Nepíši v posledních letech komentáře, i když jsem tuto formu textu míval velmi rád.  Jak ale šly roky, dospěl jsem k názoru, že takovými texty nedělám nic víc, než že jen vedu aktualizovanou formu boje s větrnými mlýny. A protože nejsem rytíř, a nikdo o mě nebude psát romány, nedávala už mi taková činnost ani ten nejmenší smysl.

V naší zemi ale bohužel často platí, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. A tak bych vám rád dnes jeden komentář nabídl. Vlastně spíš poděkování. Všem, kteří umožnili včerejší projev pocty Filipu Minaříkovi v rámci pražského slavnostního odpoledne. Samozřejmě, nezpochybnitelným vrcholem odpoledne bylo derby se svými hrdiny a jejich příběhy, ale nemělo by zapadnout, že už samotné vypsání Memoriálu Filipa Minaříka bezprostředně před derby je velmi dobrou myšlenkou. A jeho včerejší provedení pak onu dobrou myšlenku naplnilo mimořádným obsahem.

Nejúspěšnější český žokej historie ve své kariéře derby ani v Česku ani v Německu nevyhrál, byl ale pevnou součástí dostihové scény a jeho jméno právě při příležitosti největšího mítinku rovinové sezóny bylo srdcím turfmanů možná blíže, než jindy. A je moc dobře, že právě v takové atmosféře se koná Filipův memoriál, který ozdobila i osobní účast jeho rodičů.

A také výkon a výsledek muže, který se částečně vydal v Minaříkových šlépějích. I Václav Janáček se pustil za ježděním do zahraničí a i on v cizině prožívá nejúspěšnější léta své kariéry. Jako jediný Čech po Minaříkovi také právě on překonal hranici tisíce vyhraných dostihů, a stejně jako Minařík se také stále rád vrací do domácích dostihů. Jeho včerejší slova o tom, jak ho těší vyhrát právě ten dostih, který je vypsán jako pocta Filipu Minaříkovi, zarezonovala v horkém pražském odpoledni velkou silou. Chuchle byla v tom okamžiku plná nezvyklých, a velmi silných, emocí. A rozhodně se neomezovaly jen na nadšení těch, kdo si správně vsadili na vítězství Jardina Michelet, protože v těch okamžicích se nemluvilo jen o dostihu. 

Myslím, že za takové emotivní okamžiky se sluší poděkovat všem zúčastněným. Především do Španělska, Václavu Janáčkovi za jeho krásná slova. A taky někam nahoru, Filipu Minaříkovi. Za to, že tu byl…

Petr Guth