V práci začínám s ježděním  ve 4.30. Odjezdím 2-3 loty podle pokynů trenéra a v sedm chodím z práce domů. Je tu se mnou manželka Pavla, která získala také místo pracovní jezdkyně. Koně tu pouze jezdíme, jako ošetřovatelé jsou ve stájích zaměstnáni hlavně Pákistánci a Indové. Z jezdců jsou mí kolegové ještě Irové, Australan a Angličan.

Mzdu mám 9.100 dirhamů, Pavla 8.100 dirhamů. Ubytování v hotelu, včetně úklidu dvakrát týdně, nápoje a auto máme zadarmo, za jídlo utratíme jako rodina asi 4.000 dirhamů.

Ve volném čase hlavně kondičně běhám a snažíme se být hodně s dětmi u moře. V září by Laurinka měla začít chodit do anglické školy, proto návrat v nejbližší budoucnosti neplánujeme. Chtěli bychom dát Laurince i Samíkovi dobrý základ do života perfektním zvládnutím cizích jazyků.

Letos poprvé jsem si tu požádal o jezdeckou licenci. Pro srovnání s českým turfem, poplatek na ní stojí jako jízdné za jeden dostih, tedy 500 dirhamů. Sehnat rito s mou váhou je tu však velmi těžké. V každé stáji jsou tři až čtyři žokejové a ještě je zde spousta žokejů na volné noze. Ti mají  smlouvy přímo s jednotlivými šejky na jejich koně a všichni odjezdí kolem 53 kilo. Mně se zatím podařilo startovat třikrát , pokaždé s outsidery. Jednou jsem jel koně z naší stáje, druhé dva starty byly pro jiného majitele. Ten je vlastníkem několika hotelů a s koněm Burnett mi dává další šanci tuto sobotu na závodišti Sharjah. Tentokrát v dostihu na 2.000m.

Všechny dostihy se zde běhají na písku. V provozu jsou čtyři závodiště a zajímavostí je předepsaný oblek pro diváky na každém z nich od elegantně ležérního po striktně formální. I když běžní diváci toto většinou nedodržují a chodí v džínech a tričku.