Bez nadsázky za návrat roku by se dal označit comeback Jiřiny Andrésové do dostihového sedla bezmála po sedmi letech. Jezdkyně, která po mateřské pauze debutovala odvážně hned v jedničkovém testu -  Memoriálu Rudolfa Deyla, během sezóny přidávala „plyn“ i vítězství, což jí vyneslo až na třetí příčku sledovaného Ladies' Cupu.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu, v níž jste získala nejvíce vítězství za celou svou profesní kariéru?
Uplynulou sezónu bych asi měla hodnotit pozitivně, nicméně pár startů se nepovedlo a já už mám takovou povahu, že se spíš zaobírám tím, co nevyšlo. Vítězství přičítám jen a jen koním a nejsem rozhodně typ, co by se někde chválil, jak to dobře odjel. Když to shrnu – jsem ráda za všechny využité šance a u těch pokažených si říkám, snad bude příště líp a dají mi šanci na nápravu.

Je nějaký dostih, který vás opravdu mrzí?
Ano, je to náš poslední start s Yarou v Bratislavě, kde jsme doplatily na nejnižší startovní číslo. Po startu se nám bohužel nepodařilo dostat se do čela, zavřeli nás, a protože jsem musela Yaru přidržet, což se jí nelíbilo, sjelo mi sedlo na krk. Myslím, že nebýt tohoto incidentu, mohla se Yara dobře umístit.

Do dostihového provozu jste se vracela po dlouhé době, co bylo na při vašem návratu nejtěžší?
Upřímně, já osobně jsem o návratu neuvažovala. Když něco dělám, chci, aby to bylo pořádně a obávala jsem se toho, že nebudu sama se sebou spokojená. Chtěla jsem alespoň rok jezdit v práci a pak se rozhodnout, zda to má cenu zkusit nebo ne. Nicméně Dušan (Andrés – pozn. red.) si vymyslel, že budu jezdit a Honza Blecha to podpořil. A jelikož mě naši majitelé po celý rok „snesli“ v sedle, stala jsem se, bez vlastního přičinění, prvním jezdcem stáje.

Které z letošních vítězství jste si nejvíce užila, a které vás třeba nejvíc překvapilo?
Užila jsem si všechna vítězství, i když některá jsem brala spíš jako povinnost. Zejména šlo o koně z naší stáje, u kterých znám jejich aktuální formu. Největší radost jsem měla asi ze Zorayi v Ceně běloušů, ale překvapení to pro mě až takové nebylo.

Dvě děti, práce ve stáji, dostihy, jak se toto vše dá skloubit?
Skloubit práci s rodinou jde celkem dobře, pokud máte manžela jako já. Tedy manžela, který za vás bere odpolední služby ve stáji a vy se tak můžete věnovat dětem a domácnosti. Honza Blecha je také chápavý šéf, který respektuje, že mám děti. Nikdy tedy nejsou problémy, když náhle omarodí a musím s nimi být doma. Jsem ráda, že si takhle vycházíme vstříc. V sezóně je to trochu náročnější, protože babičky k dispozici nemáme a jezdí i Dušan, a to většinou na jiném závodišti než já… Takže děti jezdí s jedním z nás a někoho na hlídání vozíme s sebou.

S devíti vítězstvími jste skončila třetí v Ladies' Cupu, jaké jsou plány pro příští rok?
Za třetí místo v Ladies' Cupu vděčím hlavně Dušanovi, Honzovi a našim majitelům. Kdyby mi neumožnili jezdit naše koně,tak by můj návrat nebyl tak úspěšný. Jsem vděčná všem trenérům za šance, které jsem dostala. Pár dobrých příležitostí jsem dostala i od trenérky Pejškové, za což jsem moc ráda. Koně má vychované a vždy dobře nachystané. V nadcházející sezoně bych ráda jezdila lépe než v té předešlé. Sezónu 2015 beru jako rozjezd a chci na sobě dál pracovat.

Pomalu se blíží Vánoce, jak se na ně připravujete?
Věnce a dekorace nevyrábím, ale ráda peču cukroví. Líbí se mi, když pečení provoní celý byt, i děti to mají rády. Bohužel u nás se většinou skoro vše sní ještě před Štědrým dnem.

Zimní pauza je ideální příležitostí, kdy se dá podniknout nějaká menší či větší dovolená, jak je tomu u vás?
Celá rodina plánujeme prodloužený víkend na horách, ale protože nikdo nelyžujeme, asi se budeme hlavně koulovat.