I přes vyšší hmotnost patří mezi nejobsazovanější české rovinové jezdce. Milan Zatloukal, který již sedm let neopustil top desítku českých žokejů – jednou byl v šampionátu druhý (2013), třikrát čtvrtý (2008, 2010, 2011), dvakrát pátý (2012, 2015) a dvakrát šestý (2009, 2014) v neděli ve Velké Chuchli přidal další cenný triumf své kariéry. V sedle ryzáka Shamalgana opanoval Velkou cenu Prahy, v níž poprvé zvítězil s ryzkou Corcovadou před šesti lety…

Pro mnohé bylo tvé včerejší vítězství se Shamalganem lehkým překvapením…
Pro mě to překvapení určitě nebylo, já jsem se sám divil, že odskakoval v kurzu 9:1. Předtím jsem se díval na Bratislavu, kde se mu ten dostih nechci říct že nepovedl, ale byl tam takový moc chtivý, puloval a Tamarind Cove ho stejně chytil až na poslední chvíli. Doufal jsem, že v Praze to bude trošku jiné. Shamalgana znám, jezdil jsem ho už jako dvouletého, vyhráli jsme spolu Cenu zimního favorita. Takže jsem si ho odcuknul v boxech, cválal poslední, nepuloval, spal, a ten konec přestože je mu devět, prostě má. Má v sobě určitou třídu, takže to klaplo perfektně.

Většina jezdců si po dostihu stěžovala na nepříznivý průběh …
Průběh jsme taky neměli ideální, Jirka Palík říkal, že kdyby s Dally Hit nezůstal u bariéry, vyhráli by. Zpětně jsem rád, že jsem nevjel do mezery, která se přede mnou ukázala, protože když jsem to pak sledoval v televizi, hned se to tam zavřelo. Já vytáhl Shamalgana ven, tím jsme sice ztratili minimálně dvě délky, ale on šel raketovým koncem. Je mu sice devět, ale do starého železa určitě nepatří.

Jak vidíš jeho další dostihovou budoucnost?
Dva roky si odpočinul, myslím, že dva tři roky může ještě kvalitně běhat. Teď záleží hlavně na tom, co vymyslí pan majitel. Toho se upřímně trošku bojím, aby ho hned nechtěl nahlásit do nějaké grupy. Jinak má běhat při European Jockeys' Cupu, kde ho bohužel nebudu moct jezdit. Od trenéra mám ale slíbeno, že až bude zase běhat ve Francii, budu ho jezdit já. Za to jsem moc rád.

Pěkné vítězství jsi v rámci odpoledne zaznamenal také v sedle tříleté zástupkyně stáje Joly Nicol Megan…
Ta šla perfektně. Lehký dostih to byl, ale tříletá kobyla se 60 kilogramy mezi staršími, že to takhle seběhla, vážně super! Byla perfektně připravená a podala výborný výkon.

V letošním roce působíš ve Švýcarsku a do Čech si pouze „odskakuješ“…
Ano, normálně pracuju ve Švýcarsku, a když to jde, rád jedu domů. Ve Švýcarsku se jezdí hlavně v týdnu, protože dostihy jsou tam v PMU, takže mi to perfektně vychází s Prahou a dalšími českými závodišti. Nejezdím na jednoho, dva koně, ale když se mi toho sejde víc (přednost má samozřejmě stáj Lokotrans a Joly). Nabídka na Shamalgana, ta se nedala odmítnout…

Na předávání cen tě doprovázel i tvůj malý syn Kristián. Co on a zvířátka, konkrétně koně?
Na koni seděl, už i klusal sám na poníkovi, hrozně se mu to líbilo, i ho sám od sebe pobízel.  Zatím se mu ale spíš líbí traktory. Doufám, že z něho nebude traktorista, ale do koní ho taky nenutíme. Na koně se směje, nebojí se, má k nim dobrý vztah, stejně jako k dalším zvířatům.