TROJKORUNA (2. část)

Arva téměř na kolenou

To už koně dospěli do druhého oblouku. Nejeden divák si v tu chvíli řekl – ještě jsem se ani nestačil pořádně soustředit a oni už budou za chvilku v cíli. Je to pravda, ale ve zbytku času se toho stane ještě hodně a hlavní roli bude hrát kůň, který se zatím potýká s dost nepříznivým průběhem. Kůň, který má ve svém sedle jezdce, jenž si na něho před několika minutami v paddocku sedl poprvé v životě. Jezdce, který ve svých rukou před chvílí nedržel otěže, nýbrž jimi točil volantem svého automobilu. 

William Lord ve žlutém topolčianském dresu ví, že už není na co čekat a že musí s Arvou dopředu. Že ji musí dostat na pozici, která bude odpovídat její výkonnosti, na pozici, ze které bude moci zaútočit na vítězství. Z pohledu v triedru na provizorní nekryté tribuně se to jeví už dost obtížné, ne-li nemožně. I František Vítek, který zná všechny přednosti své svěřenkyně, především její nezměrnou bojovnost, se začíná trochu ošívat. Stále však věří, že chvíle jeho klisny přijde. Musí přijít. Nemůže přece nepřijít. Stále věří, že i zkušený Angličan si přes problémy, které klisnu i jeho v dosavadním průběhu dostihu potkaly, bude vědět rady. 

Když se zdálo, že je Arva konečně z nejhoršího venku, potkala ji asi šest set metrů před cílem další těžká chvíle. Právě když začala zrychlovat, znovu ji jeden z koní v poli, hokejovou mluvou řečeno, „naremploval“. Arva klopýtla, podklesla v kolenou, ale vybrala to. Františkovi se za triedrem zatajil dech. Latén už cválal v čele. Na rozdíl od klisny absolvoval až do těchto okamžiků dostih vyloženě ideálně. Zdá se, že Smolík se tentokrát rozhodl správně. Že se v jeho případě derby z roku 1979 nebude opakovat. Teď už prostě nemůžou s Laténem nevyhrát, myslí si snad všichni. Jenže Arva se ani přes další pohromu nevzdává. Za Lordovy podpory znovu akceleruje. Ani druhá kolize, po které do cíle dorazí s bílým pruhem nad okem od toho, jak při své druhé kritické chvíli zavadila hlavou o čerstvě natřenou bariéru, ji nevyvedla z míry. Ve zdánlivě ztracené pozici ji nepřipravila ani o to, co by v ní ani František Vítek původně nehledal – neuvěřitelnou ctižádost, obrovskou touhu po vítězství.

O hlavu, jako v sedle Sparty

Arva jakoby teď letěla. Drtivým speedem míjí jednoho soupeře za druhým a téměř nemilosrdně, skoro by se chtělo říct bratrovražedně, respektive „sestrovražedně“, i když pokrevní příbuzní nejsou, se pouští do pronásledování prakticky už nedosažitelného Laténa, který měl vítězství de facto v kapse. Zdá se, že snad ani Vlastimil Smolík cválající s Laténem u bariéry s útokem své jinak milované Arvy už nepočítal. Jenže Vlasta to později rozhodně popře. Pět desítek metrů před cílem jsou oba Vítkovi prominenti na stejné úrovni. Ostatní jsou v tu chvíli mimo hru. Daleko nejlepší z nich je ovšem Vokál s Tomášem Váňou, oblečeným do zeleného dresu Tatranu Praha-Napajedla. Další Františkův kůň, který měl pomoci, a nejdříve nepomohl, ale pak přece jen pomohl, svým slavnějším stájovým druhům, si běží pro skvělé, naprosto nečekané třetí místo. Lepší než on jsou, a budou také v cíli, jen ti dva před ním.

Ze zjevně hladké záležitosti pro Laténa se nakonec stalo neskutečné drama. Souboj, který nelze nazvat jinak než fantastický, trvá do posledního decimetru tratě. Latén jde uvnitř, Arva zvenčí. Ale těsně vedle sebe. Levák Lord má bič pochopitelně v levé ruce, pravák Smolík samozřejmě v pravé. Málokdo postřehne, že se v okamžiku vrcholícího souboje o prvenství jejich paže střetnou. Několik okamžiků předtím než koně proběhnou cílem, padá Smolíkův bičík do mokré trávy.

