Chtěl bych touto cestou poblahopřát realizačnímu týmu DS Pegas, majiteli Jiřímu Trávníčkovi, trenéru Gregu Wroblewskému i žokeji Janu Faltejskovi k tomu, co  nám všem v sobotu ukázali. Jejich společné dílko, na jehož konci  bylo nečekané vítězství ve Velké pardubické, přineslo pohlazení  po dušičkách  všem, kdo mají rádi odvážné počínání. Orphee des Blins za svými zády utavila tak kvalitního koně, jakým nesporně je Trezor, a  všechny ostatní   postavila do role  statistů, aspoň pokud šlo o boj o triumf. To celé na dráze, jejíž hluboká oranice neměla podle papírových předpokladů chutnat klisně, která rozhodně není žádnou koňskou twiggy.

Král posledních tří ročníků, Tiumen, nakonec letošní hrdince musel jen z povzdálí vzdát hold.    Jeho pověst však porážkou rozhodně nijak neutrpěla,  za statečný  a jistý výkon mu patří velké uznání všech dvounohých i čtyřnohých účastníků, kteří se kolem dráhy vyskytovali.   Jsem si jistý, že nikdo z nich  by to, co Váňa, nedokázal. Jenže paní Štěstěna si tentokrát sedla  docela jinam.   Po čtyřech letech    vyhrála znovi ve Francii odchovaná klisna, jenže tentokrát nikoli bílá. Sixteen po trablech při přepravě  ve svém posledním startu  ani  v nejmenším nepřipomínala koně, který se  v posledních letech pravidelně dral o vítězství, pomyslnou štafetu však převzala Orphee des Blins a chopila se jí stylem,  který mohl sotva kdo přehlédnout a který ocenil i hlavní sponzor, jinak ústy svého nejvyššího sveřepě označující žokeje jako závodníky.

Naplněné tribuny  a „podtribunní“ sice přišly povzbudit především Josefa Váňu a jeho  tým, jenže při velkém sólu, dirigovaném Janem Faltejskem, se nemohly neúčastnit  tamních „standing Ovations“. Konaly se ve prospěch  klisny,  kterou měsíc před startem opustil její do té doby stálý žokej, jenž pro Velkou upřednostnil Valldemosa.  Ve prospěch klisny, o  které její vlastní trenér před pátečním vytrvalým lijavcem   tvrdil, že nechce utíkat po hluboké půdě a jež vynechala posledních několik tréninku pro problémy s kopytem.  A taky klisny, která pro koňské estéty není zrovna vzorem klasické krásy.    Prostě jako by Orphee des Blins chtěla před startem potvrdit vším dostupným své „sirotčí“ jméno.  

Někdejší fotbalový trenér Tomáš Pospíchal  proslul výrokem, že fotbal nemá logiku. Vám ve světle výše uvedeného připadá, že dostihy ji mají?  Vážně? V dobách,  kdy Velkou pardubickou  vyhrává  ve Francii zrozená polokrevná klisna, chystaná polským trenérem  usazeným v Česku a ježděná českým žokejem usazeným v Británii?

Petr Guth