Jeden z nejúspěšnějších českých žokejů posledních let, světoběžník Tomáš Lukášek míří hranice. Český vicešampion sezon 2010 a 2011 a loňský vítěz polského žebříčku rovinových jezdců zvedl hozenou rukavici a jeho „příští zastávkou“ jsou atraktivní destinace jako je Dubaj, Katar a Bahrajn…

Po exotické Malajsii, kde jste působil v roce 2012, teď země Blízkého východu. Jak k tomuto angažmá došlo?
Nabídka na ježdění dostihů v Kataru a okolních státech přišla na základě mých polských úspěchů a lví podíl na ní má pan Maciej Malinowski, který s tamními šejky úzce spolupracuje už několik let. Je to pro mě jako „kluka z Čech“ životní šance. Dostat se do těchto zemí a mít možnost zde jezdit dostihy. Velice si toho cením a doufám, že se mi podaří ukázat, co ve mně je.

Na jak dlouho máte podepsanou smlouvu?
Prozatím na jeden rok, a to se stájí Al Jeryan Stud, kde bych měl působit jako stájová jednička.

Právě kvůli tomuto angažmá jste předčasně ukončil i dobře rozjetou sezonu v Polsku. Jak ji hodnotíte?
Sezónu v Polsku hodnotím velice pozitivně – podařilo se mi vyhrát tři nejdůležitější dostihy (Derby a Velkou Varšavskou s Caccinim a Nagrodu Evropy v sedle Tefkira), odlétat na východ budu tedy s bilancí 42 vítězství.

Kterého z těchto triumfů si nejvíc vážíte?
Nejvíce si cením Velké Varšavské. Byl to dostih, v němž jsme oba – tedy já i Caccini – ze sebe vydali vše. Podařilo se nám téměř nemyslitelné, porazit „neporazitelného“ Va Banka, který vyhrál mj. i grupu tři v německém Baden Badenu.

Věřili jste před startem, že by to mohlo vyjít?
Od začátku jsme všem s trenérem Adamem Wyrzykem tvrdili, že máme moc dobrého koně. Téměř nikoho však nenapadlo, že bychom mohli vyhrát.

Vaše dostihová kariéra, to jsou téměř nepřetržité přesuny mezi různými městy a zeměmi. Jak to zvládáte a co na to vaše rodina?
Když se chcete profesně někam posunout, je potřeba cestovat. Být doma je sice pohodlnější, ale nikam vás to neposune. Cestování je náročné, ale když máte tak velkou podporu v manželce jako já, dá se to zvládnout. Moc jí za to děkuju!

Do Malajsie jste se před několika lety stěhovali „komplet“, bude tomu tak i nyní?
Ne, děti už mají své povinnosti, takže tentokrát jedu sám. Na Vánoce bych byl rád, kdyby za mnou přijeli na tři nebo čtyři týdny, a pak určitě využijeme i jarní prázdniny.

Předpokládám, že v nabitém programu jste letos asi nestihli čistě rodinnou dovolenou?
Stihli, v létě. Teď, když budu mít možnost jezdit dostihy celou zimu, čeká nás další volno nejspíš opět až v létě.

Na co nejvíc se v novém angažmá těšíte?
Těším se, že dostanu šanci, o které jsem snil. Jezdit v Kataru a Dubaji je něco, co jsem vždycky chtěl a tuto šanci hodlám maximálně využít, abych tam letos nejel naposled…