Arva vyhrála o hlavu, stejně jako o devět let dříve Valdaj před Spartou. Vokálovi chyběly na vítězku tři a půl délky. Čtvrtá klisna Silistra, další velké překvapení dostihu, byla čtvrtá. Pátému Censusovi, který měl podle některých názorů vyhrát, jak chtěl, dala Františkova klisna sedmnáct a půl délky. Stejně jako Dziki Stepovi, který s Censusem doběhl téměř současně. 

Triumf koní Františka Vítka v Československém derby 1988 byl absolutní. A právě v tu chvíli si trenér, jemuž nebylo v mladších letech dopřáno, aby se stal předním rovinovým žokejem, uvědomil, že Arva by mohla získat Klasickou trojkorunu. Najednou bylo vlastně moc dobře, že neběžela Jarní cenu klisen, a že se zúčastnila o týden později až Velké jarní ceny. Všechno zlé je opravdu pro něco dobré. Toto přísloví funguje spolehlivě a až překvapivě často, pomyslel si František. Člověk však pro to musí něco dělat. A samozřejmě je potřeba mít i trochu štěstí.

Než se k poslednímu klasickému dostihu sezóny dostaneme, běhával se podstatně později než v současnosti, ještě se k nezapomenutelnému Arvinu, Laténovu, Lordovu, Smolíkovu a samozřejmě Vítkovu derby na chvíli vraťme. 

Nezlob se, že jsem vyhrála…

O několik dnů později vyšlo zvláštní číslo Dostihového programu, které bilancovalo dostihový červen roku 1988, jenž vyvrcholil tímto Československým derby. Ostatně – ona tím vyvrcholila, jak to bývá, respektive jak by to mělo být, celá rovinová sezóna.

V tom mimořádném vydání DP, se můžeme dočíst, co někteří z nejvíce zainteresovaných o Československém derby 1988, které navždy vešlo do historie, řekli: 

František Vítek: „Až do samotného dostihu jsem si myslel, že Latén je letos o něco lepší než Arva. Derby ukázalo, že jsem se zmýlil, i když právě v něm, vzhledem k nepříznivému průběhu dostihu, který Arva měla, byla k poražení. Jestli je Arva lepší než Latina? To se teprve ukáže. Vyhraje-li také na mítinku, tak by se snad v tomto smyslu dalo hovořit.“

William Lord: „Tak perfektně připraveného koně jako byla Arva, je radost jet. V dostihu byla úžasná. Přes těžké momenty, do kterých jsme se dostali, vůbec neztratila chuť bojovat. Spíš ji to ještě povzbudilo. Je to opravdu mimořádný kůň. A já jsem tedy díky jí poprvé ve svých jedenačtyřiceti letech vyhrál derby.“

Zdeněk Hlačík: „I když Arva není z majitelského hlediska napajedelská, nýbrž topolčianská, jsem maximálně spokojen. Chovatelské kritérium je důležitější, rozhodující. Chov je základ celého trumfu. Topolčianským vítězství ze srdce přeji a gratuluji jim k němu. Letošní derby však nebylo jenom triumfem Topolčianek, Napajedel či skvělým osobním úspěchem trenéra Františka Vítka. Bylo především velkým zadostiučiněním a povzbuzením pro celý náš dostihový sport.“

Jiří Šindler, startér: „Fantastické derby, na Arvu superlativy nestačí.“

Stanislav Waksmundský, tehdejší ředitel Státního závodiště: “Letošní derby se skutečně povedlo. Po všech stránkách, i když hodně zlobilo počasí. Arva je vynikající kůň, ale Latén také. Vynikající výkonnost mají i Vokál a Silistra. Myslím, že s kvalitou klasického ročníku můžeme být letos spokojeni.“

Václav Chaloupka, tehdy vedoucí dostihového střediska ve Velké Chuchli: „To bylo derby! Nejlépe to dokládá fakt, že takový kůň jako Census, byl až pátý. A s takovým obrovským odstupem za Arvou a Laténem. Před dostihem jsem Arvě úplně stoprocentně nevěřil. Hodně totiž potila. Ale to, co potom předvedla, je prostě fantastické.“      

Vlastimil Smolík: „Těžko se mi mluví, ale fakt je, a to se ukázalo jasně, že z těch dvou koní jsem jel toho horšího. Že jsem byl v závěru útokem Arvy překvapen? Ale vůbec ne, naopak. Počítal jsem, že zaútočí daleko dřív, ale ty dvě kolize ji zdržely. Druhý den ve stáji jsem šel za ní do boxu. Pohladil jsem ji, ona mi položila hlavu do náruče a omluvně se na mě dívala. Jako kdyby chtěla říct: nezlob se, že jsem vyhrála, že jsem tě porazila.“

píše Petr Feldstein