V neděli byla jako pátý bod programu Dostihového dne Znovínu Znojmo odběhnuta Cena Adeli Medical Center. Centra, které pomáhá malým i velkým pacientům s neurologickými potížemi a jež má blízko i k dostihovému sportu, jak se přesvědčíte v následujících řádcích. O Adeli a jeho možnostech i vazbě na dostihový sport a koně jsme si povídali s marketingovou manažerkou Lucií Pawerovou.

Lucie, představte nám ve zkratce činnost vašeho centra…
Adeli Medical Center vzniklo v Piešťanech v roce 2004, fungujeme tedy dvanáctým rokem a naší specializací je neurorehabilitace. To znamená, že pomáháme pacientům s neurologickými poruchami, které vznikají například při dětské mozkové obrně, po těžkých úrazech hlavy, po mozkových mrtvicích, mozkových cévních příhodách a dalších. Rehabilitují u nás děti, dospělí i senioři. Dolní věková hranice je 6 měsíců. Pro miminka (6-24 měsíců) máme speciální program Babymed.

Těžké úrazy hlavy se nevyhýbají ani lidem v dostihovém sportu. Měli jste již někoho „od dostihů“ ve své péči?
Konkrétního pacienta si sice nevybavuji, ale myslím, že řadě těch, kteří mají neurologické problémy například po pádu z koně, umíme pomoci.

Adeli mělo již dvakrát dostihový den na závodišti v Bratislavě a tuto neděli se poprvé objevilo také v Chuchli. Jak k propojení vašeho rehabilitačního centra a dostihů vlastně došlo?
K propojení došlo přes našeho kolegu a spolupracovníka, dostihového novináře Aleše Pohořala. Ke koním máme ale obecně blízko, a to nejen tím, že pro naše pacienty zajišťujeme v rámci léčby hipomechanoterapii. Ta se odehrává na trenažérech, které vypadají jako koňský hřbet a simulují všechny pohyby koně. Z mého pohledu tomu chybí tělesné teplo a nikdy to nebude to samé, co živý kůň, ale věřím, že pro naše pacienty je to příjemná náhrada za skutečnou hiporehabilitaci.

Všimla jsem si, že o koních mluvíte opravdu s nadšením, jaký je váš vztah k nim?
Já osobně koně miluju. Už několikrát se mi podařilo dostat se na koňský hřbet a svézt se a musím říct, je to nádherný pocit! Když jsem žila v Irsku, měla jsem možnost se u kamarádky starat o svého vlastního koně, což bylo pro mě něco nepopsatelně krásného. Vím, že právě u koní dochází často i k velmi vážným zraněním, ale pokud mám možnost, ráda jsem v jejich blízkosti a maximálně si to užívám.

Zmínila jste Irsko a tak se nabízí otázka, zda jste se byla podívat i tam na dostizích…
Byla a nebyla, jednalo se totiž o dostihy na neoficiální dráze. Závodilo se na louce a vůbec nevím, čím to je, ale člověku se z toho všeho vzrušení, derou do očí slzy. Je to krásný, i když nebezpečný sport, ke kterému mě něco přitahuje.

K dostihům patří neodmyslitelně také sázky, vsadila jste si již někdy?
Vsadila jsem si poprvé až v Chuchli, a to na koně v našem dostihu. Řekla jsem, že sázet nebudu, ale přátelé mě přemluvili. Bohužel, výhra se nekonala, ale to mi alespoň opět potvrdilo, že mám štěstí v lásce.

A otázka na úplný závěr, máte někoho, komu v dostizích vždy fandíte, koho obdivujete a s nímž byste se třeba ráda osobně setkala?
Ráda bych se setkala s panem Váňou, je to pro mě legenda. Nezničitelný člověk, který měl několikrát dolámané snad všechny kosti v těle, a neodradilo ho to. Kdybych ho mohla někdy potkat a on by svou přítomností podpořil naši činnost, to by bylo pro nás velké vyznamenání.