Šest zastavení s Mílou Hermansdorferovou-Schulzovou – 2. díl

Jako vůbec první žena se nesmazatelně zapsala do historie tehdy ještě Československého derby, v němž zvítězila v roce 1972 s ryzákem Crapomem. Miloslava Hermansdorferová-Schulzová, dodnes jedna z nejúspěšnějších jezdkyň působících na českém území, majitelka 150 triumfů a také první dáma, která získala titul žokej, s námi v několika zastaveních zavzpomíná nejen na svou bohatou jezdeckou kariéru, ale také na osobní život, plný veselých příhod.

Olomouc
Do Olomouce, kam jsem dělala přijímačky na zemědělskou školu, mě nevzali. Byla jsem sice ze 120 uchazečů šestadvacátá, nicméně nic mi to platné nebylo. Když se šla maminka do školy ptát, proč mě nepřijali, dostalo se jí odpovědi, že pro taková děcka jako jsem já, je dobrý jen kravín. Pamatuji si, jak tehdy přišla domů celá rozčílená, zatímco já se jen smála a ujišťovala ji, že je to přece fajn, protože mám krávy ráda.

Chuchle
Už na jízdárně jsem kamarádila s Jirkou Novákem, který se šel učit do Chuchle. Znal moji situaci, věděl, že jsem vždycky měla samé jedničky, ale že s politických důvodů nemůžu studovat. Zmínil se na učilišti a za 14 dní mi přišel telegram, kde stálo:“Přijeď, jsi přijata!“ Maminka mi zabalila kufry a Jirka mě pak čekal v Chuchli na nádraží.

Trnová
Internát učiliště byl v Trnové. Pamatuji si, že když jsem tam poprvé přišla, bylo to 25. listopadu, kluci byli vyložení z oken a volali na mě: „Jé, další kuchařka jde!“ Byla jsem totiž malá a boubelatá.

Holky v učení
Když jsem nastoupila, bylo nás tam pět. Pak jsem zůstala v ročníku sama s Božkou Čížkovou. Ta ještě po vyučení krátce u koní pracovala, ale pak odešla k cirkusu. Dodnes má snad koně a žije v Drahotuších u Hranic.

Učiliště jako přestupní bod
Ředitel chuchelského učiliště byl moc fajn, a když jsem se mu svěřila s tím, že bych ráda studovala veterinu, nabídl mi pomoc. Slíbil mi, že mě po prvním roce zkusí dostat na gymnázium, a pak na veterinu do Brna, kde měl známé. Po prvním roce bylo ale všechno jinak. Vyhrála jsem tři učednické dostihy, lidi mi zatleskali, což se mi samozřejmě líbilo a se studiemi byl konec.

O prvním vyhraném dostihu, dostizích na louce i o spolupráci s trenérem Josefem Krištůfkem se dočtete v dalším díle.

foto: archiv TMM