V rámci závěrečného pražského dostihového mítinku dvakrát zvítězila Jiřina Andrésová. Žena, která se v roce 2015 vrátila do sedla po dvojnásobné mateřské a hned získala třetí místo v bodovaném šampionátu jezdkyň – Nikon Ladies Cupu, na začátku října pokořila hranici padesáti vítězství a získala titul žokeje. Co to pro ni znamená a jak hodnotí sezónu, která právě končí?

Padesáté vítězství…
Téměř jsem ho nezaznamenala. Oslava nebyla žádná. Jen jsem zaregistrovala, že už nemám úlevu, ale jinak sezóna jede dál, nic se nemění. (smích)

Nedělní vítězství = očekávaná vítězství?
Vyloženě jsem se nenadřela ani na jednom vítězství, ale víc jsem očekávala triumf Vědmy, protože ji znám z práce. Vím, že je to slušná kobyla a doufala jsem, že vyhraje.

Hodnocení sezóny…
Jak ji hodnotím? Ani nevím. Mám totiž vždycky pár měsíců něco jako výpadek, kdy si říkám, že je to hrůza, když to ale srovnám se sezónami předešlými, musím hodnotit pozitivně. V podstatě jsem spokojená. Občas se samozřejmě něco nevyvedlo, a to pak člověka moc mrzí, ať už je to cizí kůň, nebo náš, u kterého se podílím na přípravě a tréninku.

Manžel Dušan a jeho obě zlomené ruce…
Tak žokej, který má zlomené obě dvě ruce je docela činorodý, ráno chodí krmit koně a obstarává se sám. Zvládá to dobře.

Na koho se těším do sezóny 2018?
Máme pár šikovných koníků, hodně šikovný je třeba Iman, kterému se sice nepovedl poslední dostih podle očekávání, nicméně nebyla to úplně jeho chyba, a já doufám, že ještě nepůjde na překážky. Brzy přijde pět hříbat, takže jsem zvědavá především na ně. Vloni jsme žádná hříbata neměli, možná i proto se těším na dvouletý ročník. No a zapomenout nemůžu ani na starší koně. Perspektivní je určitě Vědma, to je moc poctivá kobyla. Zorayu Lunu letos trápily zdravotní problémy, a tak odchází do chovu. Jsme moc rádi, že si ji pan Bruna nechal a bude se mít dobře. A budeme se těšit na její potomky, protože je to nejen krásná kobyla, ale také tvrdá.

Děti ve šlépějích rodičů?
Obě děti chodí na ponykroužek a moc je to baví. Deniska je trochu dravější, pomáhá ve stáji, na to jak je malá, toho hodně zvládne. Je to takový náš Nebojsa. Domča je neprůbojnější, ale možná to bude ta tichá voda, která břehy mele. Uvidíme.