergy ve Velké Británii – Equinology Equine Body Worker.

Pro tak specifické studium v zahraničí je zcela jistě potřebné mít dostatečnou slovní zásobu, jak dlouho vám trvala příprava?
Půl roku. Půl roku jsem každý den „drtila“ anglické odborné výrazy a následně složila zkoušku v rámci pre-course, což bylo podmínkou pro přijetí ke studiu. Po návratu z Anglie mi trvalo ještě další půlrok, než jsem zkompletovala seminární práci, za níž jsem obdržela certifikát s mezinárodní platností. Krátce poté jsem ještě absolvovala kurs kinesiotapingu neboli tejpování koní v Rakousku.

Kinesiotaping nebo tejpování, co si má laik pod tímto termínem představit?
Tuto metodu velmi ráda používám jako doplněk k masážím. Výhoda je v tom, že prohlubuje a prodlužuje jejich účinek a celkově urychluje regeneraci poškozené tkáně. Ve své praxi ještě aplikuji tzv. Dornovu metodu. Jedná se o měkkou metodu nápravy kloubů a obratlů. Svými službami se zaměřuji zejména na řešení problémů pohybového aparátu koní a prevenci těchto problémů.

Která z metod, kterými vládnete, vám osobně přijde nejúčinnější a koňskému zdraví nejpřínosnější?
Nedá se říci, že by některá z metod byla účinnější než jiná. Hodně to závisí na problému, který máte u koně vyřešit. Třeba před závodem je smysluplná pouze krátká stimulační masáž, v jiných případech přicházím ke koním, u nichž se setkávám s poměrně rozsáhlým traumatem. To může mít počátek třeba jen v banálním poranění či špatném sedle a může vést například až k vážnému poškození v oblasti kloubů.

Zabere v takovémto případě jednorázová masáž nebo je třeba ji opakovat?
V těchto případech je často zapotřebí uplatnit maximum možného a terapii opakovat. Představte si, jak to funguje u člověka. Pokud máte z jakýchkoliv důvodů ztuhlá záda a pokud to bude ve velkém rozsahu, tak vás masér také nedá dohromady během jednohodinové masáže. U koní je to stejné, čím rozsáhlejší problém, tím více péče a větší škála metod je na místě.

Masáže vyžadují i velkou fyzickou zdatnost, jak a čím si zlepšujete kondici?
To je jednoduché – jezdím na koni a doma mám malého synka, což je pěkný „lumpínek“. Ten mi zvyšuje kondici celkem spolehlivě. Ale teď vážněji. V době, kdy jsem měla první dlouhé dny masírování od rána do večera, mě opravdu bolelo celé tělo. Postupně jsem si ale na zátěž zvykla a nakonec jsem zjistila, že pro svou kondici dělám nejvíc právě samotnými masážemi.

Co na Vaše nové zaměření říká rodina?
Musím velmi poděkovat své rodině, hlavně partnerovi, který je úžasný, stojí za mnou a ve všem se mi snaží pomáhat. Ráda vzpomínám na náš společný pobyt v Anglii, kdy já jsem trávila celé dny ve škole, pak jsme si užili trochu společného volna a hned potom jsem musela zase studovat. Bylo krásné pozorovat, jak náš malý Kristiánek přilnul k tátovi, vědom si toho, že se o něj celý den stará právě on. A ten anglický venkov, to bylo něco úžasného! A nesmím zapomenout na svoji mámu, která mi dokáže během dne pohlídat Kristiánka, pokud je potřeba.

Pět let jste trénovala na centrálním pražském závodišti, nestýská se Vám občas po této práci?
To víte, strávila jsem v dostihovém prostředí řadu let, tak si člověk rád zavzpomíná. Nevím, jestli je to třeba tím, že už jsem delší dobu mimo dění, ale myslím, že poměry v tomto sportu se trochu změnily. Jinak každý rok si udělám volno aspoň na Derby, jinak se snažím veškerý volný čas trávit s rodinou, to je pro mě to nejdůležitější.

Masáže koní jsou v zahraničí zcela běžnou záležitostí, jak je tomu u nás? Máte dost uplatnění?
Máte pravdu, že v zahraničí, alespoň co jsem poznala v Irsku, Anglii, Francii či Německu je poměrně běžné využívání těchto řekněme „nadstandardních služeb“. Kromě toho, že tam přijde veterinář, kovář a zubař, se ve stájích hojně využívá služeb fyzioterapie, chiropraxe, akupunktury apod. Jde přece o zdraví. U nás to tak běžné zatím není, ale když máte facebook, tak ty začátky nejsou až tak těžké…

Foto: Martin Haleš a archiv Lucie Vondrové